16 KAI


Skoro nedokázal otevřít oči. Bolela ho hlava a připadalo mu, že usnul teprve před minutou. Posadil se a natáhl ruku pro sklenici s vodou. 

Zkontroloval mobil, ale od soboty mu nepřišla žádná zpráva. Potlačil nutkání hodit telefonem o stěnu a raději vstal. Rychle na sebe naházel oblečení, sebral batoh a vyšel na chodbu.

„Musím na týden odjet,“ pronesl Brax, když Kai vešel do kuchyně, a mazal si přitom toust arašídovým máslem.

Kai zamířil k mixéru a začal do něj házet ovoce – banány, jablko, borůvky – a přidal vodu a lžičku proteinu. Někdy si vymačkal šťávu z pomerančů, ale dnes na pomeranče neměl ani pomyšlení. „Kam jedeš?“ zeptal se a těkal očima po místnosti, jako by doufal, že mu něco napoví.

„Za kamarádem,“ odvětil starší bratr a nezdálo se, že by chtěl něco dodat. „Chceš svézt do školy?“

„Pojedu na kole,“ odmítl Kai a při těch slovech vyhlédl z okna. Včerejší déšť byl dávno pryč a vystřídalo ho slunce. Takové počasí určitě vyláká ven více lidí, budou se potulovat po ulicích, chodit na břeh…

Vypil ranní koktejl a nasadil si kšiltovku kšiltem dozadu. „Kdy odjíždíš?“

„Asi za hodinu. Nedělej žádné hlouposti. Prosím.“

Kai stál ve dveřích s batohem přehozeným přes jedno rameno. „Jako co třeba?“

Brax na něj mrkl a naklonil hlavu na stranu. „Jako třeba lovit bouřky, chodit pozdě v noci ven a vracet se nad ránem, plavat za bójku, potápět se… Kaii, slib mi, že nebudeš blbnout.“ Vždycky když chtěl mladšího bratra zmanipulovat, oslovoval ho jménem. Uměl do něj vkládat všechny druhy emocí. Strach, výčitky, vztek, rozhořčení, zklamaní. Kaii…

Kai obrátil oči v sloup. „Sis mě s někým spletl, ne?“ 

Chtěl vyjít ven, když se mu za zády ozvalo: „Ještě pořád jsi mi nic neslíbil.“

„Nemusíš se o mě pořád tolik bát. Jsem v pohodě,“ odsekl Kai. Nechtěl lhát, ale měl pocit, že nemá na vybranou.

„To je právě to. Musím se o tebe bát. Protože když se nebudu bát já, nebude nikdo.“

„Přestaň! Víš, že takhle to není.“

Možná, že ostatní Kaie považovali za tvrdohlavého, ale na Braxe neměl. Bratr se v některých věcech dokázal šťourat opravdu dlouho, dny a týdny. Pořád dokola omílal to samé jako pokažená gramofonová deska. „A jak to tedy je, Kaii? Protože než jsem odešel, bylo všechno v pořádku. A když jsem se vrátil…,“ zarazil se.

„Tak to řekni. Už jsi to přece udělal.“ Bylo by mnohem jednoduší prostě jen odejít. Vzít kolo a jet za Gambitem. Ta ho vždycky přivítala, otírala se mu o nohavici a tvářila se vděčně.

Brax mlčel. Výjimečně. Obvykle mu nedělalo problém udeřit tvrdě. Ale teď se asi bál, že odjede a Kai provede nějakou hloupost. „Nechci po tobě přece tolik,“ zavrčel nakonec vyčítavě a nečekaně bouchl pěstí do kuchyňské linky.

„Fajn! Neudělám nic bláznivého!“ křikl Kai a zvedl bojovně bradu. „To jsi chtěl slyšet, ne?“ Vyběhl ze dveří a schválně za sebou zuřivě zabouchl.

x

Příšerně se na Hayden zlobil. A ještě víc ho štvalo, že ona se tvářila, jako by se nic nestalo. Zatvrzele opakovala, že se jen zeptala a ta otázka mohla znamenat cokoliv. Jenže neznamenala, věděla to ona, Kai a zdálo se, že i Ethan. A o to to bylo horší.

Hned v pondělí ráno se příšerně pohádali a od té doby se na ni nedokázal ani podívat, proto do něj během oběda Jude strčil ramenem. „Hele, vy jste se s Hayden chytli?“

Kai si nabral pořádnou lžíci bramborové kaše, strčil ji do pusy a pokrčil rameny.

„Já jen, že je podrážděnější než obvykle. Což je skoro vražedná kombinace. A taky sem furt čumí.“

„Jo, pohádali jsme se,“ zahuhlal Kai. Nehodlal zvednout zrak a dát tak Hayden důkaz, že celou situaci nedokáže pustit z hlavy. On už ji přece z hlavy pustil. I když často kontroloval messenger. I když pokaždé, jakmile se Ethan Payne připojil, neustále doufal, že mu za chvíli cinkne zpráva. I když na nic jiného prakticky nemyslel.

„No jo,“ hlesl Jude a zakousl se do burgeru. „To se nedá nic dělat. Bude se s tím muset smířit.“

Kai nechápavě zamrkal. „S čím?“

„No, že ji nechceš. Hele, kámo, já vím, že je to tvoje kámoška a tak, ale co si budeme povídat, je úplně mimo tvoji ligu. Navíc má i děsnou povahu.“

„Ty seš fakt někdy debil, Jude,“ hlesl Kai a zakroutil hlavou.

Kamarád se místo odpovědi jen zazubil. Mezi zuby měl kousky jídla.

„Proč je Jude debil tentokrát?“ Tyler práskl tácem o stůl a svalil se na židli. Hned za ním se objevil Connor.

„Jako obvykle,“ pronesl Kai. Napadlo ho, že by zkontroloval mobil. Přece jen se na něj nedíval od třetí hodiny a třeba…

O co se to pokoušíš? Víš, že ti nenapíše. Nemá k tomu důvod.

„Heleďte! Augor bude otvírat už na konci července!“ vzpomněl si najednou Tyler.

„Augor?“ zavrtěl Kai hlavou, ačkoliv ho odpověď zase tolik nezajímala. Měl úplně jiné problémy.

„Ten klub u fontány,“ vysvětlil Connor a hned na to mu cinkla zpráva.

Šťastlivec.

Jude se zamračil. „Jo, jenže tam polezou i Lišky!“

Kai si přece jen vytáhl z kapsy mobil a jen tak ze zvědavosti zkontroloval messenger. Ethan Payne byl aktivní před třinácti minutami. Začal si projíždět celou jejich konverzaci až k úplně první zprávě, rozhovor u stolu vnímal jen na půl.

„Na Lišky se vyser! Nemůžu se dočkat, až je rozdrtíme.“  

„Viděli jste je hrát se zdravkou?“

„Vyhráli.“

„Ale jen tak tak! Vole, skoro vůbec nestřídali. Na konci byli úplně hotoví. Bylo mi jich vlastně skoro líto.“

 „Prej už vzali někoho do týmu.“

„A koho?“

„Jak to mám vědět. Ty si myslíš, že je znám všechny jménem? Nějakého kluka.“

Tyler povytáhl obočí a nakrčil nos. „Nekecej, že kluka. Já myslel, že orka.“

Co mu měl asi tak napsat? Strašně Hayden proklínal, že ho do této pozice dostala. Ano, pořád si pamatoval mámina slova. Jenže to přece Ethanovi nemohl říct teď a takhle. V návalu vzteku – na Hayden, Braxe, svět a Ethana – napsal: Myslela to tak, že seš to ty, kdo se mi líbí.

Jenže se přece ještě nerozhodl, jestli věří tomu, že Hayden všechno ví. Třeba si celou situaci špatně vyložil. Třeba si i docela špatně vyložil svoje pocity. Třeba jednou potká dívku a zjistí, že není nenormální. Třeba je vážně jen zmatený.

Zase zprávu smazal a raději schoval mobil do kapsy.

„Hele, jdeme dneska do klubu, že jo?“ vzpomněl si Tyler a ukázal na Kaie, protože moc dobře věděl, že v pátek večer chodil ven nerad kvůli sobotnímu tréninku v plavání.

„Já…“ Nejprve chtěl odmítnout, ale pak si všiml, že kolem jejich stolu prošla Hayden. Měla na sobě tričko AC/DC a zase si ho přeměřila pohledem. „Jo, jasně, že jo,“ přikývl. Přece nebude sedět doma a rozčilovat se, že mu nějaký Payne nepíše.

„Bezva. Tak v sedm před Retrem.“ 

x

Přesně v sedm stál před Retrem a Connor mu podával plechovku s pivem. Z klubu se ozývala taneční hudba a u vchodu se tvořily skupinky lidí. Jedna dívka s vlasy spletenými do složitého copu se na něj usmála.

„Kde máš Beccu?“ rozhlédl se Kai.

Connor pohodil hlavou a v modrých očích se něco mihlo. „Pf. Ta dneska nedojde. Pohádali jsme se.“

Kai Beccu nikdy neměl rád, připadala mu hlučná a afektovaná.

Napil se piva. „Netušil jsem, že se hádáte,“ poznamenal. A pak se raději napil znovu.

„Ale prosím tě,“ mávl rukou Connor a zaškaredil se. „Měli jsme spolu jet na dovolenou, jenže se to krylo se soustředěním. A Becca se urazila, že je pro mě basket důležitější než ona. Řekl jsem jí, že tak to není, ale víš, jaká je.“

„A neuvažovals, že se na soustředění letos vykašleš?“ zeptal se nejistě Kai.

Dívka najednou stála mnohem blíž. Všiml si, jak popadla kamarádku za rukáv a přinutila ji se posunout. Něco si mezi sebou špitaly.

„Blázníš! Těším se na to celej rok! Neboj, toho se nevzdám. Pamatuješ loni?“

Přikývl. I když ty vzpomínky vlastně rád neměl. Tenkrát ano, tenkrát mu všechno ještě připadalo v pořádku. V noci s ostatními kluky utekli z hotelu. Potloukali se po venku s lahvemi vína, které ukradli doma. Moc toho nevydrželi, motali se po silnici a všechno jim připadalo jako legrace. Vytahovali se před skupinkou holek, které potkali v parku.

Kai se s jednou vyspal. Neznal ani její jméno. A Connor ho ráno poplácal po rameni se slovy dobrá práce. A pak se začalo všechno obracet. Do snů o dívkách se mu začaly vkrádat divné pocity, že je něco špatně.

„Jasně, že jo,“ uchechtl se Kai hraně.

„Tak co, jdeme dovnitř?“ ukázal Connor na frontu u vchodu.

Ještě naposledy zkontroloval mobil. Ty seš tak neuvěřitelně patetickej. „Jasné. Dneska si to pořádně užijem!“  

Než vešel do Retra, otočil se na dívku – chvíli šel pozadu, aby se na ni mohl usmát. Téměř okamžitě zčervenala a kamarádka do ní strčila. Ale následovala ho.

Connor zahlédl v davu zbytek party a zamával na ně, ale Kai mu dal znamení, že ho pak dožene. Dívka stála jen krok od něj, proto nemusel nic moc vysvětlovat. Jen přežít chápavé pokývnutí hlavou a zdvižený palec.

Přes hudbu se mu snažila sdělit, jak se jmenuje, ale nerozuměl jí. Ale vlastně ho to ani nezajímalo. Stejně jako ji nezajímalo, kam chodí do školy, odkud je a kdo je. Proto sem nepřišla.

Vlastně byla perfektní. Světlý typ, neopálená s pihy na tváři a hnědýma očima. V ničem, v žádném detailu, nepřipomínala Ethana. Byla jako jeho přesný opak.

Smála se všemu, co řekl. Když se k němu naklonila, cítil vůni levandule, která ho nepříjemně štípala v nose. Ale neodtáhl se. Raději objednával pořád další a další pití. A zatímco pil tequilu, ona cucala cuba libre a neustále pohazovala hlavou. Takže hraješ basket? To je super. Plaveš? Kdy to stíháš? Páni.

Když mu zavibroval mobil, na vteřinu vážně věřil, že se ozval Ethan.  

Brax: Volal jsem domů! Nejsi doma! Kde jsi?

Kai: V Retru! Je pátek večer. Snad mám právo se občas taky trochu bavit.

Brax: A ty zítra nemáš trénink, že se poflakuješ v Retru? Běž domů.

To víš, že jo.

Naštvaně schoval mobil do kapsy a chytil dívku kolem pasu. Zašeptal jí do ucha, že je krásná.

A pak se noc slila do krátkých záblesků. Tancoval s ní na parketu, v záplavě dalších těl. Měl v sobě už dost alkoholu a připadal si lehký, nechal se ovládat rytmem.

Look into my eyes, can´t you see they´re open wide? Would I lie to you baby, would I lie to you.

A když se k němu naklonila, neváhal ji políbit. Pili semafor – něco červeného, něco oranžového, něco zeleného.

Stáli venku a Kai měl cigaretu, ale nepamatoval si, že by si ji přikládal k ústům. Jen ji držel, dokud neshořela a popel nespadl na zem.

Opíral se o umyvadlo a Connor na něj uličnicky mrkal. Máš kondom? Myslím, že mám jeden v bundě.

Šíleně se tomu smál. Nemohl přestat, bylo to to nejhloupější, co kdy slyšel. Nějak mu nic nedávalo smysl. Ale dívce nejspíš ano, protože se s ním chtěla projít. Zavedla ho za klub, kam světlo pouličních lamp nedosáhlo.

Políbila ho. Nebylo to vyloženě špatné. Když zavřel oči, mohl si představit, že se líbá s kýmkoliv. Rozčilovala ho vůně levandule, ale přesto ji neodstrčil. A něco v něm mu pořád říkalo, že o nic nejde, že to vydrží. Že. To. Zvládne.

Jenže pak si dívka klekla.

Jasně, Kai byl nadržený. Ano, myslel na sex překvapivě často. Ale zároveň zjišťoval, že se pak cítí příšerně a že se mu sex v konečném důsledku vlastně ani nelíbí.  

Proto ji od sebe odstrčil.

„Promiň,“ zašeptal, když se svalila na zadek a vyčítavě se na něj podívala.

Nedokázal ten pohled snést, odvrátil zrak a nejistým krokem se vydal zpátky, přidržoval se přitom zdi a ani jednou se neotočil.

Všechno je na hovno, napadlo ho okamžitě. Jsem buzna, jsem buzna. Buzna. Buznabuznabuzna…

Vevnitř do něj někdo strčil a u baru zahlédl Connora s Beccou. Takže přece jen přišla. Netvářila se nadšeně, ale neucukla, když jí Connor položil ruku na rameno.

Vyběhl před klub a pevně sevřel mobil v dlani. Odhodlaný všechno konečně rozseknout.

Kai: pitomče

Chvíli se díval, jak se zpráva posílá a najednou měl pocit, že nenapsal dost. Že potřebuje říct Ethanovi všechno. Připadalo mu legrační, jak se ulice naklání.

Kai: o nic netlo

Kai: sem ti říkal

Plahočil se ulicí a matně si uvědomoval, že nechal bundu s klíči v klubu. Asi mu to bylo jedno. Několikrát zakopl, jak se nedíval na cestu a místo toho se snažil psát. Došel k názoru, že Ethan je spratek. Všechno změnil. Kai si žil celkem dobře, smířeně. A pak si přijde nějaký kluk se šedýma očima a vecpe se mu do života. Pojmenoval mu kočku!

Kai: je to kočka.

Nebo si to aspoň myslel. Zamířil k nemocnici, protože měl pocit, že si to musí ověřit.

Kai: gamit

Kai: gambot

Kai: gambit!

Točila se mu hlava, proto se na chvíli opřel o strom.

Kai: Ale ja na to ti peru.

Kai: Seru.

Když vzhlédl, viděl moře. Ztrácelo se v dálce.

Kai: Vsiml sis jak je moře ne konečne?

Už dávno na Gambita zapomněl. Kroky ho najednou vedly k moři, k hučení vln a slanému vzduchu. Měl chuť napsat Braxovi. Třeba by měl. Říct mu, co si myslí.

Kai: zkus me zastavit, Braxi!

Ani si nevšiml, že pořád píše Ethanovi. Asi na tom zase tolik nezáleželo.

Kai: se konečne dozvim, co se stane patou minutu.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

3
Komentujte

Ester

Sadistka, v najzaujimavejsom prestanes, najprv som si myslela, ze bude priznanie a teraz naznacujes utopenie 🙂

Nejdriv se po tuknuti na DALSI nedelo nic a ja uz panikarila, protoze WTf??! Kai, ty jeden blbce…