17 ETHAN


„Vem míč, Wayne,“ řekne mu Miller.

Ethan odolá nutkání protočit oči v sloup. „Tak se jmenoval miliardář z Gothamu. Ve dne Bruce Wayne, v noci Batman.“ Obleče si dres a utáhne tkaničky od bot. Vezme lahev s vodou a basketbalový míč. Zadribluje, aby zjistil, jestli je dost nafouknutý. „Kde je pumpička?“

Trenér neposlouchá. Něco nervózně cvaká do mobilu. Vlasy na spáncích má prošedivělé a na sobě o číslo menší mikinu Beatles.

„Nech to bejt,“ řekne Danny potichu a vrazí Ethanovi do ruky pumpičku. „Má vlastní kapelu a nedávno ho opustila ženská. Basket miluje, ale stejně tak miluje svoji kytaru, filmy a špatný vzpomínky…“

„Ty se nějak vyznáš.“

„Jsem světoběžník,“ vzdychne Danny hraně a začne pumpovat. „A nečum na mě, jdi si dát kolečko po tělocvičně.“

Poslechne a zmizí ve velkém sále. Koleček si dá hned několik, protože Miller pořád nepřichází. Dres se mu lepí na zpocená záda a Trevis v poklusu vedle něj potichu nadává. Konečně se ozve píšťalka, kluci se svalí na podlahu. Ethan má nutkání si odplivnout, ale není kam.

„Basketbal je vlastně něco jako muzika. Nikdo z vás není hotová písnička, každej hraje jinak…“ Miller schová mobil do kapsy a usměje se. Chytí míč, který mu Danny hodí. „Abyste vytvořili dobrý tým, musíte si uvědomit, že bez ostatních za nic nestojíte. Potlačit svoji individualitu, což je v tomhle věku obzvlášť těžký. Ale jakmile se vzdáte ega a nutkání vyhonit si nad každým hozeným míčem a začnete přihrávat jeden druhýmu, dostane pro vás basket úplně novej smysl. Rozumíte?“

Nikdo neodpoví. Pár jich přikývne. Ethan se pohledem vpíjí do obrázku Beatles. Řeknu Kaiovi, že jsem v týmu, rozhodne. Spíš podvědomě chytí letící míč.

„Dávej pozor,“ řekne Miller tiše. A podívá se na každého z nich. „Když nebudete lidi kolem sebe vnímat a naslouchat jim, když jim neukážete, že jste to vy, kdo je nejlepší a má hru pod kontrolou, tak si vaše jméno nikdy nezapamatujou. Dvacet angličáků.“ Tleskne rukama. „Teď.“

***

Odpoledne prší a potom vysvitne slunko. Ethan jede po škole k Lexi, sedí v autobusu a dívá se z okénka. Ruce se mu třesou, ještě si na driblování nezvykl. Danny se smál a říkal, že to odezní. Všechno nakonec odezní, vole. Dělá mu problém zastrčit konektor sluchátek do mobilu.

Uvolněně se opře a zírá ven. Podél pobřeží poletují racci, mávají bílými křídly. Moře mu vždycky připomínalo to špatné, ale teď si automaticky vybaví Kaie. Have nothing, get it all but too much of it. Then lose it again, did I swallow hallucinogens. Cause if not, where the hell did it go?

Polní cesta je rozbahněná. Lexi věší prádlo před domem a o nohy se jí otírá labrador.

„Je sousedů, bydlej hned vedle. Zvykl si sem chodit.“

Ethan podrbe psa za uchem, okamžitě má oslintaný rukáv. Snaží se zachytit v Lexině obličeji vztek, ale nic takového tam není. Možná je spíš zklamaná, že s ní nechce bydlet.

Společně vejdou do kuchyně, usadí se u okna. Pes leží pod povlávajícím prádlem a okusuje klacek.

„Budu muset dopsat jeden článek,“ řekne Lexi, zatímco připravuje kafe.

„Já úkoly,“ pokrčí Ethan rameny. „Mohl bych se osprchovat?“

Lexi bouchne konví. „Jsi tady doma,“ řekne vážně. „Tak se tak pitomě neptej.“

Horká voda smyje únavu, ale ruce ho pořád bolí. Zatne je v pěst, zahýbe prsty. Umyje si jejím pomerančovým šampónem vlasy. Nechá vodu stékat po obličeji a zavře oči. Přes zamčené dveře k němu doléhá tlumený zvuk puštěné televize a Lexino cvakání na počítači.

V mysli přivolá vzpomínku na holku, jakoukoli. Mohl ji vidět na oslavě u Nory, anebo v kavárně u vedlejšího stolu. Možná šla naproti němu po ulici a usmála se. Na tom nezáleží. Představí si, jak by vypadala nahá. Jak si kleká a odhrnuje mokré vlasy z čela. A pak ho vezme do úst.

Ethan vydechne, zabloudí rukou do klína, čelist má pevně sevřenou. Jeho tělem se šíří napětí a holka nepřestává, ruce má položené na jeho stehnech a hýbe hlavou dopředu a dozadu. Ethan se roztřeseně opře o stěnu sprchového koutu, podívá se dolů a v jeho představách už není holka, ale Kai. Z bílých vlasů mu teče voda. Po ramenou a po hrudi.

Vstane, aby se naklonil k Ethanovi a políbil ho. Chutná jako on. A přitom mu honí.

Orgasmus přijde rychle a nečekaně, úplně jím otřese. Myšlenky mu víří hlavou jako splašené a úleva pomalu odeznívá. Rychle si opláchne ruce a vyleze. Osuší se, obleče. Počkej, počkej, nadhodí vnitřní hlas, jen aby bylo jasno, právě sis honil nad kapitánem Halleyovky?

Nejistě si prohrábne vlasy a zabouchne dveře od koupelny. V kuchyni pro sebe připraví další kafe, bosky dojde do obýváku a sedne si vedle Lexi. Sleduje televizi, aniž by ji doopravdy vnímal.

Co se stalo, nemůže se odestát.

Po nějaké době vytáhne z batohu učebnice, vytrhne kus papíru a začne počítat příklady.

***

Kai: pitomče

Ethan zastaví ve dveřích autobusu, nechápavě na zprávu zírá. Chodí mu další, od Nory, od Adama, ale žádná, kde by – proč pitomče?!

„Nechceš rozjímat o životě někde jinde, mladej?“ zeptá se řidič. Ethan seskočí na zem a ušklíbne se. Autobus se rozjede pryč, světla mizí v dálce.

Ethan napíše: Co?, ale zprávu neodešle, protože mu mezitím přijde další.

Kai: o nic netlo

Kai: sem ti říkal

Nerison se opil a rozhodl se ze všech lidí na světě napsat právě jemu. Což, ty vole, nedává smysl.

Ethan se cítí provinile. Možná neměl na Kaie tolik dorážet. Možná o jeho životě nic neví. Jenomže ho prostě nemůže nepodezírat. Ne že by z principu lidem nevěřil, to ne. Prostě z principu nevěří klukům, co mají každý týden nové boty Nike, holku a…

Kai: je to kočka.

A v dalších zprávách zkomolí hned třikrát její jméno. Ethan chce odepsat, že na tom přece stejně nezáleží. Kočka, kocour, přátelství, anebo nepřátelství.

„Jdi spát,“ řekne potichu. Čeká na zelenou, která na semaforu zablikala během té krátké chvíle už dvakrát. Zebou ho ruce. Od moře fouká studený vzduch.

A právě v tu chvíli začne mít špatný pocit.

Kai: Ale já ti na to peru.

Kai: Seru.

Kai: Všiml sis, jak je moře ne konečne?

Kai: Zkus mě zastavit, Braxi!

Kai: Se konečne dozvim, co se stane patou minutu.

„Ty rozmazlený kreténe,“ vydechne Ethan, ohromený zprávou, kterou obdržel. Kdo je, do prdele, Brax, a proč mu chce Nerison něco dokazovat? Navíc tak hloupě.

Rozeběhne se do tmy. Co kdyby souhlasil, že přespí u Lexi? Třeba by ho ani nenapadlo zapnout messenger.

Připadá si podivně těžkopádně. Jeho nohy jsou najednou těžší než ráno na tréninku. Tělo protestuje. Ale Ethan ví, že to musí stihnout.

Je to i o něm

Když probíhá podél domu s bílou fasádou, rozsvítí se světlo u garáže. Ve vzduchu je cítit sůl. Podrážky bot mu podkluzují na písku a nakonec se smekne úplně a dolů sjede prakticky po kolenou. Do tenisek mu nateče voda.

Doufá, že je na správném místě ve správnou dobu. Že není pozdě.

„Kaii!“ zařve nahlas. „Kaii! Kde jsi?!“

Konečně rozezná postavu stojící po kolena v moři. Nerison připomíná díky světlým vlasům bójku, anebo maják, který k sobě láká opuštěné kluky.

Ethan se ušklíbne, napětí pomalu ustupuje. Je živý a tobě to udělalo ukrutnou radost.

„Kaii, pojď sem!

Nerison se otočí a trochu zavrávorá. Rukou pleskne do vody. „Nazdáár!“ zakřičí žoviálně.

„Co tam děláš, ty vole?“

„Víš, že Gambit je kočka?“

„A víš, že je to úplně jedno?“ Ethan přechází po pláži. Aniž by spustil pohled z Kaie, zuje si boty a ponožky.

„To je sranda,“ zasměje se Nerison. „Celý den jsem na tebe myslel a teď seš tady. To je tak vtipný!“

„Pojď sem.“

„Teď to nejde. Brax si myslí, že to nezvládnu, ale já mu ukážu, že jo.“

„Sice neznám Braxe, ale vím určitě, že mu nemusíš nic dokazovat. A nepochybuju o tom, že jsi…“ kretén, který riskuje „všehoschopný, ale prosím tě, nenuť mě jít za tebou. Nemusíš pořádat demonstrativní hodinu potápění, abych tě vyslechl.“

„Hodinu potápění?“ Kai zní ohromeně. „Neblbni! Tak dlouho nevydržím. Ale bylo by to dobrý. Představ si, že seš hodinu pod vodou.“

„Představuju si často, že jsem hodinu pod vodou,“ odsekne Ethan rozzlobeně. „O co ti jde?“

Nerison položí ruku na hladinu vody, jako kdyby poslouchal ji a ne Ethana. „No jo,“ řekne pomalu, „ty se na mě vlastně zlobíš, že jo? Že jsem ti neřekl, kdo jsi. Chtěl bys to teď vědět?“

Kdyby stál na břehu a ne v moři, nejspíš by tím Ethana rozesmál.

„Hele, jasně, že bych to chtěl vědět! Ale řekneš mi to potom. Teď pojď zpátky na břeh a můžeme mluvit o čemkoli.“

„O čemkoli? Můžeme třeba mluvit o tom, že jsem gay?“

Ethan si zkousne ret, udělá krok dopředu. Písek je rozbahněný, moře ho chladí do kotníků a máčí kalhoty.

Gay. Kai Nerison je teplej. Buzna. Na kluky. Všichni z Wallisovky by se pomátli, kdyby jim o tom řekl. Mohli by si na zápas s Halleyovkou pořídit růžové dresy. Křičet: Nerison mi sáhl na zadek, trenére! A smát se.

Možná jim křivdí. Ale pro jistotu… Jim to nikdy neřekne.

„Do hajzlu, Kaii. To kvůli tomu se chceš utopit?“

„Já se nechci utopit,“ odpoví potichu, takže Ethan spíš hádá. „Já se budu jen potápět.“

„Aha. Skvělej plán. Hele, mně je u prdele, jestli jsi gay. Já chci, aby ses přestal chovat jako idiot a vrátil se zpátky na břeh. Nebudu tě zachraňovat.“

„U prdele?“ zasměje se Kai. „Tohle gayovi nemůžeš říkat.“

Ethan pocítí únavu. Svaly rozbolavělé z ranního tréninku, rozhicované dlouhým během na pobřeží, se začínají hlásit o slovo. „Můžeš sem teda jít? Prosím.“

Nerisonovi zapípá telefon. Snaží se ho vytáhnout z kapsy a přitom udržet balanc. Obojí je očividně nad jeho síly. Málem upadne. „To je brácha. Ptá se, jestli jsem doma. Zalžeme mu, co říkáš? Napíšeme, že už spíme. Teda že já spím, že nespíme spolu, to by bylo divný… On to ještě neví.“ Chce odepsat a zblízka mžourá na displej, ale potom mu mobil vyklouzne z ruky a se žbluňknutím zmizí v moři. „Hups, to jsem nechtěl.“ Pohledem vyhledá Ethana, aby zjistil, jestli ho pobavil, a sám se znovu rozesměje.

„Jestli mě donutíš pro tebe jít, tak tě, tak…“ Ethan hledá slova a nervózně se rozhlíží.

„Zabiješ nebo ošoustáš?“ Kai se začne smát ještě víc. Jeho smích se rozléhá všude kolem, vstupuje Ethanovi do hlavy. Ten se v myšlenkách samovolně vrátí do odpoledne, kdy se sprchoval.

Zabiješ nebo ošoustáš.

„Tak jo. Cokoli si budeš přát. Stačí sem dojít.“ Rozhodí rukama. „Jako fakt cokoli, jestli mi rozumíš…“ Nemá ani čas pozastavovat se nad tím, nakolik myslel svá slova upřímně, protože Nerison mu nedá prostor.

Řekne: „Ty si ze mě střílíš.“ A vydá se dál do moře. Brodí se pískem a klouže po kamenech. Vodu už má skoro po pás.

Ethan se bezmyšlenkovitě rozejde za ním. Protože je na rozdíl od něj střízlivý, brzy ho – hruběji než je nutné – popadne za loket.

Kai se nebrání. Střídavě si prohlíží Ethanův obličej a měsíc na obloze. Nic neřekne, ani když ho Ethan nešetrně shodí na zem do písku.

„Nemáš tušení, co jsem právě udělal, Nerisone… Slíbil jsem, že už tam nikdy nepůjdu. Ježiši, slíbil jsem to.“ Ethan nakopne nejbližší kámen. Má pocit, že mu hoří tváře a čelo jako v horečce. Tolik se zlobí. „Ty do sebe zahleděný idiote! Já ti seru na to, že seš teplej. Moje sestra se v tom moři utopila!“

Kaiova tvář se stáhne bolestí, snad soucitem, ale potom řekne: „Asi budu zvracet.“

Ethan s ním nemůže nesouhlasit. „Jo.“

„Každou chvíli.“

„Podívej se na mě. Kolik jsi toho vypil?“

Zvedne k němu pohled hnědých očí. „Nevzpomínám si.“

Ethan si věnuje tři nádechy k dobru, vztek ho pomalu opouští. Stejně se nic nezmění. Nasadí si boty a zmuchlané ponožky strčí do kapsy. Chytí Kaie pod paží, pomůže mu na nohy a přehodí si jeho ruku kolem krku. „Vezmu tě domů.“

„Nebojíš se, že to ode mě chytíš?“

„Trochu se bojím, že bych mohl chytit blábolení.“ Postrčí ho do svahu. Nějakým zázrakem se dostanou nahoru. Dům s bílou omítkou je na dohled a světlo u garáže se znovu rozsvítí, takže si Ethan může prohlédnout Kaiův obličej zblízka.

„Bylo to příšerný, Ethane. Ethane. Hm, to je fakt super jméno.“

„Co ti řeknou doma, až tě takhle uvidí?“ Ethana napadne, že má Kai docela světlé obočí. Hezký nos. Trochu špičatou bradu.

„Nevím. Já tam totiž nemůžu. Nemám klíče, někde jsem je asi nechal. Možná je má ona. Myslíš, že by mohla? A táta mi neotevře.“

„Kdo je ona?“

„Jaká ona? Můj táta je chlap, zas tak pošahaní nejsme.“ Škobrtne a Ethan ho na poslední chvíli zachytí. Vezme ho za ruku. Oba mají studené dlaně. Kai s ním podvědomě proplete prsty.

„Myslel jsem, že sis stačil domluvit rande.“

„A bylo příšerný. Když si přede mě klekla, málem se mi zastavilo srdce.“

Ethan si znovu vzpomene na sprchu a obraz, který se mu vkradl do mysli. Unaveně nadhodí: „Myslel jsem, že jsi gay.“

„Pst!“ Kai si zakryje pusu a zahuhlá: „Nikdo to nesmí vědět. Ani ty. Hlavně ty.“

„Proč to nemůžu vědět já? Jsem chápavej.“

„Protože máš šedé oči.“

„Líbí se ti moje oči, jo?“ zeptá se klidně.

„Ne!“ odsekne Kai a zacloumá jeho rukou. „Pojmenoval’s moji kočku. Byla to moje kočka.“

Ethan zastrčí jejich spojené ruce do kapsy mikiny, aby je ohřál. „Co ještě se ti líbí?“

„Že nesnášíš basket.“ Trochu si šlape na jazyk. „Řeknu ti další tajemství. Já taky nesnáším basket. Pitomá hra. Pitomá. Jen běháš sem tam, sem tam. A máš míč a házíš s ním. Je to tak stupidní. Nepřijde ti to stupidní? To je stupidní slovo.“

Takže na tom, že hraju a ty to nevíš, nejspíš vůbec nezáleží. Ethan se ošije. Převede Kaie přes křižovatku. V oknech nemocnice se svítí a před vchodem stojí záchranka. Kdyby se nás někdo ptal, co jsme zač, mohl bych předstírat, že spolu chodíme. Volnou rukou odhrne Kaiovi vlasy z obličeje. „Asi máš pravdu,“ řekne zamyšleně. „Ale na rozdíl od tebe nejsem kapitán. Proč děláš něco, co nesnášíš?“

„Proč seš heterák?“ zeptá se Kai a zní to nešťastně.

Ethan vyprskne smíchy. „Kde bydlíš, Kaii? Pamatuješ si to?“

„Asi jsem ztratil telefon.“

„Máš v něm napsanou adresu?“

Kai nechápavě povytáhne obočí. „V čem?“

Je čím dál větší zima. Žaluzie v kavárně „Mackyho tlapa“ jsou stažené a tabuli je stará nabídka. Ethanovi zakručí v žaludku. Naposledy měl těstoviny s omáčkou, co připravovala Lexi k večeři.

– Je to dobré?

– Skvělý. Děkuju. Za chvíli půjdu, ať stihnu autobus.

– Můžeš si lehnout na gauč, jestli chceš. Připravím peřiny.

– Zapomněl jsem si učebnice do školy.

– Je pátek… Aha, chápu, nic neříkej.

Palcem začne automaticky hladit hřbet Kaiovy ruky. „Fajn. Buď tě nechám v kontejneru s Gambitem, anebo tě vezmu k sobě.“

„Budu spát u tebe v posteli?“

„Tam spím já.“

„Se mnou?“ Kai škobrtne a otočí k němu hlavu.

Ethan se nadechne a řekne, úplně vážně: „Ty seš fakt okouzlující, že jo?“

Nerison se znovu rozesměje. Emoce se střídají v obličeji, jako kdyby byl dítě. Vzápětí je ale znovu vážný, sklopí pohled k zemi. „Nechal jsem ji tam. Sedět na zemi.“

Ethan neodpoví. Chvíli je slyšet jenom čvachtání Kaiových tenisek.

„Chceš vědět další tajemství, Ethane? Vsadím se, že jo. Že bys to rád věděl. Ale já ti to nemůžu říct. Myslel by sis, že jsem blb. Myslíš si, že jsem blb? Já si nemyslím, že seš blb. Brácha mě zabije, až to zjistí. Proč se ta ulice tak debilně točí?“

Nejbližší lampa zhasne. Na nebi ještě víc vyniknou hvězdy. Ethan zakloní hlavu, aby je viděl. „Jestli sebou praštíš, Kaii, přísahám, že tě dotáhnu domů za nohu.“

„Ty mě nesnášíš, že jo?“

„Definitivně.“

Volnou rukou hledá v kapse, kde má ponožky, klíče. Provede Kaie přes příjezdovou cestu, opře ho u dveří a vyprostí svoji ruku z té jeho. Nerison se zatváří překvapeně, jako kdyby si teprve teď uvědomil, že se celou cestu drželi. Ležérně si odhrne vlasy z čela. Pohled má opilý a psí.

Vypadá roztomile.

„Nechci, abys mě nesnášel,“ zamumlá. „Protože já tě snáším.“

Ethan otevře dveře a postrčí ho dovnitř. Nahmatá vypínač, posadí Kaie na schody a sundá mu boty. Cítí na sobě jeho pohled. S vděčností přijme, že táta není doma, i když by mu nejspíš nic vysvětlovat nemusel.

Položí boty na zem a skopne ty svoje. Kai k němu natáhne ruce. Prakticky v objetí, zatímco ho šimrají světlé vlasy, ho vyvede do patra a postrčí na svoji postel.

„Hej, tohle vůbec nevypadá jako můj pokoj! Kde mám knížky? Myslím, žes mě odvedl jinam.“ Nerison se pokusí vstát, ale znovu padne na polštář.

„Přesně.“ Ethan se k němu skloní a zaváhá. Potom, aniž by se na Kaie podíval, mu rozepne kalhoty. Stáhne je dolů a přehodí přes židli od počítače. „Teď přichází na řadu ten plán vojet a zabít. Jenom ještě nevím v jakým pořadí.“

„Tak první vojet,“ zamumlá unaveně Kai. Rozcuchané vlasy mu trčí na všechny strany. Leží na posteli, drží lem deky a na sobě má tmavě modré boxerky.

„Ach jo, Nerisone,“ zasměje se Ethan trochu křečovitě a přehodí přes něj deku. „Drž už hubu, prosím tě.“ Otočí se k němu zády, zhasne a nechá svítit jenom stolní lampičku.

„Ethanee! Ještě jsem ti neřekl to nejtajnější tajemství.“

Pokusí se o úšklebek, když k němu ve dveřích otočí hlavu. „Tak říkej. Prodám ho na Wallisovce.“

„Šíleně se mi líbíš,“ řekne Kai napůl pusy a usne.

Ethan doslova uteče z pokoje. Sundá si mokré oblečení, namátkou ho přehodí přes židli a zábradlí. V kuchyni pootevírá všechny skříně. Hledá čokoládu, sušenky, něco. A vzápětí všechno mrzutě pokládá zpátky.

Nakonec se spokojí s hruškovým džusem. Sveze se na podlahu, ruce zaboří do vlasů. Je slyšet jenom tikot hodin.

Uběhne celá věčnost, než se Ethan donutí vstát. Dojde do obýváku, svalí se na sedačku a přehodí přes sebe deku.

Chceš ho. Chceš ho. Chceš ho.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

3
Komentujte

Ester

Tak Kai si vylieva srdce a Ethan sa tvári, ze nič k nemu necíti 🙂 chudák Kai,ten sa bude hanbiť ako pes, keď sa rano zobudí a spomenie si, co mu vsetko poprezradzal v opitosti. Aspon mal odvahu sa ku všetkému priznat. Za triezva by to nedal. Kai bol roztomily, ked bol opitý. Uz sa velmi teším na rano po……

Uiiiiiii!!!!!!!! Boze jestli me nekdo nekde pozoruje, zatimco tohle ctu, tak nejspis uz vola do Bohnic, jestli nemaji volne misto… Ja citim, jak se sklebim a tlemim, ale nedokazu to ovladat. Tahle kapitola….PROSTE…Ech, sakra….. Ne, sorry, nic smysluplnejsiho nedam. Holt budu za blaboliciho idiota.♡♡♡

samba

Ou Kai soucítím s tebou chlape, ráno bude kruté 🙂