26 KAI


Slyšel diváky skandovat. Nerison, Nerison, Nerison.

Connor vedle něj poskakoval, aby se rozehřál, zatímco Jude na druhé straně se zavřenýma očima hlasitě oddechoval. Dokonce i Tyler, který se za každou cenu pokoušel vypadat sebejistě, nakonec propadl nervozitě.

Jenom Kai si připadal podivně klidný.

Čekali na chodbě – na hřiště právě nastupoval tým Lišek, z reproduktorů hrál Eminem – a Kai nemohl přestat myslet na to, jestli mezi diváky zahlédne Ethana. Za poslední dva dny mu napsal tisíce omluvných, naštvaných, zoufalých i naprosto nesmyslných zpráv. Ale ani jednu nakonec neposlal. Při představě, že ho možná za chvíli uvidí, mu srdce bušilo jako splašené.

Neblbni, on přece nepřijde. Kolikrát ti opakoval, že ho basket nezajímá.

Trenér mu položil ruku na rameno a povzbudivě se na něj usmál. „Ty na to máš, zvládneš to!“

Měl chuť odseknout, že na nějaký pitomý zápas kašle. Prostě ho odehraje a půjde domů, zavře se v pokoji a bude… Vlastně netušil, co bude následující dny dělat.

Píseň Phenomenal postupně utichala, až ji nahradila jiná.

„Tak je to tady, kluci! Ukažte jim, kdo je nejlepší!“ zahulákal trenér a stoupl si na konec řady.

Všichni spoluhráči si nasadili kapuci – v jejich týmu šlo vždycky o styl, udělat dojem za každou cenu a Kai mnohokrát hrál s nimi, ale dnes nemohl. Když se dveře do tělocvičny otevřely, neplánoval na Lišky zapůsobit.

I think they got it all wrong. We just got hold on. And on, and on, and on.

Nevšiml si ho hned, protože si nemohl pomoct a v první chvíli pohledem zamířil k tribunám. Aby ho našel. A on stál přitom celou dobu přímo před ním. Hned vedle Drakea. V oranžovo-bílém dresu s Liškou na hrudi.

Ne, ne, ne, ne. Tohle přece…

S každým krokem si uvědomoval, že tohle není jen hodně špatná noční můra. On tam doopravdy stál, hrál za tým Lišek.

Poslední dva dny chtěl Ethana tolikrát vidět, zapomenout na to, co se stalo a začít od začátku. Ještě včera do messengeru vyťukal, že je do něj zamilovaný a byl ochotný zprávu poslat. Ať to stojí sebevíc.

Všechno, co se mezi nimi odehrálo, působilo tak… skutečně. Nemohla to být jen přetvářka. Přece by ani Lišky neklesly tak hluboko, aby se rozhodly zničit kapitána druhého týmu takovým způsobem. Chtělo se mu hystericky smát, všem na hřišti oznámit, že je to to přece jen hloupá hra. Kterou ani nemá rád!

Tak proč by tohle někdo dělal?

Podíval se do šedých očí a pokoušel se v nich najít ujištění, že nešlo jen o výhru. A přesně ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetly, Kaie zachvátil nepředstavitelný vztek.

Cause we’re gonna be legends. Gonna get their attention. What we’re doing here ain’t just scary. It’s about to be legendary.

Zastavil jen pár kroků od Lišek. I kdyby ho to mělo stát život, neukázal by ani kousek slabosti. Na pokyn rozhodčího podal Drakeovi ruku, ale nespustil přitom zrak z Paynea.

Se ještě uvidí, kdo koho zlomí. Ty hajzle.

A pak mu ukáže, co znamená být Kai Nerison. Být nejlepší.

Yeah we’re gonna by legends. Gonny teach’em all a lesson. Got this feeling that we’re so sweet caring. It’s about to be legendary.

Ethan hraje za tým Lišek. Ethan hraje za tým Lišek. Ethan hraje…

Sundal si mikinu a hodil ji na lavičku. Letmo se podíval na druhou stranu hřiště, pořád tomu nemohl uvěřit. Dres s číslem devět.

Došel ke spoluhráčům, postavil se doprostřed a každého z nich si prohlédl. Pro ně to byla jen hra. Chtěli jednoduše vyhrát, ale neuvědomovali si, že šlo o mnohem víc. Protože kdyby Kai prohrál, plán Lišek by se naplnil. A to nesměl připustit.

„Poslouchejte, trénovali jsme tvrdě. Celou sezónu jsme byli nejlepší. Neporazitelní, a dnes to nekončí. Dnes jim ukážeme, že nás nemůžou jen tak zlomit. Dnes do toho dáme všechno. Vyhrajeme za každou cenu. Za. Každou. Cenu. Je to jasné? JE TO JASNÉ?“

Tým hlasitě zaburácel.

A pak začal zápas. Zápas o všechno.

x

Jakmile se ozvala píšťalka, Tyler a kluk s číslem 33 na dresu vyskočili do vzduchu a pokusili se dostat jako první k míči.

Kai hrál basket odmalička, při prvním utkání mu bylo teprve šest, a stejně ho nervozita nikdy úplně neopustila. Dřív hodně zvracel a jednou mu bylo tak špatně, že celé utkání proseděl na lavičce. Ale tyhle dny už byly dávno pryč. Poslední roky zvládal stres celkem dobře.

Dnešek byl jiný. Už od rána se mu zvedal žaludek – dokonce uvažoval, jestli z toho všeho nedostal horečku, protože představa, že by ho Ethan mohl celou dobu sledovat, ho nenechávala chladným.

A pak se celá situace změnila. Nejspíš za to mohl vztek, který mu přímo přikazoval být na hřišti jednoduše nejlepší. Takže když mu Connor přihrál míč, nedělalo mu žádné problémy oběhnout protihráče a zavěsit koš.

Tenhle byl pro tebe, Payne. Stejně jako ty ostatní.

Connor ho poplácal po rameni, někdo na tribuně zaječel Nerison a trenér mu ukazoval zvednutý palec.

Mezi oranžovými dresy vyhledal jen ten jeden, na kterém skutečně záleželo. Potřeboval vidět, jak se tváří, jak hraje, jak se pohybuje… Tak trochu tušil, že Ethan basketbal celkem umí, přece jen spolu kdysi házeli na koš a hráli pitomou hru na pravdu – že je v týmu Lišek se však nezmínil – ale upřímně, prvních pár minut se k míči sotva dostal.

Vypadalo to, jako by se na hřišti ocitl spíše nešťastnou náhodou.

Kéž by. Kéž by to byl jen obrovský omyl.

Jen pár minut po zahájení si Lišky vyžádaly oddechový čas. Drake odvedl Paynea stranou – Kai nejspíš nebyl jediný, kdo si všiml, že je Ethan mimo – položil mu ruku na rameno a začal něco povídat. Kai by dal cokoliv, aby mohl slyšet, o čem se baví.

Ať už mu kapitán řekl cokoliv, od té doby hrál Payne perfektně. Byl rychlý a hbitý, dokázal se kolem Tylera snadno prosmýknout a zdálo se, že má neustále přehled o všech hráčích. Vlastně by mohl být dost dobrý, kdyby jednou chtěl, uvědomil si Kai.

Dokonalý Ethan, kterému jde vše, na co sáhne.

Ale tohle byla Kaiova hra, nikdo na něj neměl, což jim hodlal dokázat. Dával do toho vše, proměnil každou šanci, trefoval jeden koš za druhým, připravený nechat na hřišti duši.

Většinou s Liškami hráli jednou ročně na konci sezóny. Poslední dva roky Káňata pokaždé vyhrála, ale tentokrát se zdálo, že Lišky konečně dokázaly najít ztracenou formu. Mohl za to především Drake. Kai věděl, že umí hrát, ale možná ho trochu podcenil. Kluci na něj jednoduše nestačili. Kai tak musel několikrát opustit vlastní pozici a zasáhnout. Jenže prostě nemohl být všude.

Když skončila první čtvrtina, skóre bylo prakticky vyrovnané. Káňata vedla o pouhé dva body.

„Musíte začít hrát pořádně!“ vyštěkl na spoluhráče.

„Ty vole, děláme, co můžem!“ zamručel Tyler. Ten to schytával nejvíc, protože se ocitl mezi Drakem a Paynem.

„Jenže to evidentně nestačí!“

Nebýt trenéra, který ho donutil sednout a alespoň trochu se napít, nejspíš by vypěnil úplně.

Za nejhorší považoval chvíle, kdy seděl na střídačce a nemohl pořádně zasáhnout. Ne, za nejhorší považoval chvíle, kdy seděl na střídačce a Payne skóroval. Když se pak vrátil do hry, možná šel do kluka s číslem 6 zbytečně tvrdě, ale vzhledem k tomu, že dorovnal, se tím dlouho nezaobíral.

Dorovnal a pak navýšil. Pokaždé, když trefil koš, diváci se mohli zbláznit nadšením. Fanoušci z Halleyovky hulákali tak nahlas, že přehlušili bučení Lišek. Ale pořád to nestačilo. Kai nechtěl jen vyhrát, chtěl druhý tým zničit. Ponížit. Tak, jak oni ponížili jeho.

Jenže když skončila druhá čtvrtina, vyhrávali jen o pár bodů – šest, přesně. Spoluhráči se postupně trousili do šatny, většina z nich se tvářila zasmušile. Nejspíš tušili, že je žádná pochvala nečeká.

Kai stál ještě chvíli na hřišti se sklopeným pohledem. Jestli nevyhrajeme… Zakroutil hlavou, sebral mikinu a chtěl se rozejít za ostatními, ale pak se za ním ozvalo: „Já jsem ti to chtěl říct.“

Něco mu říkalo, aby se neotáčel. Aby pokračoval do šatny a předstíral, že neslyší. Jenže tělo reagovalo rychleji než mysl. Skoro okamžitě litoval, protože se mu při pohledu na Ethanovu tvář vybavila vzpomínka na noc v autě. Jak mu vyvrcholil do ruky.

Sakra.

„Já ti na to seru!“ vykřikl. Musel hodně mrkat, nechtěl za žádnou cenu ukázat slabost. Potřeboval co nejrychleji zmizet. Slyšel, jak ho Ethan ještě volá – Kaii! – ale tentokrát se neotočil.

V šatně bylo nezvyklé ticho. Když vstoupil dovnitř, podíval se na něj jen Connor. Všichni ostatní zírali do země.

„Co to kurva je?“ hlesl Kai slabě a prohlížel si každého z nich. I to byl jeden z důvodů, proč miloval plavání. Spoléhal jen sám na sebe.

„Kaii,“ pokusil se ho uklidnit Connor. To byla jedna z jeho rolí, mírnit ostatní. Ale že tohle začal, na tom mu nezáleželo. Kdyby se tenkrát tak blbě neusmál, možná by Kaie nikdy nenapadlo, že se mu líbí kluci. A teď si k němu jen tak přijde a pokouší se ho uklidnit?

„Řekl jsem, že musíme vyhrát za každou cenu! ZA KAŽDOU CENU! Co na tom do prdele nechápete? Myslíte si, že vám stačí mít v týmu Kaie Nerisona a on to za vás odehraje? Tak mám pro vás novinku, takhle to nefunguje!“

Tyler zvedl zrak a naštvaně si pro sebe něco zamumlal.

„Ty drž hubu především! Máš jednoduchý úkol! Zabránit Payneovi, aby se dostal ke koši, a ani to nejsi schopný udělat! Myslíš si, že seš někdo? Seš akorát tak na hovno,“ řval. Možná zacházel příliš daleko, ale nedokázal si pomoct.

Tentokrát se Tyler podíval na Connora. Trochu překvapeně, protože takhle se jejich kapitán nikdy nechoval. Postavil se a došel ke Kaiovi. Přitom pokyvoval hlavou. „Payne! No jasně. Je to ten kluk, co byl před školou. Já věděl, že ho odněkud znám.“

Kai odvrátil zrak. Založil si ruce na hrudi a pokoušel se uklidnit.

„Měl jsem pravdu, že jo? Ty svině se k tobě pokoušeli dostat! Co ti udělali?“

„Nic.“ Všechno.

„Vole, nelži. Vždyť seš úplně v háji,“ odvětil Tyler.

Nemohl jim říct pravdu. Nemohl jim prozradit, že ho Payne přiměl se zamilovat. Proto jen mávl rukou. „To je jedno, nech to být.“

Jenže tím Tylera možná ještě víc rozčílil. „Ten hajzl! Zabiju ho! Další čtvrtinu nepřežije.“

Connor se opět celou situaci pokoušel udržet v rozumných mezích. „Neblbni, Tylere. Je to jen hra.“ Většinou hledal podporu u Kaie, jenže když se na něj teď podíval, dočkal se jen úšklebku.

Copak Lišky hrají čistě?

Kai došel doprostřed místnosti. „Ten, kdo vyřadí ze hry devítku, ode mě dostane lístky na profi zápas. Ve VIP zóně.“ Strýc mu ty lístky sehnal už před měsícem. Jednu dobu vážně uvažoval, že půjde s Ethanem. Svět se tak rychle měnil.

V týmu to zašumělo. Někteří z kluků radostně přikyvovali.

„Co to děláš?“ zakroutil hlavou Connor. „Ať udělali cokoliv, víš jistě, že to za tohle stojí?“

Asi měl pravdu, ale Kai ho nechtěl poslouchat. Vyskočil na lavičku. „Všichni víme, jaká je naše pověst. Že hrajeme tvrdě, ale dnes budeme ještě tvrdší. Nenecháme se porazit od buzerantských Lišek. Uděláme všechno pro to, abychom vyhráli! VŠECHNO.“

Možná měl štěstí, protože za ním stál tým, který se nikdy ničeho nebál. Ani teď. Spoluhráči nadšeně vyskočili na nohy, odhodlaní poslechnout kapitána na slovo.

x

První, kdo si na devítku troufl, byl Jude. Jakmile Ethan vyskočil, Jude do něj bokem narazil a srazil ho k zemi. Rychle pak zvedl ruce do vzduchu a začal se omlouvat. Prostě mi to ujelo, sorry no. Ale když se otočil zády k rozhodčímu, spiklenecky na Kaie mrkl.

Druhá polovina hry byla na první pohled jiná. To vycítilo i publikum, jehož reakce najednou byly ještě hlasitější. A bodový rozdíl začínal pomalu narůstat. Avšak pokaždé, když se jim povedlo vést alespoň o deset bodů, Drake se nějakým zázrakem dostal k míči a skóroval.

Ačkoliv Kai vyhlásil hon na devítku, Káňata přestala brát ohled pro jistotu na všechny. Za sejmutí kluka s číslem 33 si vysloužili trestné střílení. Šestka odkulhala na střídačku – někdo by mohl říct, že za to mohl Kai, ale on se přece omluvil. Nechtěl doskočit tak tvrdě, ale ten kluk se tam objevil naprosto nečekaně.

Těžko říct, jestli jim to rozhodčí žrali.

A pak se do toho vložil horkokrevný Tyler.

Ethan chytil přihrávku od spoluhráče, zleva oběhl Tylera a zavěsil koš. Na tváři mu hrál úsměv. Kai vlastně neviděl, co se přesně stalo, ale ozvala se píšťalka, Ethan ležel na zemi a jeden z hráčů Lišek se rozběhl k Tylerovi.

„Co děláš, do hajzlu?“ vyštěkl a pokusil se do Tylera strčit. Ale Drake ho okamžitě zastavil. Chytl ho za ruku a odtáhl dál.

Ethan ještě chvíli zmateně seděl na zemi, nejspíš sám netušil, co se přesně stalo. Držel se za loket a mnul si ho.

Kai udělal krok blíž a chtěl Tylera poplácat po rameni, když se na něj upřely šedé oči. Opětoval jejich pohled a usmál se. Ne jako když se spolu učili matiku a přitom položil Ethanovi ruku na koleno, ne jako když se spolu dívali na To je vražda, napsala a dohadovali se, kdo je vrah. „Tak co, Payne, jak se ti líbí prohrávat?“ zeptal se ho a nadzvedl přitom obočí. Ale odpovědi se nedočkal, protože Drake vytáhl Ethana na nohy a odvlekl ho k lavičce. Nejspíš to udělal právě proto, že viděl, jak se výraz na Ethanově tváři postupně mění. Už to nebyl ten vyrovnaný kluk, co se usmívá, že dal koš.

Asi se vážně nasral.

Do konce předposlední čtvrtiny chybělo jen pár posledních vteřin. Sotva se míč dostal do hry, ozvala se píšťalka.

Drake se okamžitě rozešel ke Kaiovi. Zahradil mu cestu a překvapivě klidným hlasem pronesl: „Nevím, jakej máte s Ethanem problém, ale neměl bys to tahat do hry. Ti kluci tě mají za vzor, tak jim řekni, ať nehrají tak tvrdě.“

Na pár vteřin měl sto chutí se rozkřičet. A co to, co jste provedli vy mně? To není přes čáru? Jenže podle Drakeova výrazu pochopil, že to jejich kapitán neví. Vlastně to dávalo smysl, Káňata taky občas dělala kraviny a pak před Kaiem mlčela. Proto ho beze slova obešel. Sedl si na lavičku a zavřel na chvíli oči.

Co když měl Drake pravdu? Co když už zacházel vážně daleko?

x

Měla rozhodnout poslední čtvrtina. Přestože Káňata už vedla, ještě pořád by se výsledek dal zvrátit. Proto Kai vyskočil na nohy, odhodlaný dát do posledních deseti minut všechno. Předtím však přistoupil k Tylerovi. „Hra končí. Lístky jsou tvoje,“ kývl na něj.

Těžko říct, jestli tím dokázal něco napravit, ale víc udělat nemohl.

Tyler odešel doprostřed hřiště, aby mohl rozehrát. Radost z vyhraných lístků ho nejspíš motivovala, protože při rozehrávce vyskočil pořádně vysoko a povedlo se mu odpinknout míč přímo na Kaie.

To, co se stalo potom, si vlastně ani Kai neuměl moc dobře vysvětlit. V jedné vteřině, když mu míč vletěl do ruky, v rychlosti spočítal, že má přesně dvě možnosti. Buď mohl přihrát Connorovi, nebo se rovnou pokusit vystřelit.

Rozhodl se zariskovat. Jenže pak se přímo před ním objevil Ethan.

Většina hráčů se alespoň pokoušela zvednout ruce do vzduchu a bránit, ale Payne ne. Ten si tam jen stál a tvářil se, jako by přesně tušil, že Kai raději zariskuje a vystřelí.

Co ty víš? Co ty o mně sakra víš?

Ve skutečnosti celá ta akce netrvala ani tři vteřiny, ale Kai měl pocit, že zírá do šedých očí věčnost. A že se mu hlavou prohnalo tisíce myšlenek.

Chtěl Ethanovi dokázat, jak málo se znají. Dvakrát odrazil míč od země a nakonec ho oběma rukama pevně sevřel s tím, že Connorovi přihraje. A pak… se něco hodně pokazilo.

A mohl za to Ethan!

Mohl za to Kai, ale určitě by se nic nestalo, kdyby se na Ethanově tváři neobjevil ten úšklebek, který byl ve všech směrech především pohrdavý. Ještě než Kai udělal, co udělal, prohnala se mu myslí zuřivá myšlenka. Ty budeš pohrdat mnou?!

Zatmělo se mu před očima a v další vteřině poslal míč na Ethana. Něco takového nejspíš nikdo nečekal, především Payne, protože nestihl zareagovat. Jen v posledním záblesku uvědomění natočil hlavu na stranu a míč se mu odrazil od spánku. Hlasitá rána se roznesla tělocvičnou.

Ethan se svalil na zem s rukama přitisknutýma k hlavě.

Do prdele… Kai si okamžitě uvědomil, jak moc to přehnal. Ale nic víc si už uvědomit nestihl, protože se před ním objevila ohromná postava Drakea s naštvaným výrazem ve tváři. A v další minutě – nebo spíš vteřině, protože se nestihl ani nadechnout – dostal Kai pořádnou ránu pěstí.

Podlomily se mu nohy a praštil sebou na zem. Před očima mu tancovaly hvězdičky, v uších hučelo a vůbec si neuvědomoval, co se kolem něj děje. Slyšel nějaký hluk, vnímal, že ho někdo chytil za rameno, ale jinak se celý svět propadal do zvláštní mlhy.

Teprve po chvíli, kdy se ostrá bolest přetavila na tupou, párkrát zamrkal a obraz se mu začal postupně vracet. Kolem něj se strhl chaos, všichni hráči se na sebe vrhli, diváci řvali, pískali a bučeli, zatímco dva rozhodčí se pokoušeli celou situaci zvládnout.

Connor klečel vedle Kaie a zjišťoval škody. „Jsi v pohodě?“

„Jo,“ hlesl slabým hlasem Kai. Ozval se ostrý hvizd píšťalky. Hlavnímu rozhodčímu se konečně podařilo oba týmy dostat od sebe a teď něco zuřivě hulákal. Ale Kai ho neposlouchal, zíral přes hradbu těl na kluka na druhé straně hřiště. Už stál na nohou a spoluhráč mu prohlížel obličej. Asi bude mít pořádnou modřinu.

Díkybohu, neublížil jsem mu. Neublížil jsem mu tak moc.

„Můžeš vstát?“

Kai zahýbal nohama a pak se pomalu poskládal, Connor ho přitom podpíral. Pomohl mu dojít k lavičce a podal mu pití. Trenér si mezitím sedl vedle něj a působil pobaveně. „V pohodě, Nerisone?“

„Ale jo,“ přikývl a přiložil si na tvář studenou žínku. Trochu se mu ulevilo, ale stejně to příšerně bolelo.

„Ten vazoun má ale ránu, co?“ uchechtl se trenér a poplácal Kaie po zádech. „Mám ti zavolat zdravotníka?“

„Jsem v pohodě,“ zabručel Kai a sledoval dění na hřišti.

Danny Drake dostal vyloučení do konce zápasu a jejich trenér v tričku Led Zeppelin se z toho mohl zbláznit. Tyler vyfasoval napomenutí a pak se hlavní rozhodčí zadíval na Kaie.

Mohl říct pravdu, vlastně měl říct pravdu. Udělat alespoň jednu věc správně. Jenže jak by asi taková pravda zněla?

Omlouvám se. Prostě jsem se nasral, protože toho kluka miluju a nedokážu překousnout, že mě podrazil? Asi těžko. A tak, když za ním rozhodčí přišel, sypal si popel na hlavu, ale nepřiznal se.

„Je mi to fakt líto, já jsem nechtěl. Chtěl jsem přihrát spoluhráči, jenže míč mi vyklouzl z ruky. Neměl jsem v plánu sejmout toho druhého.“

Jestli mu rozhodčí nevěřil, nedal to nijak najevo. Jen přikývl a nařídil trestné střílení. Fanoušci Lišek se zdáli rozhořčení, skoro nepříčetní, ale rozhodnutí stejně nezměnili. Kai z toho vyvázll překvapivě snadno.

Trenér slíbil, že ho za chvíli pošle zpět do hry, ale přikázal mu nejdřív pár minut oddechu. A tak z lavičky sledoval, jak hráč s dresem 33 dvakrát proměnil šanci.

Ethan taktéž seděl na střídačce, lokty měl opřené o stehna a hlavu svěšenou. Když se ozval jásot, na chvíli ji zvedl, aby zkontroloval výsledkovou tabuli. Na levém spánku mu svítil obrovský červený flek, který se určitě brzy zabarví do modra. Nejspíš vycítil, že ho Kai pozoruje, protože mu pohled opětoval.

Stalo se toho tolik. Kai si nejspíš ani nepamatoval, co se pokazilo jako první, která věta nebo čin zapříčinila, že mezi nimi zůstala jen nenávist. A i když mu všechno říkalo, že už na tom beztak vůbec nezáleží, chtěl oné záhadě přijít na kloub. Protože pak by to třeba dokázal napravit.

A chtěl to mezi nimi napravit?

Vzpomeň si, co ti udělal.

Odvrátil zrak jako první.

Celý zbytek hry vnímal jen vzdáleně. Lišky byly bez kapitána ztracené, začínaly dostávat jeden koš za druhým a bodový rozdíl se stále navyšoval. Až nakonec uběhla poslední minuta, poslední přihrávka, poslední šance a poslední zapískání píšťalky. A pak už jen ohlušující řev Káňat. Fanoušci z Halleyovky běželi na hřiště, skandovali a obklopili Kaie ze všech stran.

Pokoušel se tvářit šťastně, měl k tomu důvod. Vyhráli. Přece si nepřál nic jiného. Jenže vítězství nakonec chutnalo hořce. Během hry musel hodně obětovat a nebyl si ani zdaleka jistý, zda to za všechno stálo.

Ještě naposledy, ani sám netušil proč, chtěl vidět Ethana. Jenže zahlédl jen devítku mizející v šatně.

Miluju tě. Nenávidím tě.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

8
Komentujte

Karolína

Až tohle vydáte, budu první která si knížku koupi, každé úterý a čtvrtek čekám se zatajeným dechem… ❤️

Ester

Fu to bolo plne vášnivej nenávisti. Som velmi zvedavá, ako to cítil Ethan. Kaí bol teda vazne nastvany. Bojím sa, ze ked adrenalín opadne, bude sa trápiť pocitmi viny 🙂

Voldy

Již nějakou dobu přemýšlím, jak okomentovat. Musím rozmýšlet dál, ale dávám alespoň vědět, že jsem mezi čtenáři a moc si vážím toho, jak píšete. Za to děkuji. 💕

Hm. Tohle jsem na kousky cist nezvladla :D. Sakra. Bylo to tak hořky a plny vzteku… nejak si neumim predstavit, ze i po trech (?) mesicich by oba vychladli. Mozna budou spis utvrzeni v tom, co citi ted. Ach jo. Ten ban na vydani dalsi kapitoly se mi teda nelibi, uz je duben??… jo neni, no tak ja zatim nekam zalezu a budu si kousat nehty… lol