21 ETHAN


Konec týdne uteče jako voda. Ethan skoro celý čtvrtek prospí a dolů sejde jenom pro lahev vody, a aby rozmrazil lasagne, které koupil táta. Stižený Dannyho zápalem (Trevis na posledním tréninku Dannyho přirovnával k Sauronově oku, když mu odevzdával Snickersku) nakrájí několik rajčat a přidá pár listů ledového salátu.

„Lepší než nic,“ řekne sám sobě, bosý se došourá do obývacího pokoje a zapne televizi. Talíř položí do klína. Přepíná jeden televizní kanál za druhým a cpe si rajčata do pusy. Zpoza stažených žaluzií se dovnitř dere odpolední slunce.

Měl by něco dělat. Úkoly na matiku – učitelka začala v posledních dnech znovu vyhrožovat olympiádou, když ho přistihla nesoustředěného. Nebo by mohl vyrazit na hřiště a házet na koš.

Většina věcí, a dokonce i rádoby prostých činností, mu ovšem připomíná Nerisona. Snad až na nezdravé jídlo… A i to mu nakonec připomíná Nerisona, protože co se stravy týče, je Kai pravděpodobně stejný pedant jako Danny.

Ethan namotá na vidličku rozehřátý sýr a pomůže si prsty.

No tak jsme si vyhonili.

Snaží se zaujímat neutrální postoj. Nelitovat a ani se k té události přehnaně neupínat. Tělo mu ji ovšem rádo a s chutí připomíná. Toho dne hned dvakrát.

Klidně dojí a položí talíř vedle sebe. Přitáhne si zmuchlaný polštář a otráveně sleduje dokumentární film o ledních medvědech, kteří se válí ve sněhu. Potom neklidně vyskočí a postaví na kafe. Auto na příjezdové cestě neslyší, natolik je ztracený v myšlenkách, takže když se otevřou domovní dveře, trochu se lekne.

Jako kdyby ho otec nachytal při činu.

Ten má ovšem jiné starosti. V kožené bundě doklopýtá ke dřezu a začne si oplachovat obličej. Nos má napuchlý a pod ním zaschlou krev.

Ethan položí hrnek a z mrazáku vydoluje pytlík kukuřice.

„Díky,“ řekne táta unaveně a sveze se na sedačku. Nohy přehodí přes madlo. „Ještě se mi trochu točí hlava. Dones mi vodu.“ Pije chlemtavě a křiví přitom obličej. „Díky,“ řekne znovu a kukuřici si drží na nose, takže mu není skoro rozumět.

Ethan usedne na židli a promne si bradu. „Co se stalo?“

„Škoda slov.“

„Tak jo.“

Otec přesune kukuřici na čelo, zpoza sáčku vrhne na Ethana unavený pohled. „Chtěli jsme provést domovní prohlídku. Měli jsme papíry. Standardní postup.“

„Schovával u sebe drogy?“

„O tom bych s tebou neměl mluvit.“

„Kokain?“ Ethan se nadechne a sebere televizní program. Bezmyšlenkovitě jím listuje, začte se do rozhovoru s Emmou Stone.

„Objednáme si čínu?“

„Už jsem po jídle.“ Ethan sjede pohledem na konec stránky.

Po zbytek odpoledne a večera si na Kaie vzpomene už jenom pětkrát. Usne pozdě a vzhledem k celodennímu nicnedělání, rozjímání a nošení dalších zmrzlých pytlíků na tátův obličej, se každou chvíli budí. Usínání po basketbalovém tréninku a lezení po střechách je k nezaplacení. Bez toho se cítí podivně vláčný a propadá se do vzpomínek na Emmu.

Do obličeje mu svítí displej telefonu. Ukazuje čtvrtou hodinu ranní. Ethan se unaveně posadí a prohrábne si vlasy. S definitivní platností už neusne a nemá smysl se o to pokoušet.

Na messengeru blikají zprávy od Nory a Adama. A jedna od Kaie.

Něco uvnitř hrudi podivně rezonuje, když Ethan klepne na jeho jméno. Fotku s kšiltovkou dozadu, kde se Kai usmívá a v jeho úsměvu je něco povýšeného. Jenomže teď už vím, jak chutná. Jeho rty a jazyk. A jak se tváří, když se udělá.

Kai: Ahoj

Kai: Ta nabídka doučování z matiky… Platí ještě?

Ethan: Do zítřejšího odpoledne. Pak jí vyprší datum spotřeby. 😀

Kai: 😀

Domluví si čas a místo schůzky a Ethan nechá ruku klesnout zpátky do peřin.

Ale ty nejsi gay. Jako kdyby na tom záleželo. Jednou četl na internetu článek o lidech, kteří nemají vyhraněnou orientaci. Prý je to jenom jakási mezifáze, než se člověk vyprofiluje jako heterosexuál, anebo jako homosexuál.

Už tenkrát mu to připadalo legrační.

Konečně vstane a opláchne si obličej. Kruhy pod očima tentokrát nemá, zato je podivně bledý. V kuchyni sebere pomeranč, opatrně, aby tátu nevzbudil, a nazuje si tenisky. S batohem přes rameno vyjde do chladného rána zrovna, když svítá.

***

„Nuda,“ zívne Nora. Do batohu nacpe sešity se zohýbanými stránkami a vytáhne krabičku cigaret. Jednu si zapálí. „Je ale pravda, že Danny dělá všechno, co je v jeho silách. Mnohem víc než ten chlap v tričku Beatles.“

„To je trenér.“

Nora pokrčí rameny a přeměří si Ethana zkoumavým pohledem. „Tebe to fakt baví, že jo.“

„Co jako?“

„Hrát.“

Ethan si odhrne zpocené vlasy z čela. „Jasně že jo.“

„Myslela jsem, že to má ještě nějakej další důvod, jenom jsem nevěděla jakej. Ale když jsem tě dneska viděla… Myslíš, že porazíte Káňata?“

„Jasně že jo,“ odpoví znovu, aniž by doopravdy uvažoval, jak to dopadne. Prakticky od chvíle, kdy ho Kai políbil, v něm hlodá, že by mu měl o své úloze v nadcházejícím zápase říct.

Jenomže čím víc to odkládá, tím těžší to je.

Jistě, Kai říkal, že basket nesnáší, takže žádná rivalita prakticky ani nemůže existovat, ale možná, v té nejhorší verzi příběhu, by to mohl považovat za zradu. Trpět ovšem něčím, co nesnáší, to je čistě Nerisonův problém. Nikdo na něj nemíří pistolí, aby byl na hřišti…

 „Na co myslíš?“

„Kde je Adam?“ zeptá se, aby odvedl řeč.

Nora se zaškaredí. „Jak to mám vědět? Promiň, že to říkám, ale jsem docela ráda, že tu není. V poslední době se chová hrozně divně. Včera mi celej večer posílal meme koček, i když ví, že jsem na ně alergická…“

Jdou po silnici směrem k nemocnici. Ethan mhouří oči a Nora z batohu vytáhne sluneční brýle. „Nechceš zajít ještě do parku, Ethane?“

„Mám doučování.“

„Ty? Cože?“

„Já doučuju.“

„Už jsem se lekla. Koho?“

Než stačí odpovědět, všimne si ho. Kai vyjde zpoza knihkupectví, i když se měli potkat na rohu u Mackyho tlapy. Jakmile si všimne Nory, zůstane stát na místě a trochu nejistě přešlápne. Na sobě má jednoduchou Adidas mikinu a jednu ruku v kapse, ze které čouhají sluchátka.

Ethanovi se ve vteřině vrátí vzpomínky na noc v autě. Možná, že odteď, když začne bouřka, tak se mi automaticky postaví.

Ušklíbne se.

 „Tak koho doučuješ?“

„Jeho.“

Nora si konečně všimne Kaie, který postává nedaleko. A začne se nahlas smát. „Jeho? To určitě… Hele, není to Nerison?“

Ethan ji chytí za loket, náhle nesvůj. „Nemluv před ním o basketu, jasný?“ řekne tiše. „Ani slovo.“

„On neví, že hraješ? Šijete na něj nějakou boudu?“ Poslední slova zahuhlá do Ehanovy ruky.

„Řekl jsem ani slovo. Prosím.“

Nora protočí oči v sloup, zatímco on nechá ruku klesnout a rozejde se ke Kaiovi. Ústa roztažená ve zpola pobaveném úsměvu. „Ahoj Kaii.“

„Ahoj,“ odpoví Nerison pečlivě neutrálně.

„Noru už vlastně znáš…“

Jmenovaná zašlápne vajgl a přes sluneční brýle není vidět jak se tváří. „Čau,“ řekne nakonec. Obrátí se na Ethana, jako kdyby v něm hledala ujištění, že to není jeden velký vtip. A on se v tu chvíli cítí trochu provinile – možná jí mohl říct, že… Věří jí přece, ne?

„Vysvětloval jsem Noře, že mám schůzku, ale ona jako vždycky můj soukromej život absolutně nerespektuje, takže mě sledovala…“

„Hej!“ Nora se zasměje a napětí z ní opadne. Posune brýle do vlasů. „Nevěděla jsem, že jste kámoši.“ A potom váhavě: „Jste kámoši?“

Kai přikývne a Ethan pokrčí rameny.

„Jak je to možný?“ Logická otázka. Nora zná hranici Ethanovy sdílnosti. Jeho potřebu oddělovat se od vnějšího světa a nevytvářet zbytečné vazby. Nebylo pro ni jednoduché vybudovat s ním přátelský vztah. S klukem, co přišel o sestru. Ale chtěla mu pomoct.  A taky se jí líbil.

„Ethan mi pomáhá s matikou,“ vysvětlí Kai, zmatený její otázkou.

„Ty víš, co myslím,“ řekne Nora Ethanovi.

„Jo. Vysvětlím ti to.“

„Není co vysvětlovat,“ opáčí Kai. „Jedná se jen o matiku.“

Ethan povytáhne obočí a vpije se do Kaie pohledem. Jeho rtů, nosu, ramen. Lemu kalhot.

Co je? Bojíš se, že si bude myslet to nejhorší? A co je pro tebe nejhorší? Být teplouš…? Stejně bys chtěl, abych se tě zase dotknul.

Přemýšlí, jestli by Nerison ustál, kdyby ho teď a tady, před Norou, očím světa navzdory, políbil. Neudělá to. „No, my už půjdem. Díky za doprovod, Noro.“ Nakloní se k ní a tak, aby to Kai neslyšel, řekne: „Pak ti pošlu výsledky, když se usměješ.“

„Tak teda jo.“ Prohlédne si Kaie od hlavy až k patě. Od světlých vlasů po drahé tenisky. „Užijte si to.“ Nasadí sluneční brýle a vydá se ulicí na opačnou stranu. Ethan ji pozoruje, dokud nezmizí za rohem. Ve vzduchu po ní zůstane slabá vůně parfému. A zvláštní, trochu trapné ticho.

„Všechno v pohodě, Kaii?“

„Cos jí šeptal?“

Ty trochu žárlíš, Nerisone. Skvělý. Šílený. „Ať na tebe tak nezírá. Že jsi můj,“ řekne vážně.

Kai se ušklíbne, ale pohled hnědých očí je hřejivý. „Sorry s tou matikou, netušil jsem co říct. Nechtěl jsem, aby si něco myslela.“

„Aby si myslela co?“

„No že…To je jedno. Jdeme teda k tobě?“

Ethan na něj zírá a potom zakroutí hlavou a v protikladu tomu gestu řekne: „Jasně.“ Aniž by na cokoli čekal, rozejde se ulicí domů. Nespěchá. Najednou by byl rád někde úplně jinde. Výš, navzdory otravným slunečním paprskům, které se mu snaží propálit díru do temene hlavy.

„Ještě jednou díky za tu matiku. Potřebuju ten test napsat dobře. Na prospěchové stipendium to asi nebude, ale když nepropadnu, dostanu nejspíš sportovní stípko… Ne že bych chtěl hrát basket i na vysoké, ale asi nebudu mít moc na výběr…“

Jsem na něj naštvaný. Proč? Protože si neuvědomuje, jak je tohle všechno banální? Nebo protože se blíží srpen, kdy Emma zemřela, a dneska je šílené horko?

„A hodně vysokých škol nemá plavecký tým,“ pokračuje Kai, „takže budu muset asi spoléhat na basket. Brácha mi řekl, že mi vysokou klidně zaplatí, ale… Pořád se tam musím dostat.”

„Tak na vysokou nechoď, ne?“

„Moc nevím, co jiného bych dělal.“

Ethan se rozesměje a jemu samotnému zní ten smích nepřirozeně. „To přece teď nemusíš řešit, Nerisone.“

Kai se zatváří překvapeně. Zpomalí, aby si zastrčil tkaničku do boty. „Jenomže když ten test neudělám, tak můžu na vysokou zapomenout. Takže to teď řešit jaksi musím. Ty už víš, co po střední?”

„To je za dlouho. Možná si prostě vyberu, až to přijde. Nebo budu hodně cestovat. Vždycky jsem chtěl vidět fjordy.“

Kai přikývne a Ethan dodá: „Můžeš jet se mnou, když tě nevezmou.“

„Budu si to pamatovat.“

Vztek zmizí. Zůstane potřeba prohrábnout Kaiovi světlé vlasy. Vsunout ruku pod tričko a položit ji na rozpálené tělo.

Zastaví u domovních dveří a vytáhne klíče. Nechá Kaie vejít prvního. „Co bys chtěl ty? Jako doopravdy chtěl. Nemyslím ty blbosti s tím, že něco musíš…“

V obývacím pokoji jsou zatažené žaluzie. Je tam světlo díky oknu v kuchyni, ale taky příjemný chládek. Ethan z lednice vytáhne džus a spolu se sklenicemi ho postaví na stůl. Zmuchlá tátovu deku a zastrčí si ji za záda. Potom se podívá na Kaie, který pokrčí rameny.

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Vlastně nevím. Rád plavu v moři, to je tak všechno.“ Posadí se vedle Ethana a z batohu vytáhne učebnice a sešity. „A nesnáším matiku.“

„Zatím. Protože jsi měl až doteď špatný učitele.“ Ethan se uvolněně natáhne pro učebnici – přitom se ho dotkne – a otevře ji na místě, kde jsou stránky nejvíc zohýbané. „Zlomky umíš?“

Kai se posadí blíž, jako by mimochodem, a podívá se zblízka na Ethana. „Koho?“

„Jestli umíš…“ Ethanovi se zadrhne hlas. Kombinace Kaiovy blízkosti, jeho vůně a vzpomínek, způsobí podivné šimrání v žaludku. A pnutí v kalhotách. Ethan automaticky natáhne ruku a dotkne se světlých vlasů. Pohladí ho. „Zlomky,“ dodá po chvíli. „Jo. Legrační slovo.“

Kai se slabě usměje, položí mu ruku na stehno. „Teď si nemůžu vzpomenout.“

Ethan se nakloní blíž a políbí ho. Opatrně, jemně, snad aby měl sílu se od něj vzápětí odtrhnout. Pro jistotu se posune dál a výmluvně se na Kaie zašklebí. „Tak zkus spočítat tohle… Uvidíme, na čem jsme.“

Vrazí mu učebnici do ruky a zhluboka se nadechne.

Kai protočí oči v sloup. „Kdybych věděl, že jsi tak drsnej učitel…“  Z batohu vytáhne propisku a skloní se nad papírem. Trochu se přitom mračí. Ethan příklad spočítal během dvou vteřin, a tak má aspoň tři minuty k dobru.

Prohlížet si Kaie.

Mohl bych se ho dotknout všude, i když je to kluk? Dávalo by to smysl? Udělat mu radost, za každou cenu.

Kai se usměje a ukáže Ethanovi výsledek, který je špatně.

Jasně, že bych chtěl. Mám ho rád. Ježiši, mám ho strašně rád.

***

V kapse najde pomačkanou cigaretu a zastrčí ji za ucho. S úmyslem nezapálit si.

Osm dní do prvního zápasu. A zrovna proti Káňatům. Pověsí mikinu na věšák a zuje si tenisky. Běžel podél pobřeží, když zapadalo slunce.

„Tys tady někoho měl?“ Táta nabírá těstoviny a masové kuličky. Nos mu od včerejška trochu splasknul.

Aniž by se obtěžoval mytím rukou, sebere Ethan talíř a následuje jeho příkladu. „Jo. Jeden kluk ze školy.“

Televize je zapnutá. Na HBO dávají Hru o trůny.

„Jak se jmenuje?“

„Kai Nerison.“

Táta přijde s talířem k Ethanovi a zamračí se na televizi. „Nikdy jsem o něm neslyšel.“

„To je Jaime Lannister.“

„Myslím Kaie Nerisona.“

Ethan se rozkašle. Sebere sklenici džusu, která tam zůstala od odpoledne – možná je na ní ještě otisk Kaiových rtů – a zhluboka se napije. „Nikdy jsem o něm nemluvil.“

Potom už nemluví o ničem. V tichosti sledují televizi, nohy na konferenčním stolku. Stejný profil, ostře řezaná brada. A křečovité držení vidličky.

V pokoji je dusno. Ethan otevře střešní okno, aby dovnitř pustil trochu studeného večerního vzduchu. Zapne počítač a stáhne ze sebe propocené tričko. Na Facebooku blikají zprávy od Nory i od Adama. Pro jistotu si žádnou z nich nezobrazí, a místo toho otevře youtube a pustí náhodné přehrávání.

Lehne si na postel. Měl bych si dát sprchu. Zavolat Lexi. Udělat domácí úkoly. Vstát a zavřít okno. Něco, cokoli.

Místo toho vytáhne telefon a rozklikne psaní smsek.

Ethan: Chtěl bych, abys tu byl se mnou.

Rozhodne se, že počká, až mu Kai odepíše. A dá si sprchu, zavolá Lexi a udělá domácí úkoly… Ale spánek ho přemůže během vteřiny.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

3
Komentujte

Karolína

🥰 jako vždy, skvělé ❤️

Ach, vy moji ňufáci…♡ dospivani je tak debilni, clovek nevi, na cem je, dokud se nejak nespali. :/ koukam, ze oba dva to muzou podelat kvuli totalnim kravinam. I kdyz chapu ze oni to jako takove nevnimaji. No, uz je ctvrtek? Jo zitra, diky bohu!

Ester

Ethan je aky romantik, ked mu písal, ze by ho chcel pri sebe…. Som zvedavá, co na to Kai. Len dúfam, ze to Kai moc nepokasle to, co medzi nimi vzniká. Z dnesneho dielu to vyzera akoby to Ethan s nimi myslel vaznejsie ako Kai. Dalsi diel bude z pohladu Kaia a mozno bude to vyzerat naopak 🙂