11 ETHAN


Zůstane stát u plotu a zhluboka se nadechne. Na nebi není jediná hvězda a Kai zmizel ve tmě. Dokonce i jeho světlé vlasy. Ale jsou horší způsoby, jak trávit noc, napadne ho, když zaslechne míč, který někdo posílá o zem.

Zamíří na hřiště Halleyovy střední školy. Chystá se říct něco sarkastického, ale sotva vyjde za roh, rozmyslí si to. Slova zmizí. Každé písmenko abecedy.

Nerison stojí před ním a dribluje, aniž by se díval na míč. Pravá ruka střídá levou a zase naopak. Poprvé od chvíle, co se potkali v parku, působí, že má všechno pod kontrolou.

Ethan si přetáhne mikinu přes hlavu a položí ji na obrubník. Pocítí nadšení, vrhne se dopředu.

A pak už je všechno jenom hra.

Tancují kolem sebe, ozvěna jim vrací zvuky balónu. Kai je soustředěnější a zvyklý trénovat několikrát do týdne, takže Ethan prohrává. Ale vůbec na tom nezáleží. Nakonec najde skulinku. Udělá dva kroky doleva, přehodí si míč na levou ruku a přes Kaiovu hlavu hodí koš.

„Takže ty mi budeš dál tvrdit, že tě basket nezajímá?“ zeptá se Kai zadýchaně. „Proč ti nevěřím?“

Ethan si prohrábne zpocené vlasy a věnuje Kaiovi upřímný úsměv. „Zas o mně pochybuješ. Přece jsem ti řekl, že jsem pro dnešek všechny lži vyčerpal.“ Hodí mu míč.

„To mi dává výhodu, nemyslíš?“

„Asi,“ pokrčí Ethan rameny. „Tak toho klidně využij. Nic ti nebrání. Je hluboká noc. Jen my dva a opuštěný hřiště. Přinejhorším ti řeknu pravdu.“

O čem mu chceš říct? Zeptá se hlásek v jeho hlavě kousavě. Snad ne o ní?

Kai přemýšlí. „Dobře,“ odpoví. Hodí balón Ethanovi. „Čeho se bojíš nejvíc?“

„Vody.“ Pošle míč po zemi a sebere mikinu. Má žízeň, ale v kapse jsou jenom žvýkačky, zapalovač a klíče od domu. „A co ty? Mluvíš dneska pravdu?“ zamumlá přes rameno.

Když se otočí, Kai na něj zírá.

Možná není zvyklý mluvit pravdu. Natožpak dneska. Ale k Ethanově překvapení řekne relativně klidně, jako kdyby o nic nešlo: „Můžu to zkusit.“

„Dobře. Proč jsou tvoje vlasy tak světlé?“

Kai si odfrkne. „Opil jsem se a přišlo mi to jako dobrý nápad. Ráno už moc ne.“ Trojkovým obloukem hodí koš. Obroučky se ani nedotkne. „Tři body. Jakej typ holek se ti líbí?“

„Chytré, většinou.“ Faktem je, že asi brunety. Protože obě holky, se kterými kdy něco měl, byly brunety. Ty, které líbal, nepočítá. Těch bylo mnohem víc a barva vlasů nakonec nehrála žádnou roli. Většinou byla tma, koloval alkohol a hrála se flaška. Hry na pravdu. Anebo na hrdiny – kdo zvládne vypít nejvíc panáků a projít rovně po čáře. Případně zazvonit na cizí dveře. Svléknout se. Zpívat na náměstí.

Tenkrát hrál spoustu pitomých her, jenom aby překonal prázdnotu.

„Ptáš se,“ připomene Kai. „Jsi na řadě.“

„Můžu si sáhnout?“

Kai povytáhne obočí a Ethan odolá pokušení obrátit oči v sloup. Nad sebou. „Na tvoje vlasy samozřejmě.“

„Chceš mi sahat na vlasy?“

„Jo,“ přizná automaticky. „Jo – chci.“

„Dobře,“ přitaká Kai nakonec. Což je rozhodně nečekané.

Ethan nemá na výběr. Dojde k němu, vyhne se pohledu hnědých očí a natáhne ruku. Nejdřív váhavě, ale potom mu vlasy prohrábne, od ofiny k uchu. Vezme jeden pramen mezi prsty.

Jsou jemné a ve světle pouliční lampy se podivně lesknou.

„Díky,“ vydechne a je rád, že zní jeho hlas normálně. Co to do prdele bylo? Sebere míč a zuřivě jím hodí na koš. Mine. Nějaký další nápad? Na co ještě by sis rád sáhnul? „Teď ty.“ Vzápětí si uvědomí, že to zní jako pobídka k tomu, aby mu Kai taky sáhl na vlasy. Zatřepe hlavou a ušklíbne se. „Máš otázku.“

Kai hraje čistě a profesionálně. V jeho způsobu nejsou žádná zbytečná gesta navíc.

To bude jeho výhoda. Oproti němu je Danny horká hlava. My všichni.

„Kdyby tě čirou náhodou nějaký kluk, čistě hypoteticky, samozřejmě, požádal, abys mu pomohl s matikou, byla by tady ta možnost?“

Trevis a ostatní by zešíleli nadšením, kdyby se dozvěděli, o co ho kapitán znepřáteleného týmu prosí. Spatřovali by v tom výhodu. Možnost ponížení. Ale Ethana ani na vteřinu nenapadne, že by jim to řekl.

„Záleží,“ řekne nezaujatě, „co by ten kluk nabídl na oplátku.“ Hodí míč Kaiovi, možná o něco prudčeji než zamýšlel.

Ale Nerison ani nemrkne. „Těžko říct. Třeba by tě ten kluk moc neznal a nevěděl by, o co máš zájem.“

„Fajn. Vyberu si to později. Co dalšího ti nejde?“

Kai se ušklíbne. Hodí mu míč zpátky, dá do toho sílu. „Neřekl jsem, že se jedná o mě.“

Ethan se taky ušklíbne. „Moje chyba. Co dalšího ti nejde?

„Neumím zpívat! Co nejde tobě, Ethane?“

„Vařit, Kaii. Ale umím věci dobře ohřívat. Kolik holek jsi měl?“ U Adama ho tahle informace nikdy nezajímala. Ačkoli je pravda, že Adam se vždycky okamžitě svěřil. Kolika se dotkl, co všechno viděl. Ale nespal s žádnou, a teď se navíc zamiloval do Nory. Adam si prostě rád komplikuje život.

„Nepočítaně,“ odvětí Kai znuděně. „Každej den jinou.“ Chytí míč a pošle ho ke koši. Nedaleko zaštěká pes. Oba se tím směrem otočí.

„Takže tys ještě nikdy…?“ napadne Ethana bůh ví proč a vysloví svoji myšlenku nahlas.

„Teď jsem na řadě já,“ namítne Nerison tvrdohlavě. „A když už jsme u holek… S kolika jsi spal ty?“

„Se dvěma. Spal jsi s Monikou?“

„Jo, s tou jsem spal,“ přikývne Kai okamžitě. Chvíli zírají jeden na druhého. Ethan přemýšlí, kam až je tahle hra zavedla. A jestli je to pořád ještě hra. Protože basketbal přestali hrát už dávno.

Potom se rozesměje, zrovna ve chvíli, kdy Kaiovi zazvoní telefon.

„Musím už jít,“ řekne Kai a zní to málem omluvně. „Zpátky do reality.“

„Jasně,“ přikývne Ethan. Chce dodat: Nechoď ještě. Ale slova se mu zaseknou v krku. Odplivne si.

Nehrál naplno, ale přece se dobře bavil.

Kai váhá, vypadá to, že svůj odchod zvažuje. Možná by „nechoď ještě“ slyšel rád.

Nic dalšího už si neřeknou. Jenom tiché čau. Ethan kývne hlavou. Zůstane na hřišti ještě několik dlouhých minut po tom, co Kai zmizí. Přijde mu legrační, že v tuhle hodinu patří prostor, nebo alespoň část Halleyovky, právě jemu.

Podívá se na míč. Jestli hodím koš třikrát za sebou, řeknu Dannymu, že to beru.

***

Kapky vody stékají po sprchovém koutu. Ethanovi spadají mokré vlasy do obličeje. Přivírá oči a jednou rukou pohybuje v klíně, tou druhou se opírá. Napětí, které v něm celý den narůstalo, odezní s orgasmem. Vydechne, hlavu skloněnou.

Dech se pomalu zklidňuje. Nemyslel na nic, potřeboval se jenom uvolnit. Zbavit se každé špatné myšlenky.

Opláchne ruku, sebere šampón a zajede si do vlasů. Předloktí ho bolí z driblování, na které není zvyklý.

Bude muset trénovat. Bude to stačit?

Když vyjde ze sprchy, jsou skoro tři hodiny ráno. Celý víkend strávil v podivné otupělosti. Běhal. Jedl. Myslel na hru.

 Na notebooku má otevřené Spotify, hraje Michael Kiwanuka. You can’t take me down. You can’t break me down. Ethan se i s ručníkem omotaným kolem pasu posadí na kraj postele. Pomalu se natáhne na polštář.

Dneska neusnu, proběhne mu hlavou vteřinu před tím, než usne.

Má pocit cizí přítomnosti, ale podvědomě ho vytěsní. Oknem se do pokoje derou slabé sluneční paprsky.

„Ty spíš nahý? Odkdy?“

„Noro…“ řekne Ethan vyčítavě, aniž by otevřel oči.

„Lenna mi říkala, že měla kluka, co si nikdy nesundával ponožky. Jako vážně nikdy. Chodil v nich i do sprchy, protože se bál, že uklouzne a rozbije si hlavu.“

„Kdo tě pustil dovnitř?“

„Barnesová nebude ráda, že jdeme pozdě na angličtinu.“

„Vypadni.“

Nora otevře okno, pustí do pokoje čerstvý vzduch a ruch ulice. Má nalakované nehty a drží klíčky od auta. „Myslela jsem, že by ses chtěl svézt. Máma je na školení.“

Ethan se posadí a zamžourá na ni. Přemýšlí, co všechno by jí mohl říct. Na jednu stranu by mu pomohlo utřídit si myšlenky, kdyby je vyslovil nahlas. Zároveň má ale pocit, že je jeho přátelství s Kaiem nestandardní.

Danny, Trevis, a dokonce i Adam, by pochopení neměli. 

Nora je jiná. Navíc přece řekla, že je Kai roztomilý. Opravňuje ale Ethana roztomilost světlovlasého kluka k tomu, aby se s ním bavil?

A potřebuje vůbec něčí svolení?

„Co je?“ zeptá se Nora.

Možná si potřebuje jenom popovídat. A Noře mohl vždycky věřit. Když se na něj tenkrát všichni báli promluvit a chovali se, jako kdyby byl nemocný, anebo jako kdyby se měl při každém slovu sesypat, přišla Nora, nejhezčí holka ze třídy, a zeptala se, jestli by jí nedal cigaretu.

– Proč?

– Co proč?

– Nikdy jsem tě neviděl kouřit.

– Možná ses nedíval.

– Tohle nemusíš dělat.

– Co dělám?

– Mluvíš se mnou, jen protože… Však víš.

– Nebuď idiot, Ethane. Třeba mi připadáš fajn.

Vymotá se z přikrývek a nahý projde kolem Nory. Začne se oblékat, na temeni cítí její pohled. Z hromádky triček vybere šedé, kde je nakreslený obrys medvěda a nápis California. Vyčistí si zuby, s kartáčkem v puse nahází namátkou několik sešitů do batohu.

„Jedem pro Adama?“ zahuhlá.

„To nestíháme.“

Když Nora o deset minut později startuje auto a vyjíždí z ulice, Ethan dopije hruškový džus a otočí se na ni. „Možná začnu hrát basket.“

„Chceš moje svolení?“

Pokrčí rameny. „Ujištění, že nedělám chybu.“

„Je v tom někdo další?“

Ethan otevře přihrádku, začne se prohrabovat mezi cédéčky. „Jo,“ řekne klidně. „Je v tom soutěživost.“

Nora zabočí doprava. Zůstanou stát na semaforech, čehož využije, aby rozbalila sušenku a zakousla se do ní. „Myslela jsem, že jde tohle mimo tebe. Překvapuješ mě, Ethane. Leda…“

„Leda co?“

Zamračí se na něj a s plnou pusou řekne: „Nechceš se doufám mstít za to, co se stalo na oslavě? Říkala jsem ti, že se ten kluk omluvil. Nemá smysl kvůli tomu podněcovat nevraživost. Víš, že i u nás se najdou kreténi.“

„Ne,“ odpoví rychle. „Ne, to s Nerisonem vůbec nesouvisí.“

***

Den se vleče v pomalém tempu a Ethan je neklidný, jako kdyby na něco čekal. Dannyho nikde nepotká, ale automatu s bagetami se stejně vyhne. K obědu sní ravioly se špenátem. O tělocviku šplhají po laně. Je mezi nejlepšími.

Domů utíká podél pobřeží, což je velmi nezvyklá a taky komplikovaná zkratka.

Od moře fouká chladný vítr. Ethan si zakrývá oči před pískem. Kaiovo kolo nikde nevidí, ani světlé vlasy ve vlnách.

Neklid ho neopouští ani doma, když cpe špinavé prádlo do pračky. Pustí ji na automat. Je na ní posuvné kolečko, na kterém se dají nastavit nejrůznější funkce a procesy, ale s tím si hlavu neláme. Ví, kam se dává prací prášek a kam aviváž. To musí stačit.

Špinavé hrnky odnese do kuchyně. Umyje nádobí, zkontroluje televizní programy, složí tátovu deku, a když se vrátí nahoru, prádlo je vyprané. Do chodby dostrká starý sušák a všechno pověsí.

Na youtube má nastavené automatické přehrávání a zrovna, když věší poslední ponožku, začne hrát písnička Lights. Vzpomene si, kde ji slyšel a v myšlenkách se vrátí k večeru, kdy potkal Kaie.

Zůstane stát s ponožkou v ruce. Působí směšně.

Posune sušák ke zdi, aby nepřekážel. Písničku pořád slyší, ale překvapivě ho uklidňuje. Ani v nejmenším se nepodobá té, kterou slyšel v autě chvíli před tím, než sjelo z mostu.

Jak dlouho asi vydrží Kai pod vodou? Ethan minutu. Přesněji padesát dva sekund. A připadá mu to jako věčnost.

Zpomaleně, najednou nikam nespěchá, dojde pro studenou plechovku coly a sedne k počítači. Otevře mail. Lišky zvítězily nad Zdravotní školou M. Nellyové, gratulujeme! Na facebooku bliká několik nových zpráv.

Adam: Nechceš zajít na pivo? Někam vypadnout?

Janet: Ahoj, můžeš mi dát prosím lajk v téhle soutěži?

Trevis: Slavíme! Klidně dojdi, vole, a vem i Adama.

Nora: Jak ti vyšel ten poslední příklad? Asi to není mínus sto tisíc, že jo? 😀

Ethan si prohrábne vlasy a zatočí se na židli. Má ponožky s logem Marvelu.

Do vyhledávače napíše Kaiovo jméno a zadívá se na jeho profilovou fotku. Kai v kšiltovce už nepůsobí arogantně, ale docela normálně. Jako kdyby se nechal vyfotit po tréninku. Bez nějakých vytáček.

„Víš to jistě, jo?“ zeptá se Ethan sám sebe a rychle, aby neměl čas si to rozmyslet, klikne na „přidat do přátel.“

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst. 

2
Komentujte

Ester

Chlapci medzi sebou flirtuju… Ethan je odvážnejší alebo akcnejší z nich dvoch:-).
Ked sa Kaia pýtal, ci spal s Monikou, som si lámala hlavu, kto to preboha je. Prešla som si vsetky diely a v 9. je raz spomenutá. Tak uz viem 🙂

Ethan spravil prvy krok a požiadal o priateľstvo, hmmmm.

Ty jo, taji ledy! Hmm… B-) Akorat se nemuzu zbavit dojmu, ze budou mit problem. Myslenka, ze je randeni s holkama normalni a ze nic jinyho nepripada v uvahu clovek setrasa tezko…