13 ETHAN


Ethan stojí ve dveřích, v ruce drží černou bundu a dívá se.

Trevis a Ollie šplhají po provazech a ostatní je povzbuzují. Danny má ruce založené na hrudi a nejspíš na sobě vycítí cizí pohled, protože se otočí a pomalu na Ethana kývne.

V tělocvičně je cítit pot, žíněnky a slabý vánek z pootevřených ventilaček.

Danny se rozejde ke dveřím. „Payne,“ řekne, sebere lahev s vodou a hltavě se napije. „Lidi už si o nás povídaj. Miller nemá čas na tréninky, protože se rozvádí. Je to celý na mně. A ještě ke všemu musím poslouchat, že nemáme dobrý hráče do počtu. Že jsme parta buzíků. Nic moc, nemyslíš?“

Ethan neodpoví.

„Vyhráli jsme o dost, ale všichni byli zdechlí. Někdo začal vykřikovat, že to je dokonce proti pravidlům, nasazovat kluky na tak dlouhou dobu. Tím chci říct, že jestli ses přišel přidat k týmu…“

„Přišel. Proto jsem tady.“

„…tak budeš muset makat, protože nás je pořád málo.“

„Fajn.“

„Fajn? Tak teda fajn.“ Danny se zazubí. Není poznat, jestli se mu ulevilo. „Polož si věci támhle a jdi šplhat.“

Nemyslel sis přece, že ti to dá zadarmo? Zeptá se Ethan sám sebe, zatímco pokládá batoh na lavičku. Podívá se na svoje černé rifle. Potom na Dannyho. A zpátky. V noci toho moc nenaspal, slabé dvě hodiny s tím, že ráno nepřišel na dějepis. Nic, co by nespravilo přeslazené kafe.

Které si dát nemůže, protože musí šplhat.

Danny vypadá pobaveně, a jako kdyby odhadl Ethanovy myšlenkové pochody, řekne: „Správně. Hej, Treve, vypadni odtamtud!“

Trevis vděčně pustí lano a v podstatě spadne dolů. Tváře má zrudlé námahou. Danny ukáže na provaz: „Tak lez, Payne.“

Někdo se zasměje. Ethanův příchod vzbudí zájem. Kluci, kteří předtím postávali u oken a opírali se o zeď – kdo zvládne sedět, zvládne dělat kliky – přijdou blíž. Většina na sobě má tradiční basketbalové dresy: bílé, s oranžovými čísly, jmény na zádech a docela malou liškou vpředu na hrudi. Zbylí jsou v teplácích.

Ethan zaváhá a zatahá za provaz, což vzbudí další salvu smíchu. „Jak vysoko?“ zeptá se.

„Jak vysoko co?“

„Mám vyšplhat.“

Danny protočí oči v sloup. „Tak už dělej.“ A Ethan se omluvně zašklebí. Vyskočí, přitáhne se a začne šplhat. Napíná svaly, aby se nerozhoupal. Je zvyklý lézt po římsách, stěnách a balkónech, které se zpravidla nehýbou.

Možná bych se mohl vymluvit na to, že jsem si psal do rána s Nerisonem.

„Ty se tam nahoře směješ, Payne?“

Zrychlí, jedna ruka střídá druhou. Na nohy zapomíná, protože nemá tušení, kam s nimi. Provaz mezi podrážkami podkluzuje. Když se dostane nahoru, cítí ramena, ale taky uspokojení. Z té výšky působí všechno triviálně.

Sleze dolů a doskočí na podlahu.

„To bylo dobré,“ přikývne Danny a poprvé se na jeho tváři objeví spokojený úsměv. „Když jsem se ale bavil s Kentovou, říkala, že na tebe nikdo nemá. Takže pokud nemyslela něco jiného, měl bys to napodruhé zvládnout ještě rychleji…“

Ethana polije vzek. Na kluky, na Noru, a taky na sebe, za to, že se do takové situace dostal. Hloupá potřeba něco si dokazovat. A taky Nerisonovi.

Nečeká na Dannyho pobídnutí a šplhá nahoru. Tělocvična přestane existovat, svět se slije do rozmazané šmouhy.

„Už můžeš slézt, opičáku!“ probere ho Trevisův hlas o chvíli později. „Jdem házet na koš, každej dvacetkrát, a pak můžeš jít.“

Ethan seskočí a vezme si bílý dres, který mu Trevis podává. Neubrání se překvapení, když si všimne, že je na něm jeho jméno. PAYNE. A číslo devět. Automaticky si ho přetáhne přes hlavu. Padne mu a je to zvláštní pocit.

„Díky, ale…“

„Danny ho nechal vyrobit už před týdnem. Vítej v týmu.“

Ethan sevře nabízenou ruku a po ní další ruce. Některé zpocené, jiné suché. Kluci přicházejí blíž, aby se představili. Většinu z nich zná od vidění. Vítej v týmu. Všechny pochybnosti na čas zmizí.

***

Zrovna vytahuje sešit a propisku, zakousnutý do velkého zeleného jablka, když mu na lavici zavibruje mobil. Položí jablko, prohrábne si vlasy a pohledem zkontroluje učitelku angličtiny, která hledá v učebnici gramatiky další poučky. Dotkne se displeje.

Kai: Potřebuju pomoct.

Kai: Hned.

Kai: Vypočítej délku strany čtverce a délky stran obdélníku, která má jednu stranu o 5 cm delší a druhou o 2 cm kratší než je strana čtverce. Obsah obdélníku je o 11 cm čtverečních větší než obsah čtverce.

Ethan zamrká. Musí přečíst zprávu několikrát, aby si uvědomil, o jaký druh počtů se jedná, a co po něm Nerison vlastně chce.

Ethan: Délka strany čtverce je 7 cm. Délky stran obdélníku 12 a 5 cm.

Kai: Díky! Zachránils mi život. 😀

Dost možná, že Kai riskuje, když si s ním píše. Svoji hrdost a postavení. A po tom, co byl Ethan oficiálně přijat do týmu, riskují oba. To podivné přátelství by je mohlo v mnoha směrech zdiskreditovat.

Tys pomáhal s matikou Nerisonovi?

Ethan pohledem zavadí o zmuchlaný bílý dres, který má hozený v batohu. Roztočí jablko po lavici. A rozhodne se, že se do těch pitomých školních sporů nenechá za žádnou cenu zatáhnout.

Nora: Děsně se mračíš!

Ethan: Možná proto, že jsem celé ráno šplhal nahoru a dolů jako debil, jen protože NĚKDO řekl Dannymu, že jsem v tom dobrý.

Nora: Jo aha.

Nora: Možná ten NĚKDO prostě ví, že jsi dobrý. 😛

Ethan si odfrkne. Rozklikne konverzaci s Kaiem a světu navzdory napíše: To u vás není nikdo, kdo by to spočítal? A po chvíli dodá: Ne že by mi to vadilo.

Kai: Píšeme test a nesmíme mluvit. 😀

„Ethane,“ nakloní se k němu přes uličku Adam. „Nechceš k nám odpoledne zajít na pivo?“

„Jo,“ souhlasí automaticky.

„Bába určitě něco napekla…“

„Pane Allene,“ řekne angličtinářka potichu a ukáže na Adama ukazovátkem. „Vaše Áčka nejsou zároveň povolení k hovoru. Řešte, prosím, svoje kulinářské schopnosti jinde.“

„No jasně.“

Adam se ostentativně skloní k sešitu, zatímco Ethan, pobavený vývojem situace, napíše Kaiovi: Tak co tam máš dál? 😀

Spočítá a vyřeší několik dalších úloh a s dobrým pocitem o přestávce nahází mince do automatu, aby si dal zasloužené kafe.

„Co je?“ zeptá se nahlas, když na sobě ucítí pohled.

„Ale no tak, ty se vážně zlobíš, že jsem tě chválila?“

Ethan vytáhne kelímek a vyplázne na Noru jazyk. „Všichni si pak myslej, že toho dokážu víc, než doopravdy dokážu.“

„Nebo se prostě podceňuješ.“ Nora zašmátrá v kabelce a vytáhne cigaretu.

„Co řešíte?“ objeví se Adam.

Ethan se napije, blaženě zkřiví obličej. „Nora hledá někoho, kdo s ní půjde na cigáro.“

Přece si taky občas můžou vystačit bez něj. Vchází do třídy a na jazyku cítí sladkou pachuť, když mu znovu zavibruje telefon.

Kai: Moje první béčko z matiky!

Kai: Díky! Máš to u mě!

Ethan: Béčko?

Že bych přece jen někde udělal chybu?

Kai: Kdybych dostal Áčko, bylo by to podezřelé. 😀

No jasně.

Ethan: A takhle nebylo? 😀

Kai: Heeej.

Kai: No možná bylo.

Kai: Ale učitel nic neříkal. 😀

Začne hodina matematiky. Ethan dopije kafe a lehne si na lavici. Béčko pro Nerisona, zanechání Adama a Nory o samotě, a v neposlední řadě šestnáct košů z dvaceti. Definitivně si zaslouží pár minut spánku.

***

Odpoledne se začnou drát skrze mraky slabé sluneční paprsky. Ethan utratí poslední drobné za kebab s bylinkovou omáčkou, aby ho u Adama na dvorku zapil zázvorovou limonádou.

„Pivo vypil fotr,“ řekne Adam omluvně a posadí se na houpačku vedle Ethana. Chvíli mžourají do slunce. „Je v tom basketu ještě něco?“

„Asi jo,“ zmuchlá Ethan alobal. „Jen na to zatím nemůžu přijít.“

Adam si zapálí. Špičkou podrážky kope do štěrku. „Hele, chtěl jsem se na něco zeptat…“ Chvíli sbírá odvahu a potom se podívá Ethanovi do očí, jako kdyby z nich mohl vyčíst pravdu. „Spíš s Norou?“

„Proč?“

„Jen tak.“

„Nic není jen tak.“

Tak už to řekni nahlas.

„Dělám si o ni starosti,“ zkusí to Adam, vyfoukne kouř a popílek mu spadne na tričko.

„A?“

„Žádný a. Jen jsem to chtěl vědět. Spali jste spolu.“

„To je pravda.“

„A už ne?“

„Už ne.“ Šťouchne Adama do čela. „Zkus bejt upřímnej, vole.“

„Nechci, abys jí ublížil! Má tě ráda, víc než to… Jak si někdo otevře hubu, hned tam je, aby tě bránila. Takže jestli to s ní nemyslíš vážně…“

Ethan se postaví a dopne černou bundu ke krku. „Jasně, že to s ní nemyslím vážně. Je to moje kamarádka. Ani ona to nemyslí vážně.“

Adam neodpovídá. Zamáčkne vajgl a prohrábne si vlasy, a tak Ethan pokračuje: „Proč jí to neřekneš?“

„Nic by se nezměnilo.“

Což je nejspíš pravda, protože Nora bere Adama jako svého mladšího bráchu.

„Stejně bys měl. Nikdy nevíš, jestli budeš mít další příležitost.“

Vchodové dveře se otevřou. Bába vypustí Adamova psa, který vrtí ocasem a s oblibou pokládá Ethanovi uslintanou tlamu na koleno. Stařena se k nim pomalu šourá v domácích papučích. Nese tác s borůvkovým koláčem.

„Poflakujete se? Dejte si, je to teplý. Přihřála jsem ho v mikrovlnce.“

Ethan nastaví kus koláče světlu, se zájmem ho očichá.

„Haha, moc vtipný,“ opáčí bába. „Tak už si kousni. Zase běháš? Všechny tyhle sporty, člověka to zmrzačí.“

„Lepší než chlastat,“ řekne Adam potichu.

„Lepší než chlastat,“ souhlasí stará. „Tvůj táta přišel zas až někdy k poledni. Jestli chcete vidět odstrašující příklad, jděte se podívat do ložnice.“

„Snad ani ne,“ zamumlá Adam.

Ethan se zakousne do koláče a s potěšením shledá, že je dobrý.

„Chceš kus pro tátu?“ zeptá se stará zúčastněně.

„Chce,“ odpoví Adam za něj, a když se bába odšourá zpátky do domu, pokrčí rameny. „Nejspíš jí nikdy nedokážu vymluvit, že netrpíš. Minule jsem z legrace řekl, že spíš v přístěnku pod schody. Fakt. A víš, co ona na to? Řekla: Má tam ten kluk aspoň okno? Je to marný.“

Ethan se hlasitě rozesměje.

***

Lexi v telefonu s něčím bouchá a je slyšet rychlovarná konvice. Nejspíš zase připravuje čaj. Je to její rituál. Ethan si občas představuje, že Lexi nedělá od rána do večera nic jiného. Čaj. Psaní článků. A zase čaj. „…no a tak mě napadlo, že by bylo dobrý se vidět, když tam mám cestu. Včera dávali v televizních novinách nějakou reportáž. Někdo vyloupil vietnamský bistro na rohu, tam kousek od vás.“

„Já jsem to nebyl,“ odpoví Ethan klidně a dvakrát podtrhne výsledek. Jako vždycky, když s ní telefonuje, zvládá přitom dělat spoustu jiných věcí. Další příklad je banální. Ethan si vzpomene na Kaie. Tohle by určitě zvládl vypočítat.

Lexi se zasměje. „No jasně, tys tou dobou určitě vyspával. Pamatuju si, že máš dobré spaní.“

To sotva.

Na messengeru pípne zpráva. Odtáhne mobil od ucha a podívá se.

Nora: Vem mě na milost!

Nora: Aspoň výsledky!

S úšklebkem nacvaká: Smůla.

Nora: Ohavnost!

„Promiň, co jsi říkala?“

„Nepotřebuješ nový kalhoty, Ethane?“

Když spolu domluví, s úlevou odhodí telefon a prohrábne si vlasy. Kývl – nebo spíš souhlasil nahlas – že spolu zajdou na snídani a Lexi se zdála spokojená.

Rozhodne se, že to nebude řešit. Zažene podivný pocit, který se mu usídlí v břiše. Přece by na něj nenaléhala, aby se k ní odstěhoval, že ne? Přece není tak moc bláznivá. Že ne?!

Dokončí úkol z matematiky, opře se a klidně vydechne. Na notebooku má otevřený facebook. Pohledem zavadí o Kaiovo jméno. Prsty se automaticky dotknou klávesnice, jako kdyby na to celou dobu čekaly.

Ethan: Co děláš?

Trvá jenom chvíli, než Kai odpoví.

Kai: Teď jsem došel z basketu. Dělám si večeři.

Kai: Tu Dámu ze Šanghaje jsem asi nepochopil.

Ethan se ušklíbne. Představa, že se Kai pokoušel dívat na jeho oblíbený film, je příjemná. Unaveně si promne oči.

Ethan: Prohlížíš můj facebook? 😀 Myslel jsem, že děláš večeři.

Kai: Dělám. FB jsem ti prohlížel včera. Musel jsem zjistit, jestli nejsi nějakej psychouš. A nekecej, že tys to nedělal.

Nacvaká: Nědělal, ale pak to rychle smaže. Vlastně viděl pár profilových fotek a podíval se na zeď, aby zjistil, že se Kaiův zájem primárně soustředí na hudbu, sportovní články a odkazy. V osobních informacích našel datum narození, jméno školy a poznámku „nezadaný.“

Ethan: Jasně, že jo. Mám na ploše tvoje fotky. Zrovna je tisknu.

Sotva odepíše, znovu klikne na Kaiovu fotku, zadumaně si ho prohlédne. Na Wallisovce by takový kluk rozhodně slavil úspěchy. Tím spíš na pozici kapitána. Možná ale, že Kaie ve skutečnosti veškerá pozornost, která se k němu upíná, spíš nudí. Proto píše radši jemu.

Jiný důvod v tom být nemůže.

Ethan: Což je vlastně odpověď na to, co dělám.

Ethan: Haha.

Kai: Teď bych se měl ptát, jestli si u toho honíš, ale raději to nechci vědět. 😀

Ethanův úšklebek se rozšíří, je na půl cesty k úsměvu od ucha k uchu. Vlastně, zavadí pohledem o hnědé vlasy, které trčí zpod kšiltovky, ho nikdy nenapadlo rozebírat svoje vlastní preference. Jednou viděl porno, kde se dva kluci líbali. A byla to… normálka, ne?

Ethan: Docela si fandíš, Nerisone. 😀

Ethan: Ten kapitánskej post ti leze na mozek.

Kai: To víš, člověk si rychle zvykne… když ho každej uctívá. 😀

Zavře notebook, strčí telefon do kapsy a sejde do kuchyně. Z lednice vytáhne krabici džusu. Prokliká se televizními programy. Bloudí ode zdi ke zdi. Nakonec sebere pytel s odpadky a vydá se ven. Je chladno a stmívá se.

Ethan hodí odpadky do kontejneru, a když ho zavírá, ucítí bolest v ramenou. Nejspíš pár týdnů potrvá, než si zvykne na Dannyho dril.

Ulice je prázdná. Přemýšlí, jestli vylézt na střechu nemocnice, nakonec ale usoudí, že mu spíš prospěje večerní procházka. Poklusem to vezme k moři, na místo, kde se s Kaiem potkali. Všude je ticho, měsíc se leskne na hladině vody.

Ethan se zhluboka nadechne a v nose ucítí sůl. Prochází podél písčité pláže. Sundá si boty, nechává za sebou otisky chodidel a na chvíli se přiblíží vlnám natolik, až mu omývají kotníky. Dál ne. Má strach.

Sedne si do písku a zírá na černou hladinu moře. Cítí, že ho jeho vlastní úzkost pozoruje odněkud zpovzdálí jako dobře vycvičený pes.

Sáhne do kapsy, vytáhne mobil a zapne data.

Ethan: Mám pocit, že si tu pozornost zas tak neužíváš.

Kai: Užívám… nesmírně.

„Lháři,“ řekne Ethan nahlas a moře mu to nařčení s ozvěnou vrátí.

Napíše: Nevěřím.

Kai: 😀

Ethan nabere písek a nechá ho protéct mezi prsty. Už nechce odepisovat, ale něco ho nutí reagovat a vymýšlet další důvody, proč s Kaiem mluvit.

Ethan: Co přesně je špatné na Dámě ze Šanghaje?

Kai: Je to… debilní. 😀

Ethan: Báječná recenze, Nerisone. 😀

Vypne mobil a schová ho do kapsy. Pomalu se vydá zpátky domů.

Nerison nemá vkus.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

2
Komentujte

Ester

Kai sa mi zdal v komunikacii akcnejší a odvážny 🙂 len tak dalej chlapci:-)

Nemuzu se dockat toho spolecnyho zapasu, kdo se bude predvadet vic, pripadne kdo to kvuli ocumovani toho druheho vic podela 😀 rika se zapas ze jo?…kdyz jde o basket. Lol 😛