19 ETHAN


Na větším z náhrobků je fotka staré v kulatém rámečku. Má na ní velké tváře a koutky úst stáhnuté v podmračeném úsměvu. Ráda si malovala rty červenou rtěnkou a neustále u sebe nosila balíček karet a cigarety. A měla zvláštní smysl pro humor.

– Vypadám jako ten ze seriálu Jake a tlusťoch, Ethane.

– Jako McCabe?

– Jako jeho pes.

Ethan narovná suché květiny ve váze a dopne si černou bundu až ke krku. Stará pro něj byla po smrti Emmy tou největší oporou. Nezdráhala se mlátit ho přes prsty, když ostatní nevěděli, jak s ním mluvit.

Říkala, že nejjednodušší je najít si nějaké zalíbení. Hloupost, která tě bude bavit. Nic chytrého, ani přehnaně užitečného.

Většinou u ní sedával celá odpoledne, pil vodovou kávu a počítal příklady. Jeden za druhým. Matematika mu nikdy nepřipadala nijak zvlášť užitečná, ale odjakživa ji miloval.

Zastrčí si do uší sluchátka. Z kapsy vytáhne cigaretu, narovná ji a položí pod obrázek. Sedne si na bobek a přemýšlí, co by mu stará asi tak řekla. Co by jí řekl on. Nikdy neví, jak se rozloučit, když odchází, a možná i z toho důvodu sem nechodí často.

Nakonec vstane, prohrábne si vlasy a pokrčí rameny. „Stejně víš všechno,“ řekne potichu. Vydá se uličkou zpátky k vysoké bráně. Cestou se krátce dotkne menšího z náhrobků. Je studený. Fotka Emmy na něm chybí.

Zpátky do města jsou to dvě zastávky autobusem, ale Ethan jde pěšky. V dálce se rýsují zelené kopce a nebe je modré, bez mraků.

Na telefonu pustí data a zapne messenger. Ví, že po tom, co se domluvili na večer, nemá Kai důvod mu psát, ale stejně pro jistotu zkontroluje zprávy. Bylo poměrně roztomilé, jak ho Nerison pozval na večeři. Neformálně, a přesto byla v jeho hlase jasně patrná nervozita. Třeba si myslí, že by mezi nimi mohlo být něco víc. Třeba si ho představuje… 

Vadí to?

Ethan nakopne kamínek a projde kolem cedule nesoucí název města. Prakticky nikdy neměl žádný vztah. Noru i Sáru, se kterými spal, měl prostě rád. Noru obzvlášť, protože pro něj představuje součást rodiny.

Problém ale je, že Ethan doopravdy netuší, nerozumí všem věcem navíc, jako je zamilované smskování, čekání před školou, společné procházky. Takže dělat tohle všechno s Nerisonem…

Jsou jiní. Jako kdyby patřili do jiného světa. Nerison je ve spoustě věcech nejlepší. Kapitán. Plavec. Frajer. Zbohatlík. Sexy. Jediné, co mu pravděpodobně nejde, je matematika. Bojí se výšek. A má penis.

Což ale není problém, že ne? Ethan si odplivne. Kolem projede autobus a voda z kaluže mu ohodí spodek nohavic. Že ne?! Neznáš svoje preference, idiote?

Rozeběhne se, nejdřív poklusem, a potom začne zrychlovat. Písnička dohraje, nahradí ji jiná. Vezme to podél opuštěných garáží k obchoďáku, po bočním žebříku vyleze nahoru. Posadí se na okraj střechy a nohy spustí dolů.

Na parkovišti napočítá třicet osm aut, jejichž kapota se leskne ve slabém slunečním světle. Zezdola rachotí košíky, je slyšet křik dětí.

Má chuť zakřičet a vážně zalituje, že ho nejbližší trénink v basketu čeká až v úterý dopoledne.

Jsme s Nerisonem jenom kámoši. Jsem na něj možná trochu fixovaný, protože přináší něco nového. Fixovaný.

Není si ani trochu jistý, jestli se mu to slovo zamlouvá. Než se potkali, jeho život se zdál relativně v pořádku… A teď se chystá ke Kaiovi na večeři – ke klukovi, který se mu v opilosti prakticky vyznal.

Ethan se zasměje do dlaní. Zhluboka se nadechne a pokývá hlavou.

Uvědomění, že ho Kai fyzicky přitahuje, s ním zamávalo víc, než je ochotný si připustit.

Nějak bylo, nějak bude, rozhodne se nakonec. Čas si s tím poradí. V kapsách najde pár drobáků, a pak, už relativně klidný, sleze po žebříku a vydá se do obchoďáku pro studenou colu.

***

Ze skříně vytáhne krabici s botami, které dostal od táty k Vánocům. Měl je na sobě jenom jednou, protože jim podkluzují podrážky. Tenkrát lezl po žebříku, smekl se a šeredně se praštil do ramene. Jsou to černé Pumy a zcela určitě je vybírala Lexi.

Utáhne tkaničky. Mokré konečky vlasů mu padají do obličeje. Přes hlavu přetáhne mikinu a trochu rozpačitě zkontroluje svůj výraz v zrcadle. Zpod tmavého obočí na něj nezúčastněně zírají šedé oči. Do kapsy zastrčí mobil, peněženku a klíče.

Někdo zazvoní. Ethan vyhlédne z okna.

„To jsem já, vole!“ Adam zamává. Na hlavě má kšiltovku kšiltem dozadu. „Otevřeš mi?“

Ethan mu hodí klíče. Sedne si na židli k počítači a zkontroluje čas. „Za chvíli jdu ven,“ řekne, když se Adam objeví ve dveřích.

Ten přikývne. Probírá se mezi hrnky rozestavěnými na stole a ohrnuje nos. „Tohle skoro kvasí.“

„To je jen škraloup.“

„Dělal sis kakao?“

Ethan povytáhne obočí. „Jo. Ty tréninky mi dávaj docela zabrat. Většinou pak potřebuju něco sladkýho.“

Adam se posadí na kraj postele, zmuchlá polštář a opře se o něj lokty. „Furt tomu nemůžu uvěřit. Basket ti byl totálně ukradenej.“

„Jak se to vezme. Má to smysl.“

„Co jako?“

Ethan pokrčí rameny a odolá nutkání Adamovi polštář vytrhnout. Není to tak dlouho, co na něm ležel Kai. „Tak. Vyhrát, ne?“

„Možná,“ připustí Adam pochybovačně. „Včera jsem potkal ve městě Noru. Mám pocit, že se prostě nedokážem normálně bavit, když tam nejseš taky. Jak kdybys nás držel u sebe. Kdybych ji někam pozval, určitě by to brala tak, že půjdem s partou.“

„Tak jí to řekni.“

„To nejde. Jen spekuluju. Lituju se. Myslím na ni a tak.“ Adam zvedne ruce a gestem naznačí velká prsa. „Včerejšek byl ale fakt k posrání. Normálně jsem myslel, že to na ni vypálím. Víš, ne, takový to, jak je ti jedno, co se stane…“

„Jak to?“

„Blbej den… Fotr zas nepřišel. Myslel jsem, že budu muset poprosit toho tvýho, aby vyhlásil pátrání. No ale babka chtěla, abych počkal, a nakonec jsme ho našli vzadu na dvorku. Děsně smrděl, idiot zasranej.“

Ethan neví, co na to říct. Já taky nikdy nevím, svěřila se mu jednou Nora. Zaměří se na to, jak Adam vypadá. Má robustnější postavu než Kai, širší ramena a výraznější čelist. Jenom oči mají podobné.

Vybaví si podivnou nevtíravou vůni Kaiových vlasů a oblečení. Ruku, která ho pevně držela. Hlas, posazený v unavené tónině, když byl opilý. Možná, že by podobně šeptal i jeho jméno, kdyby se dotýkali. Líně. Se zvláštním zaujetím.

„Posloucháš mě?“ zeptá se Adam rozmrzele.

Nerison je jenom jeden. Jenom. Jeden.

Ethan pomalu přikývne. „Mrzí mě to. Vím, že se to snadno řekne, ale neměl by sis to tolik pouštět do hlavy. Není to tvoje vina, tvůj táta prostě jenom… Možná, kdybyste mu řekli, že chcete, aby se léčil.“

„Jako kdyby to mělo nějakou cenu,“ zamumlá Adam. Vyhlédne z okna, a když se otočí zpátky na Ethana, na tváři se mu rýsuje široký úsměv. „Tak s jakou babou jdeš?“

„Je zatraceně hezká.“

„Vlasy?“

„Blond.“

Adam uznale pokývá hlavou. „Ty jsou super, ale mám radši brunety. Uměj se víc vodvázat.“

„Připomeň mi, kolik jsi jich měl.“

„Au, vole.“ Adam ho praští do ramene. „Kde jste se potkali?“

Společně sejdou do kuchyně.

Ethan z pleteného košíku sebere mandarinku. „Na té oslavě. Takovej ten pocit, jako když tě něco trefí do ksichtu a ty úplně ztratíš řeč.“

***

Zhoupne se na patách a pohlédne nahoru, do vyšších pater. Všechno je bílé a čisté, žádné fleky na zdech, žádná špína, anebo bláto. Perfektně zastřižený trávník. Garáž pro několik aut. A mosazné klepadlo. No vážně.

Ethan stiskne zvonek. Nervózně si narovná bundu a uhladí rukávy mikiny. Cítí se podivně nepatřičně, protože podobné scény vídá často ve filmech, kde chlapci vyzvedávají děvčata a berou je na ples, anebo do kina. U dveří většinou čeká otec, který kontroluje nápadníkovo oblečení a rodinný status.

Boty mám nový. Takže všechno dobrý, ne?

Znovu se zhoupne, a když se dveře otevřou, veškerá nervozita z něj opadne.

Kai nakloní hlavu na stranu a usměje se. Má na sobě rifle a vybledlou červenou mikinu. Působí uvolněně. A ten pocit se přenese i na Ethana.

„Ahoj, Kaii.“

„Čau. Pojď dovnitř.“

Ethan ho následuje do předsíně, kde pověsí bundu. Chodba, která vede do kuchyně, je dlouhá, a dům působí zevnitř stejným dojmem jako zvenčí. Na bílých stěnách jsou umělecké fotografie v rámečcích a reprodukce slavných obrazů.

„Fajn, už chápu, proč seš tak dobrá partie.“

Kai se na něj otočí přes rameno a jeho pohled je pronikavý. Neřekne nic. Vejde do kuchyně propojené s obývacím pokojem.

Ethan se rozhlédne. „Tak nic,“ řekne naoko zklamaně. „Nora má větší televizi.“

„To těžko. Byl jsem u ní doma, takže vím, že nemá.“ Kai se ušklíbne. Ze skříně vytáhne velký hrnek a cukřenku. „Dáš si něco k pití? Máme tu colu, citrónovou limonádu, anebo pivo.“

„Limonádu, prosím. A kafe.“

„Dobře.“ Všechno mlčky přichystá, hrnek i s kávou přisune k Ethanovi. Její vůně se mísí s vůní hruškového závinu. Ethan se napije a blaženě přivře oči.

„Hele… S tátou je to občas těžké, tak to ber jak to je.“

„Fajn.“

„Doufám, že máš rád bouřky.“ Kai otevře troubu a píchne do závinu špejlí. Potom otočí kolečkem a ruce si otře do utěrky.

„Moc ne. Kloužou mi tenisky, když prší.“

Chvíli jsou potichu. Nerison se opírá o kuchyňskou linku. Světlo zářivky mu kreslí na obličeji stíny. Přes čelo, nos a ústa. Ethan se jich dotkne pohledem a vyhledá hnědé oči. Jenom se dívají jeden na druhého a Kaiův výraz neprozrazuje vůbec nic. Ale Ethan ví, že tohle je ten moment, který si bude později pamatovat.

Ozve se cinknutí. Kai vypne plotnu a odkašle si. „Co Nora? Jak se má?“

„Asi dobře,“ zamumlá Ethan. „Na rozdíl od kámoše, co se do ní zamiloval,“ dodá, aby oddálil okamžik, kdy jim dojdou bezpečná témata. A Nora je bezpečné téma. Ušklíbne se. „Takže teď je ta trapná fáze, než jí to řekne. A já jsem přímo uprostřed.“

„Úplně vím, jak mu je.“

„Špatná zkušenost?“

Kai pokrčí rameny a z lednice vytáhne mrkev. Začne ji krájet na kolečka. „Tak asi každý byl někdy nešťastně zamilovaný. Ty ne?“ zeptá se jen tak mimochodem.

„Jasně,“ odpoví neutrálně.

Na chodbě se ozvou kroky. Kai zbystří, položí nůž a postaví se vedle Ethana. Možná příliš blízko.

Do kuchyně vejde cizí muž v teplácích. Má pomačkanou tvář, jako kdyby se právě před malým okamžikem probudil. Je o hlavu menší než oba kluci a Ethan si při pohledu na něj okamžitě vzpomene na fotku Einsteina ze svojí učebnice fyziky. Vlasy Kaiova otce působí totiž podivně nedbalým dojmem.

Muž zatahá za neonově zelenou šňůrku, na které se mu pohupují brýle. „Kaii, neviděl jsi někde můj mobil? Někam jsem ho položil a teď ho nemám.“

Kai ze země sebere slupku z hrušky a hodí ji do koše. Odhrne si světlé vlasy z obličeje. „Máš ho na nabíječce v obýváku, tati. Tohle je Ethan, bude s námi dneska večeřet.“

Ethan mu podá ruku a… pak ji zase pomalu spustí k pasu, když se nedočká žádné reakce. „Těší mě?“ zkusí to.

Muž se usměje. Rukávem čistého, leč vytahaného trička přejede sklíčka brýlí a nasadí si je. „Máš rád bouřky, Ethane?“

„Samozřejmě. Já… Někdy si říkám, že bouřky jsou to jediné, co má na světě smysl.“

Nerison se krátce zasměje a vrátí se zpátky ke krájení mrkve.

„Má rád bouřky, Kaii! Je to dobrý přítel.“

„To jo,“ odpoví jmenovaný polohlasem.

„Takže, Ethane, viděl jsi na začátku měsíce ta dvě nová derecha? Mám jejich fotky, jestli je chceš vidět. S Kaiem se nám podařilo je vyfotit.“

Marně zadoufá, že ho Nerison z téhle situace vysvobodí, ale ten neříká nic. Jenom se culí. Ethan mu položí ruku na rameno a pevně ho sevře. „Rád bych,“ řekne s úsměvem, „ale slíbil jsem, že pomůžu servírovat. Že jsem to slíbil?“

„Teď bude večeře, tati,“ pronese Kai smířlivě. „Kdyžtak později. Hledal jsi přece mobil, ne? Je v obýváku.“

Muž přikývne, zamrká a bez dalšího slova odejde.

„Možná jsi nemusel znít ohledně bouřek tak přesvědčivě, Payne. Uvěřil ti a teď na tebe jen tak nezapomene.“

„A to vadí, Nerisone?“ použije schválně taky jeho příjmení. Ruku, kterou položil na jeho rameno, nechá pomalu klesnout.

Kai se pobaveně usměje.

***

Sedí na houpačce pod rozložitým stromem, na který někdo pověsil přívěsky. Je ticho a vzduch od moře je slaný. Na terase se svítí a v tom světle je vidět, že jemně mrholí. Ethan má na hlavě kapuci, hřbetem ruky si odhrnuje vlasy z čela a dojídá hruškový závin.

„Je to skvělý. Asi bych se toho užral,“ zamumlá, olízne si prsty a usměje se. Ruce schová do kapes, aby se zahřál.

„Učila mě to máma.“

„Ta je kde?“

Kai usedne do tureckého sedu, ramenem se opře o houpačku. V té tmě mají jeho oči tmavě hnědou barvu jako turmalín. „Učí jógu v jednom centru. Domů jezdí jen občas. Většinou jsem tady jen já, táta a Brax.“

„Brax je ten, co nemůže vědět, že se chodíš potápět?“

Kai se ušklíbne. Zadívá se kamsi do tmy a pak přikývne. „Jo, asi tak. Brax je můj starší brácha a je to trochu osina v zadku.“

„A tvůj táta?“ Ethan se odrazí a zhoupne je. Přemýšlí, nakolik byla ta otázka zdvořilá, když je Kaiův otec očividně nemocný, ale k jeho překvapení se Nerison upřímně rozesměje.

„Uhodil do něj blesk. Stalo se to, ještě než jsem se narodil. Bráchovi bylo, myslím, sedm. Táta šel zrovna z práce, prej ani moc nepršelo a z ničeho nic to schytal. Prodělal zástavu srdce a na pár minut se mu přestal okysličovat mozek. A když se probral, už to prostě nebyl on. Má problémy s vnímáním času, a taky s pamětí. A je trochu posedlý bouřkami…“ Kai se taky odrazí, aby je zhoupnul. Zhluboka se nadechne a olízne si rty. „Mámu to hodně zlomilo. Pořád se snažila přivést tátu nazpátek, i když jí doktoři řekli, že to nepůjde. Nakonec se rozhodla, že otěhotní. Doufala, že když porodí dítě, všechno se zlepší. Jenže otec se nezlepšil a ona se psychicky zhroutila. Proto mě vychovával hlavně brácha.“

„Bylo to těžký?“ zeptá se Ethan potichu, aniž by z něj spustil oči.

Kai zakroutí hlavou. „Nechci, aby si někdo myslel, že jsem měl špatné dětství nebo tak. Mně se líbilo. Pro mě byl táta vždycky ten zvláštní a hodně legrační člen rodiny. A máma je teď na tom dobře, našla smysl života a všechno je v pohodě.“

– Už to není jenom kapitán basketbalového týmu, ozve se mysl posměšně. Už je to kluk, kterému se něco stalo. Myslíš, že to zvládneš?

– Co jako?

– Něco. K němu. Cítit.

„A rodiče jsou furt spolu, Kaii? Nebo jenom kámoši…“

„Jo, pořád jsou spolu, ale upřímně přesně nevím, jak to mezi nimi je.“ Zvláštně se na něj podívá. Ethan to nedokáže rozklíčovat. „A vaši spolu nejsou… kvůli tomu, co se stalo?“

Nikdy o tom s nikým nemluvil. Ani se starou, protože ta přece věděla všechno. Četla osudy z tarotových karet, z logru kafe a kruhů pod očima. Ale mluvit s Kaiem je dobré, nemá důvod mu neříct alespoň něco. „Máma nějak nedokázala zůstat v tom domě. Měla výčitky, i když to nebyla její vina. Stalo se to hrozně rychle. Pamatuju si, že zesílila rádio, aby nebyl slyšet… No a pak byla všude kolem voda. Ještě jsme si asi úplně neodpustili navzájem.“

„Jak je to dlouho?“

„Už to budou čtyři roky.“ Ethan se ošije, rozhlédne se kolem a vyprostí ruce z kapes. „Máš v noci často takový nápady jako je potápění v moři?“

Kai na změnu tématu přistoupí a vážně se nad otázkou zamyslí. „Hm… Občas jo, akorát nebývám tak ožralý. Je to dobrej relax.“

„Chceš o tom mluvit?“

„O potápění?“

Ethan zaváhá. „Spíš… O tobě.“

„O mně?“ Kai poposedne a dokonce se trochu odtáhne, jako kdyby se mu přestalo zamlouvat, jakým směrem se konverzace ubírá. „Proč bych se měl bavit o sobě?“

Ethan se výmluvně zašklebí a zatáhne ho za tkaničku mikiny.

„Já jsem ti to řekl, že jo?“ vydechne Kai. „Co všechno jsem ti…“

„Úplně všechno. Proč je to pro tebe problém?“

„Já…“ začne pomalu. Nejspíš doopravdy neví, co odpovědět. „Protože to není normální?“

Ethan se rozesměje. „Chtít se někoho dotknout,“ řekne upřímně, „to je vlastně úplně strašně normální.“

„Takže ti to nevadí?“

„Co přesně?“

Kai položí ruce na Ethanovu mikinu a přitáhne si ho k sobě. Rychle, aby si to nestačil rozmyslet, přitiskne svoje rty na ty jeho. Ethanovi sklouzne kapuce. Nemá čas zavřít oči, natož zanalyzovat a popsat svoje pocity. Kai se odtáhne příliš rychle a pustí ho.

„Promiň,“ řekne potichu.

Jako kdyby se rozbil v čase, dotkne se Ethan svého rtu. Posune se, aby seděl ke Kaiovi blíž. Dívá se mu do očí. Je nervózní a přitom neví proč. Protože tohle všechno, celá ta situace, je tak zatraceně normální… A příjemná. Potřeba políbit ho nazpátek se prolne s každou myšlenkou a zničí všechny pochybnosti.

Ethan se dotkne jeho vlasů a nechá je protéct mezi prsty. „Odpouštím ti,“ vydechne vteřinu před tím, než ho políbí. Jednu ruku nechá v Kaiových vlasech, druhou mu položí na koleno.

Má zavřené oči, a když Kai pootevře pusu a Ethan ucítí jeho jazyk na svých rtech, zachvěje se.

Nevzpomíná si, kdy naposledy někoho líbal. Doopravdy, hluboce. A kdy naposledy to cítil úplně všude, každou částí těla.

Kai chutná jako hruškový závin, jako voda, jako ta nejlepší věc na světě. A jeho rty jsou teplé, i jazyk, tak horoucí, až Ethan poklesne v ramenou. Na tváři ucítí ruku, která ho hladí a dotýká se. Hraje si s jeho vlasy. Aniž by přerušil polibek, nakloní Ethan podvědomě za tím dotekem hlavu. A dovolí si rychlý pohled na Kaiovu tvář. Jeho zavřené oči a řasy.

Chci ho, uvědomí si znovu. Chci úplně všechno, co mi může dát. Každou myšlenku. Jeho tělo.

Dotek na koleni zesílí, odolá pokušení dotknout se ho výš.

Vždycky se bál vody, ale s tím, jak Kai dýchá, by se možná zvládl potopit.

S ním. Úplně všechno.

Ten polibek trvá věčnost, a když skončí, Ethan nechá ruce unaveně sklouznout do klína. Zakloní hlavu a houpačka se zhoupne. Cítí na sobě Kaiův pohled. Nerison se dívá, jako kdyby tomu nemohl uvěřit a jako kdyby ho viděl poprvé.

Usměje se. Ten úsměv patří jenom Ethanovi, který ho opětuje. A najednou se smějí nahlas, poťouchle a úlevně a nadšeně. Všechno napětí zmizí a zůstane jenom dobrý pocit.

Zatraceně dobrý pocit.

Po nějaké době Kai řekne: „Ty ale nejsi gay,“ a vyvolá tak další smích.

Ethan předstírá, že se nad tím zcela vážně zamyslel. „Asi ne,“ přizná pak ve vší vážnosti. A nakloní se blíž, aby se mohli políbit znovu.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

10
Komentujte

Ester

Dozvedela som sa nieco zo súkromia Kaia, ako to je s jeho otcom… Mam radosť, že mu Ethan konecne prezradil, co mu Kai povedal v opilosti. A obdivujem Kaia, ze mal odvahu urobit prvy krok a pobozkal ho. Pekný zaver to bol 🙂

Ester

Ja som prekvapená, ze nikto iny nenechá komentár. To akože čítam sama? Snazim sa vzdy nechat po sebe stopu :čítala som, páčilo sa mi a bola som tu. Myslim si, ze poviedka si to zaslúži:-)

Karolína

Je to celé napínavé jak kšandy 😊 moc pěkné čtení. Diky

Andrea

Je to naprosto skvělé a já jsem do toho neskutečně zažraná! Takže se nemůžu dočkat další části ❤

*vesele tanecky* (aspon vduchu, pac jinak budu vazne jako magor)
Iiik no nejsou to ale poradni mazlove?? Nuf. Uzasny, uzasny, uzasny. Konecne se vybarvuje, co se vlastne stalo s tatikem. A ten zaver me totalne rozneznil, bylo to kouzelny! ♡♡♡

samba

Krásné a sladké. A taky mám o ně strach. Ale vy jste hodné autorky, že ano!?

Karin

Krásná kapitolka ten konec byl kouzelný.