29 ETHAN


„Jak se jmenuješ?“

Natáhne ruku a nakloní se blíž, aby ho slyšela: „Ethan.“ Zevnitř k nim doléhá hudba. A světlo z parketu – bláznivé stíny tancují po zdech i po obličejích.

Holka chytí Ethana za zápěstí a natiskne mu razítko se jménem klubu. „Dobře se bav, Ethane!“

Postoupí dopředu, řada lidí se pohne. Protáhne se mezi cizími kluky za Trevisem a zůstane stát ve dveřích. Je to obrovská místnost, každému patru náleží jeden bar. Podél jedné zdi jsou oddělené boxy. A hlavně lidi, fůra lidí. A mezi nimi Nerison.

Nerison.

Jeho bílé vlasy vzbuzují pozornost. Ethan si všimne, že není jediný, koho přitahují. Na okamžik si připadá jako můra, která mu vletěla do pokoje.

Zatřepe hlavou, aby ten pocit zaplašil.

Samozřejmě přemýšlel o tom, jaké to bude, až se znovu potkají. Jestli se mu rozbuší srdce, stáhne žaludek… Nakonec je pro něj překvapením, když se nic z toho nestane.

Bolí to jenom trochu.

„Ty vole, zlej sen,“ zamumlá Trevis.

Ethan se násilím přinutí odtrhnout pohled od Kaie a obrátí se na Dannyho s otázkou v očích. Ten pokrčí rameny: „Jdeme se jen bavit, ne? Nejsme na hřišti.“

Pokračují dál směrem k baru. „To je ten hajzl, co tě trefil míčem?“ zeptá se Adam, ale nikdo mu neodpoví.

Mysli na nějakou kravinu. Světla vytváří stroboskopickej efekt. Nevhodný pro lidi trpící epilepsií. Barman má tričko s pandou.

„Ale, koho to tu máme. Tohle není klub pro socky!“ Kluk s asijskými rysy, který v zápase rozehrával, zastaví před nimi a založí si ruce na hrudi.

„A pro koho teda je?“ zeptá se Danny klidně. Ve srovnání s ním je alespoň o hlavu vyšší a se svými zrzavými vlasy vypadá jako viking. „Seš tady někde podepsanej, Tylere?“

Trevis vycení zuby v úsměvu. „Na zdi u hajzlů?“ nadhodí.

Nerison nic neříká. V ruce drží skleničku s alkoholem a zdá se, že by se nejradši propadl někam hodně hluboko. Ale možná to vidí jenom Ethan.

Dopředu se procpe kluk, který Noře zkazil oslavu narozenin. Ten, kvůli kterému všechno začalo, protože kdyby Jude neexistoval, nebo přesněji: kdyby se Jude nechoval jako idiot, Ethan by Kaie nejspíš nikdy nepotkal.

Možná bych mu měl poslat dárkovej koš. Nebo granát.

„Na hajzlech to dobře znáte, co?“ zeptá se Jude posměšně.

„Dávali jsme si tam tvoji holku,“ odpálkuje ho Trevis.

Ethan se zasměje a podívá se na Kaie. Jedna nula. Seru na tebe.

„Co hlava, devítko?“ upře Tyler pozornost na něj.

„Perfektní. Dík, že se staráš.“

„Tak si dávej bacha, aby tě zase nebolela.“

Adam něco zavrčí a Trevis se vrhne dopředu. Strčí do Tylera. „Nebo co? Zavoláš zbytek týmu? Nerison vám dává za každýho oddělanýho hráče lístky navíc?“

„Tak dost,“ řekne Kai konečně. Zní to autoritativně, v ničem to nepřipomíná jeho líné strašně se mi líbíš, Ethane. Jako kdyby byl znovu na hřišti, kapitán, který komanduje ostatní. A má všechno pod kontrolou. Únava v jeho hlase je téměř nepostřehnutelná. „Nechceme žádné problémy,“ řekne Dannymu. „Hlídej svoje kluky a já si pohlídám ty svoje.“

„Klídek, Nerisone,“ pokývá Danny hlavou. „Stačí, když nebudete blokovat bar.“

Tyler se nakloní ke Kaiovi. „Ale tohle je náš bar,“ řekne trucovitě. Zlehka se přitom dotkne Kaie na rameni.

„To je debil,“ zamumlá Adam potichu.

Ethan pomalu přikývne. Odtrhne pohled od Tylerovy ruky a podívá se Nerisonovi do očí. Na baru třísknou sklenky a barman s pandou na tričku odzátkuje další lahev. Veškerý hluk se slije do chaotického šumu.

„To oni všichni,“ řekne Ethan konečně a ušklíbne se.

„No zrovna ty drž hubu!“ vyjede Jude nahlas a dere se přes Kaie dopředu. Holky a kluci stojící poblíž se po nich začnou otáčet.

Kai si toho všimne. Zakroutí směrem k Judeovi hlavou. „Už jsem řekl, že to stačí. Nikdo se nebude prát.“ Na Ethana se ani nepodívá, jako kdyby byl vzduch. Led, který měl ve sklenici s alkoholem, už dávno roztál. Kai se začne prodírat davem pryč. „Uhni,“ vyštěkne na Adama a nešetrně do něj vrazí.

„Ještě se potkáme, devítko,“ zamumlá Tyler.

Ethan ta slova spíš hádá. Začne hrát Love me Again. Sleduje Kaiovy vlasy. „Nerisone.“

Kai se otočí spíš automaticky, což si podle výrazu vzápětí vyčítá. Konečně pohlédne Ethanovi do očí a pevně semkne rty k sobě.

„Dej si pozor,“ naznačí Ethan potichu.

Kai sevře ruce v pěst a nadechne se, jako kdyby chtěl něco říct. Ale neudělá to. Spolu s Judem a Tylerem zmizí v davu.

„Neuvěřitelný,“ zakroutí Trevis hlavou. „Vždycky když vidím Nerisona, mám chuť mu dát přes držku.“

„Říkáš to od tý doby, co tě znám,“ zasměje se Danny a vezme ho kolem ramen. „Vybíráš první drink. Dokonce ho můžeš i zaplatit, vole, ať přijdeš na jiný myšlenky. Kulíšek ti určitě rád pomůže, že jo, Adame?“

„Hej.“

„Hej hej hej, co s tím uděláš?“

Adam mu dá herdu do zad, čímž vzbudí další salvu smíchu. Potom se i s Trevisem protlačí dopředu a ukáže barmanovi, že chce čtyři drinky.

„Ethane?“ zeptá se Danny.

„Jo, jsem tady.“

„Snad tě to furt neštve? Už je to víc jak tři měsíce. A víš přece, že na oplátku taky dostal.“

Ethan přikývne. Očima zabloudí k parketu. Světla blikají a na scénu přichází DJ s kšiltem dozadu. Dav zakřičí a pozdraví ho. Všichni chtějí svoji písničku, shlukují se na parketu, tělo na tělo.

„Jasně že ne. Nic mi do něj není,“ řekne nahlas, aby překřičel taneční hudbu. Usměje se na holku po pravici a protáhne se k Adamovi, který mu podává sklenku něčeho červeného. „Co to je?“

Napije se a do očí mu vyhrknou slzy.

Kluci se začnou hlasitě chechtat. „Ďáblův ocas!“ řekne jeden z nich. „Tak na tři, raz dva…“

„Moment!“ Adam si prohrábne černé vlasy. „Musíme si na něco připít.“

Trevis zvedne obřadně svoji sklenku. „Připíjím na svýho šulina, aby si užil večer!“

„Na šulina!“ zopakují ostatní.

Absinth, napadne Ethana. Alkohol pálí v krku a v žaludku. „Platím další!“

O dvě hodiny později cítí, že by měl zvolnit. Tělo ho přestává poslouchat, je vláčné, a kdyby Trevis dál naléhal, možná by šel i tancovat.

Takhle se omluví a vymaní ze sevření jedné brunetky – kdy ji chytil za ruku, to už si nepamatuje – a vymotá se ze skupinky, která se mezitím stačila rozrůst o další holky. Vzdáleně vnímá Dannyho zapálené vysvětlování správné techniky driblování, i Adamův zaujatý hovor se studentkou veteriny, která mu popisuje vnitřní stavbu těla žab.

Jeden schod za druhým, dostane se do patra a se sklenicí vody dojde k zábradlí. Ze všech těch světel a hluku se mu motá hlava. Pohledem zapátrá v davu. Poslední dvě hodiny Nerisona nikde neviděl, na krátký okamžik zahlédl akorát Tylera, který se pokoušel někoho sbalit. Nerison svým nohsledům nejspíš vážně promluvil do duše a přinutil je udržovat si odstup. A sám se ukryl před Ethanovým pohledem v jednom z otevřených boxů.

Možná se utápí v alkoholu. Škoda, že vydrží nedýchat tak dlouho.

Začne hrát Whatever it Takes od Imagine Dragons. Většina lidí směřuje k parketu, někteří se motají, v davu se občas mihne ochranka.

Ethan prstem obkreslí razítko na ruce a napije se, aby zchladil horkost v žaludku a ve spáncích. Pohlédne k baru, kde barman vyhazuje do vzduchu lahve.

Je to jedna velká show a poblíž se uvolní několik židlí. Na jednu z nich se posadí kluk v šedém tričku a Ethan musí zaostřit, aby poznal Kaie. Nakloní se, lokty opře o zábradlí a sklenku sevře pevněji.

Holka, která přišla s Kaiem, působí sympaticky a inteligentně, což je k vzteku. Má na sobě bílou košili a hezky se usmívá. Visí na něm očima.

A Ethan taky.

Je to jistá forma masochismu, ale prostě se nedokáže otočit a odejít. Čeká na každé Kaiovo gesto, smích, ležérní pokrčení ramen.

Vůbec tě nezajímá, co ti vykládá, Nerisone.

Ethan se uchechtne a dopije vodu. I přes zapnutou klimatizaci je mu teplo. Holka se zápalem cosi vypráví a Nerison přikyvuje. Zbůhdarma přitom těká pohledem. Na Ethanovi spočine o vteřinu déle, než je nutné a přimhouří oči, ale potom se nakloní ještě blíž k holce, snad aby dal demonstrativně najevo, kdo je ve skutečnosti středem jeho zájmu. Jemně se dotkne hřbetu její ruky a usměje se.

Zajímá tě, jak si to vykládám já. Prohráváš, Nerisone. Přísahám.

Ethan položí sklenku na zábradlí a odejde, aby se vrátil k Adamovi, Trevisovi a Dannymu. Zapojí se do jejich debaty, směje se jejich vtipům, ale když donesou další panáky, už se nenapije. Cítí se otupěle, což se s každou další minutou strávenou v Augoru prohlubuje.

„Půjdu,“ zakřičí na Dannyho. „Půjdu domů, chci se ještě projít.“

„Neslyším tě, vole.“

„Že jdu pryč!“

Danny přikývne. Ukáže na sebe, jako že on taky. Odtrhnou se od klábosící skupinky zrovna ve chvíli, kdy se Adamovi povede přemluvit jednu z holek, aby s ním šla tancovat.

Venku postává hlouček kuřáků. Je chladno a Ethan cítí na rtech sůl. Rozejde se přes opuštěný park a Danny ho následuje. Ve světle lamp poletují komáři.

„Kdy začnou tréninky?“

„Snad se ti nestýská, Payne. Jestli chceš, můžu ti udělat rozvrh, kdy kolik uběhnout.“

„Možná, že basket není nejhorší hra,“ přizná.

Danny s ním srovná krok. „Bože, ty víš jak mě dojmout.“

Ethan se na něj zašklebí. Zastrčí ruce do kapes a vytáhne zapalovač. Začne bezmyšlenkovitě škrtat. „Znáš to, lepší život. Přestal jsem kouřit, začal jíst zdravě… Taky se dojímám.“

„Tak kde je problém?“

„Jakej problém?“

„Tak,“ Danny sebere kámen a vyhodí ho do vzduchu. Potom trefí nejbližší strom. „Nikdy jsme se o tom nebavili. Proč ležíš Nerisonovi tolik v žaludku?“

Kdyby jen v žaludku. Kdybych si tak mohl nepamatovat, jak ležel on na mně.

„Nevím.“

„Možná je zakomplexovanej. To velký hvězdičky bývaj. Znal jsem kluka, co byl taky hvězda školy, vypadal, že ho nic nežere. Jednoho dne přišel zmlácenej. Udělal mu to jeho táta. Ukázalo se, že ne poprvý.“

„To je těžko Nerisonův případ.“ Ethan schová zapalovač do kapsy a zastaví na křižovatce. „On má úplně jinej typ problémů, věř mi.“

***

Ethan leží na posteli a zírá na strop. Bosé nohy má položené na dece. Přemýšlí, aniž by se čehokoli dobral.

Všechno je příliš zmatené a ještě pořád se nedokázal zbavit vzteku. Ani nechce. Nebýt vzteku, nezvládal by chodit ven, mluvit s kluky a hrát hry.

Nebýt vzteku, snad by mu bylo líto, že Nerisona ztratil.

Natáhne se pro telefon a otevře facebook. Fotku s kšiltem dozadu. Tolikrát si přál, aby ji Nerison vyměnil za jinou, anebo smazal úplně. Copak by…

Mohl by všechno zahodit? A další myšlenka je: Sráč, sráč.

Ethan se posadí a promne si unavené oči. Na displeji je čas tři hodiny ráno. Tolikrát se rozhodl, že to nebude řešit, a potom zase, že to Kaiovi nějak oplatí. To všechno. Každou jednu z ran.

Už znovu má pocit, že se všechno točí kolem něj.

Dva jedna pro tebe, Nerisone. Možná jsem do toho baru vážně neměl chodit.

Vyleze z postele a vyhlédne z okna. V pokoji je dusno. Pohled mu padne na učebnici matematiky, na které se povalují špinavé hrnky s kávou. Otráveně ji prolistuje a otevře někde v polovině. Tři sta osmdesát. X na druhou. Patnáct, východisko, objem bazénu je třicet osm metrů krychlových…

Telefon začne zvonit. Ethan hovor nepřijme hned, čeká. „No.“

„Asi tě budím, že jo?“

Zakroutí hlavou. „To nevadí.“ Na druhé straně slyší povzdech a taky otevírání šuplíků. „Co potřebuješ, Lexi?“

„Copak ti nemůžu zavolat jen tak?“

Ethan vyhlédne ven do tmy a znovu pokrčí rameny, což Lexi nemůže vidět. Zadumaně se posadí na kraj postele. Zpod deky vytáhne černé boxerky na spaní, a zatímco mobil přidržuje ramenem, začne se převlékat. Nedokáže Lexi vnímat jen tak, potřebuje k tomu nějakou činnost. Čistí si zuby, zatímco ona říká: „Chci s tebou být zadobře. Je mi líto, že se tolik hádáme. Vím, že to pro tebe taky není jednoduchý a spoustu věcí si vyčítáš…“

„Blbost.“

„Cos říkal?“

„Že máš pravdu. Vyčítám si to dost.“

„Volala jsem s tátou. Myslím, že už spolu konečně začínáme komunikovat. Ne úplně, asi to nemůže být jako dřív, ale… Znáš ho, on moc nemluví. Říkal, že jste večeřeli čínu.“

„To je pravda.“

„Vím, že se o tebe stará hezky. Nechtěla jsem vás dva odtrhnout od sebe, jenom… Ach, Ethane, možná kolikrát vážně myslím na svoji samotu a jsem pak sobecká. A furt se ptám, jestli si to zasloužím. Žít, když ona nemůže.“

Ty vole, tohle ne, znovu ne.

Ethan oddálí telefon od ucha, aby ji neslyšel, a něco zamručí v odpověď.

„Byla bych ráda, kdybychom se brzy potkali. Vím, že si asi někde užíváš s partou. Jsem na tebe pyšná, Ethane, že se ostatních už tolik nestraníš…“

Jak se někdo může chodit potápět do moře? Jak se někdo může ponořit do hloubky a nebát se?

„Ten článek, co píšu, je o devadesátkách. Myslela jsem, že si všechno pamatuju, ale nakonec jsem stejně musela udělat rešerše…“

Když hovor skončí, Ethan se cítí mizerně. Vleze pod deku a zavře oči, usilovně tiskne víčka k sobě, ale spánek nepřichází. Pes na protější straně ulice začne výt. Ethan vezme polštář, přitiskne si ho na hlavu a po chvíli ho odhodí a lapá po dechu. Deku nechá sklouznout na zem.

Potřebuje se fyzicky vyčerpat.

Sedne k počítači a jas monitoru, nastavený na sto procent, mu málem vypálí díru do sítnice. Otevře anonymní kartu a přes vyhledávač se dostane na nejznámější pornostránky. Proklikává jednotlivé kategorie, ale nic ho doopravdy nezaujme.

Někteří kluci jsou sice světlovlasí, ale žádný z nich nemá ten správný odstín.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

2
Komentujte

Ester

Ethan sa tváril cely cas hrdinsky, ze uz ku Kaiovi nic necíti, ale v zavere je to jasne, ze to nie je našťastie pravda:-) Kaiovi to tiez dobre islo v bare, ze je nad vecou a úplná pohoda… Dobry herec:-)

Kassandra E. Quinseberry

Ach jo, tohle mi trhá srdce, ale zase na druhou stranu je mi jasné, že to tak prostě být musí, aby se to všechno urovnalo. Kyvadlo také nikdy nazůstává na jedné straně příliš dlouho. Krásná kapitola! Moc se těším na čtvrteční pokračování!