28 KAI


Vstal v šest ráno. Namixoval protein s banánem, mangem a špenátem. Skoro dvě hodiny strávil v bazénu – plaval v dráze číslo tři bez ohledu na to, zda trénink oficiálně probíhal, či nikoliv. Trenér Abignail ho občas přišel zkontrolovat, změřil mu čas nebo poradil, jak s vodou víc souznít.

Pak dojel na kole k nemocnici a nechal u popelnice tuňákovou konzervu – nikdy se však nezdržoval, aby třeba náhodou nenarazil na… Prostě se nikdy zbytečně nezdržoval.

V obchoďáku si ve FitFood koupil oběd. Odepsal na pár zpráv, pročetl sportovní novinky a v rychlosti proletěl facebook.

Spal.

Střídal posilovnu s během, podle nálady.

Trávil hodně času s Judem, protože Judeův svět byl svým způsobem strašně jednoduchý. Hodiny vykládal o počítačových hrách a Kai velmi rád předstíral, že ho skutečně zajímá, jak se dostat na osmdesátý level. Jude taky hodně mluvil o holkách. Která má lepší kozy a zadek, a že potkal jednu s fakt dlouhýma nohama.

Občas chodil večer s klukama ven, ale skoro nikdy nepil. Velmi brzy zjistil, že alkohol všechno zhoršuje. Zhruba ve stejnou dobu přišel na to, že totální fyzická vyčerpanost zase pomáhá.

A tak vstal v šest ráno. Namixoval protein s jahodami a borůvkami. Plaval. Nechal Gambitovi konzervu. Koupil oběd. Spal. Běhal – ze začátku pět, šest kilometrů, později končil na patnácti. Poslouchal přednášku, proč je wowko lepší než lolko. Tancoval na parketu a vyhýbal se alkoholu.

A všechno tak nějak fungovalo.

Běžel zrovna po stezce vinoucí se do kopce, když mu zazvonil telefon. Vyndal sluchátka z uší.

Nestihl nic říct, Tyler okamžitě začal mluvit: „Čau, Nerisone! Kde seš?“

Kai se rozhlédl po okolí, jako by si sám nebyl jistý, kde se vlastně nachází. Měl výhled na celé město a především moře. Třeba nastal čas se vrátit – ponořit se do slané vody, do ticha a tmy. Jenže slíbil Braxovi, že s tím skončí. A sám sobě přece taky slíbil, že skončí se vším… jiným. „Běhám,“ odvětil.

„Už zas? Neběhals včera?“ zeptal se překvapeně Tyler. Někomu vedle sebe, určitě šlo o Connora, zašeptal: běhá.

„Budeš se divit, ale běhat se dá každý den.“

„Haha,“ zasmál se hraně kamarád. „Jsem netušil, že trénuješ na olympiádu.“

Poslední dobou si z něj dělali srandu, ale Kai na podobné narážky nereagoval. „Nechám tě pak podržet medaili,“ ušklíbl se. Cítil, jak mu po zádech stéká pot a tuhnou svaly. Potřeboval se co nejrychleji rozběhnout.

„Moc vtipné! Tak to otoč, kapitáne. Čekáme tě na hřišti.“

Kai si promnul zátylek a hlasitě vzdychl. „Teď to nejde. Jsem daleko,“ zalhal.

Tyler přetlumočil odpověď ostatním, chvíli bylo na druhé straně úplně ticho. „Hele, v pohodě. Zajdeme s klukama do mekáče. Co takhle sraz v šest na hřišti?“

„Řekni mu, že od chvíle, co se vrátil z Floridy, si s námi nezahrál! Řekni mu to. No tak mu to řekni,“ dorážel Jude. Nejspíš stál hned vedle a odposlouchával.

„Mám ti od Judea vzkázat, že sis s námi už dlouho nezahrál. A má pravdu. No tak přestaň dělat větry a doběhni,“ žadonil Tyler.

Musel se pořádně nadechnout. Dokonce zaklonil hlavu a podíval se na nebe. Bylo krásně modré a všechno mohlo být úplně jinak, kdyby tenkrát… „Přece jsem říkal, že si potřebuju od basketu odpočinout,“ hlesl.

„Ale prosim tě, tohle bude spíš jen takové pinkání. A když tě budeme srát, můžeš hodit Judeovi míč do ksichtu!“ rozesmál se hlasitě Tyler.

„Vole!“ odsekl Kai a zakroutil nesouhlasně hlavou. Nesnášel, když mu někdo připomínal, co se stalo. Vždycky se mu pak sevřely všechny útroby.

„Sorry, brácho. Ale stejně na tebe čekáme. V šest na hřišti. Platí?“

Nechtělo se mu hrát, ale nakonec se usnesl, že další pohyb mu jen prospěje, proto souhlasil. Když zavěsil, schoval mobil do kapsy a vrátil sluchátka do uší.

You’re not gonna break me. You’re not gonna break me down. Not gonna break me. This time around.

Pokoušel se běžet co nejrychleji. Zadržoval přitom dech, jako by se ocitl pod vodou. Jednou se třeba konečně dostane k páté minutě.

Nezastavil ani na dvacátém kilometru.

x

Nakonec byl rád, že šel. Běhal z jedné strany hřiště na druhou, házel na koš, obehrával Tylera – neustále v pohybu. Když o dvě hodiny později skončili, byl totálně vyčerpaný.

„Ty vole, asi mám infarkt,“ svalil se Jude na trávník a držel se přitom za srdce. „Když jste říkali, že si trochu zahrajem, představoval jsem si to úplně jinak. Jsem totálně hotovej. Po tomhle se mi nikdy nepostaví.“

Tyler si vyzul boty a protáhl nohy. „A na co bys jako potřeboval, aby se ti stavěl? Neříkej, žes nějakou holku unesl a schováváš ji ve sklepě.“

Oba kluci se začali pošťuchovat a střílet po sobě nadávky. Connor zkontroloval mobil, napsal zprávu a pak hodil batoh na záda. „Musím běžet. Mám pak ještě sraz s Beccou. Zítra se uvidíme? Platí to?“ přejel po všech pohledem.

„Si piš! Něco takového si nemůžu nechat ujít!“ potvrdil Tyler, zatímco Jude jen přikývl.

Kai vytáhl pití a pořádně se napil. Teprve potom si uvědomil, že na něj všichni zírají. Obrátil oči v sloup a rozhodil rukama. „Ale no tak. Vážně si myslíte, že je to dobrý nápad? Po tom všem?“

„Po čem všem?“ zamračil se Jude nechápavě.

„Všichni víme, že tam budou i wallisáci. A já na ně fakt nemám náladu,“ pokoušel se vysvětlit, ale bylo mu jasné, že tohle vysvětlit nemůže.

„Když nepůjdeme, budou mít pocit, že jim ten klub patří. A to nesmíme připustit,“ hádal se Tyler.

Connor přešlápl a na čele mu vyskočila přemýšlivá vráska. „Heleďte, Kai má možná pravdu. Nemá smysl se s nimi pouštět do křížku. Můžeme jít do Retra.“

Tyler vyskočil na nohy. „Já ti seru na Retro. Jdeme do Augoru! Všichni!“ Jude stál těsně za ním a kýval. „Má to být super luxusní klub se dvěma bary ve dvou patrech! A víte, kolik tam bude holek? Bože, tohle mi nemůžete udělat! Mluvíme o tom už několik měsíců. A vy to hodláte den předtím odvolat? Tak na to zapomeňte!“

„Fajn, promyslím to,“ odsekl Kai. Začínal být podrážděný.

„Co chceš promýšlet? No tak, Kaii! Bude to epické! Musíš jít!“ prohlásil Jude a sepjal prosebně ruce.

Jenže jim nemohl nic slíbit. Prostě ne.

Než dojel domů, přišlo mu od Judea dvanáct esemesek. V každé mu napsal jeden důvod, proč by měl Kai na otvíračku nového klubu rozhodně jít.

Důvod číslo sedm. Mohl bys najít nějakou super holku.

Důvod číslo osm. Já bych mohl najít nějakou super holku. Copak ti nezáleží na kamarádech? Co, Kaii?

Jenže vedle toho existoval jeden pořádný důvod, proč nejít. A ten nejspíš trumfl úplně vše. Začínala mu třeštit hlava. Když dojel domů, vypil sklenici vody a z ledničky vytáhl zbytek rajčatového salátu s mandlemi. Došel k televizi a natáhl nohy.

Důvod číslo patnáct. Nakonec bys litoval, žes nešel! Třeba to bude nejlepší noc tvého života.

O tom upřímně pochyboval. Ale Judeovo škemrání, které by nikdy neskončilo, ho přimělo otevřít messenger a v rychlosti najít Kentovou. ,Ahoj, jde zítra Ethan na otevírání toho nového baru?‘ napsal stručně. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše.

Odpověď přišla do minuty.

Nora: To pochybuju. Ethan na takové akce nikdy nechodí.

Důvod číslo šestnáct. Když nepůjdeš, nikdy ti to nepřestanu vyčítat. A ty víš, že umím být vytrvalý!

Kai zakroutil hlavou. Hlasitě vzdychl, nacvakal: Fajn! Tak teda jdu!, a odhodil telefon na sedačku.

Na harddisku našel další díl To je vražda, napsala a pustil ten s názvem Vražda za zrcadlem. Jedl přitom salát a ignoroval vibrování mobilu.

„Vrahem je ten hnědovlasý,“ hádal.

x

Další den ho příšerně bolely nohy a na patě se mu objevil puchýř. Na druhou stranu ale usnul v osm večer naprosto vyčerpaný a vzbudil se až v šest ráno, když mu u hlavy zazvonil budík. Na vteřinu ho napadlo, že by se dnes na plavání vykašlal. Zaklapl budík a zavřel oči. Jenže myšlenky se už probudily a on je nedokázal znovu umlčet.

Přestože bylo ještě brzy, našel Braxe stát v kuchyni, jak popíjí čaj. Na sobě měl pyžamo a pod očima tmavé kruhy, podle všeho se teprve chystal do postele.

„Už ti šiblo jako tátovi? Vypadáš tak,“ ušklíbl se Kai. Když procházel kolem, aby si nachystal snídani, bratr ho novinami praštil do hlavy.

„Že to říkáš zrovna ty. Víš o tom, že máš prázdniny?“

„No a?“

Brax se zatvářil nechápavě. „No a?“ rozhodil rukama. „No a nemusíš každý den vstávat.“

Kai pokrčil rameny. Naházel do mixéru banán a maliny a nasypal protein.

„Poslouchej, tento nebo příští týden nejspíš přijede máma,“ zvážněl Brax. Pokusil se potlačit zívnutí, ale příliš se mu to nepodařilo a vyhrkly mu slzy. Rozmrkal je.

„Vždyť tu byla minulý týden.“ 

Starší bratr se zatvářil zvláštně, toho si nešlo nevšimnout. „Potřebuje si něco zařídit.“

„Tak fajn,“ pronesl nejistě Kai, ale víc se nevyptával. „Dneska odpoledne mám sraz s kamarády a večer jdeme na otvíračku toho nového baru. Argor nebo tak nějak.“

„Augor?“

„Jo, přesně!“ přikývl Kai, ale pak se zamračil. „Nejdeš tam, doufám, taky?“ 

Brax se upřímně rozesmál. „Jako že bych tě trochu ztrapnil před kámošema? To bych klidně mohl.“

Poslední dobou byl jejich vztah dobrý. Moc dobrý. První dva týdny prázdnin spolu strávili na Floridě, učili se surfovat a projeli několik národních parků. Za celou dobu se ani jednou nepohádali a Kaiovi se pak hodně těžko vracelo domů.

Přesto se však nemohl zbavit podivného tušení, že Brax něco skrývá.

„Klidně pojď. Beztak bys nevydržel ani do půlnoci.“

Další rána časopisem do hlavy. „Jestli se ožereš, tak se laskavě pozvracej venku nebo na záchodě. Pokud tady ráno najdu překvapení, přijdu tě nehezky vzbudit.“

Kai protočil oči. „To bylo jednou!“ 

„Třikrát!“ ukázal Brax na prstech. Odložil hrnek do dřezu a zašklebil se. „Hlavně si to užij.“

Jakmile bratr odešel k sobě do pokoje, konečně se vyspat, zapřel se Kai rukama o linku a předklonil se. Byl tak unavený, skoro nedokázal ani udržet oči otevřené. A tolik ho bolely svaly. Jenže stát na místě, nefungovat, ho bolelo ještě tisíckrát víc.

x

Setkal se s kluky před barem, zevnitř duněla hudba a modrofialový nápis Augor svítil do dálky.

Podnik byl přesně tak luxusní, jak ho Tyler popsal. Jakmile Kai vešel dovnitř, všiml si obrovského tanečního parketu – zatím na něm tancovalo jen pár lidí. Na jedné straně byl bar, za kterým pobíhala jedna barmanka a dva barmani. A na druhé straně parketu vedly schody do patra na balkóny. Pár lidí na nich stálo, popíjelo a přitom se pohybovali do rytmu.

Tyler se okamžitě odebral k baru – vybral si samozřejmě barmanku – a každému objednal po dvou panácích Ohnivé vdovy, což byla ve skutečnosti dost silná vodka s rybízovým džusem.

Když Kai vypil prvního panáka, z reproduktorů začala hrát píseň Starboy. Druhého panáka nenápadně přesunul k Judeovi, který mu za to poslal prázdnou skleničku. Měli spolu tajnou úmluvu – Jude si myslel, že Kai nechce pít kvůli tréninku. Náročné závody v plavání a tak.

Tyler zrovna ukázal na volný box, když Kai ucítil, jak mu v kapse zavibroval telefon. Dlouho pak zíral na zprávu od Kentové a pokoušel se pochopit, co znamená: Tak se zdá, že nakonec šel.

Kdo? Kam? Ale ne…

Vzhlédl zrovna ve chvíli, kdy do baru vstoupila skupinka kluků. Jeden z nich se hlasitě smál, proto upoutal Kaiovu pozornost. Třicet trojka. Kluk, co rozehrával. A hned vedle stála… Devítka.

Ethan.

Skoro okamžitě se mu udělalo mdlo. Neviděl ho přes tři měsíce. Snažil se na něj celou tu dobu nemyslet. A stačil jeden pohled a… jako by žádný čas nikdy ani neutekl. Je tady. Dívám se na něj.

Look what you’ve done. I’m a motherfuckin‘ starboy. Look what you’ve done. I’m a motherfuckin‘ starboy.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

7
Komentujte

Alita Astin

To snáď nie! Takto to ukončiť…🤔🤔🤔🤔

Kassandra E. Quinseberry

Aaaaaa! Tak hrozně moc jsem se těšila na pokračování! A tohle? To bylo v plné parádě. Z vlastní zkušenosti vím, že vyčerpávání se je nelepší na to, zapomenout. Nicméně to vidím na to, že tam někde omdlí. A to se mi moc nelíbí. Pokud ho teda nenajde Ethan 🙂 To by se mi líbila až moc 😀 Oceňuji to ukončení, sama to dělám dost často, takže chápu, že se vám asi líbí ta atmosféra, kterou to vytvoří! Moc moc moc se těším na pondělí a pohled Ethana!

Ester

Ach to je strašne, ani som nedychala ako som sa pokúšala rychlo zistit, co bude dalej. Podľa mna som sa blížila k piatej minute 🙂 a nakoniec, ked som sa nadychla, bol koniec. Tiez sa bojím, ze ako je tak vyčerpaný, ze tam bud skolabuje ale ho Ethan svojou prítomnosťou dorazí…

Smarja, tohle jsem mela cist v dobe, kdy jsem prozivala neco podobnyho jako tihle dva telaci. Ted se mi to fakt zive vybavuje a neni to nic moc… :/ no, jsem zvedava na konfrontaci. Jestli k nejake dojde…