MOV0008


„Eliasi, prober se, vole.“

Odněkud z dálky k němu doléhá Alanův hlas. Pomalu otevře oči a zamrká. První, co uvidí, přes třídu plnou spolužáků, kteří se sklání nad sešity a hledají propisky, je sníh. Velké bílé vločky se snáší na parapet.

Jako protržený pytel s kokainem.

Několik posledních dní bylo náročných. Elias sáhne do batohu pro papír a třesou se mu ruce. Není si jistý, jestli má dojezd, anebo prostě jenom kocovinu, několikátou v řadě. Sevře ruce v pěst, dokud se neuklidní, a zamžourá na tabuli.

Romantismus. Friedrich a Turner. Turnerova bouře, kde se vlny tříští o skály.

Ví, že o něm kdysi četl knihu, ale nedokáže si vzpomenout ani na jednu konkrétní informaci o jeho životě. V duchu vidí jenom ten posraný obraz a má sucho v puse. Oční bulvy ho tlačí, jako kdyby mu je někdo násilím namontoval do hlavy.

Poprvé po dlouhé době si připadá vyloženě dutý. Skloní hlavu a vidí špinavé tričko tmavě modré barvy. Strupy na omlácených kloubech.

„Seš v pohodě?“ zeptá se Alan potichu.

„Jo. Kdy jsem přišel?“

„Na druhou hodinu. Řekls, žes byl u veterináře. Tys včera ještě někam šel?“

Včera. Byl s klukama v parku a něco si dali. Nechtěl jít domů, měl spoustu energie.

V jednom pajzlu poznal holku. Dovolila mu, aby ji osouložil zezadu. Tenhle týden byla tak… Elias zvedne ruku, aby to spočítal na prstech. Tenhle týden byla tak čtvrtá náplast za Kennetha.

Ne že by se mu ulevilo.

Kenneth Nolan může za všechno. Svým vyznáním převrátil Eliasův svět naruby. Elias má pocit ne nepodobný tomu, jako kdyby ho zkopal.

„Papíry nebudete potřebovat, pane Prescotte.“ H. James se začne kolébat po třídě, rozdává studentům třístránkové bílé archy. Jeden položí na lavici před Alana, druhý vrazí Eliasovi. „Je to A a B, abyste nemohli podvádět,“ vysvětlí spokojeně. „Kdo dával pozor, nebude mít jistě žádné potíže. Kdo celý romantismus prospal, nejspíš na to doplatí.“

Elias ví, že poslední prohlášení patřilo výhradně jemu, ale nechce se hádat. Poklepává propiskou o lavici, dokud se na něj někteří spolužáci neotočí. Váhavě odpoví na několik otázek a potom zírá před sebe.

„Zasnil jste se?“ zeptá se H. James posměšně. Sklání se nad jeho lavicí. „Už máte jenom deset minut.“

Elias zvedne hlavu a otráveně na něj zamžourá. „Pátá otázka nedává smysl. Neexistuje jasná odpověď, můžu vám napsat jenom svůj dojem…“

„Váš dojem, zajímavé… Víte, jaký dojem z toho mám já? Že chodíte za školu, na všechno kašlete, a pak z toho zkoušíte vyváznout poukazováním na nedostatky ostatních…“

„Co?“

H. James se nakloní ještě blíž. Mluví tichým hlasem. Elias uhne hlavou, opře se, aby od něj seděl co nejdál. Cítí na sobě Alanův pohled.

„Myslíte si, že vám patří svět, pane Prescotte, ale ve skutečnosti jste líný puberťák. Řekl bych, že se letos konečně můžete těšit na zhoršenou známku z chování. A s tím váš otec nic neudělá, nemám pravdu?“

„Ty seš fakt čurák.“

Rozhostí se ticho. Studenti přestanou psát. James zrudne a odtáhne se. „Co jste to řekl?“

„Že ta pátá otázka nedává smysl.“ Elias zacvakne propisku a hodí ji do batohu. Test podá učiteli. „Skončil jsem. Strhnete mi stejně jako posledně body za to, že jsem ve formulaci prohodil dvě slova?“ Když si James test nevezme, Elias ho položí zpátky na lavici.

„Vy jste řekl, že jsem čurák?“

„Máte ten pocit? Tady Dunham sedí hned vedle. Řekl jsem něco takového, Alane?“

„Ne.“

James se rozhlédne po ostatních studentech. „Všichni to slyšeli!“ vyjede vztekle.

„Kdo?“ zeptá se Elias klidně a vstane.

Nikdo neodpoví. Někteří uhnou očima, jiní se tváří pobaveně.

„Tohle vám neprojde,“ řekne učitel. „Tohle si za rámeček nedáte, Prescotte. A vy ostatní taky ne. Půjdu s tím k řediteli, postarám se… Kam si myslíte, že jdete? Hodina ještě neskončila. Říkám ti, že hodina ještě neskončila!“

Elias za sebou práskne dveřmi. Rozhodne se, že půjde domů, vykouří jointa a konečně si dopřeje pár hodin nerušeného spánku.

Zabočí za roh a málem narazí do Kennetha.

Kenneth Nolan může za všechno, připomene si v duchu. Právě teď ale působí unaveně. Je bledý a na sobě má alespoň o dvě čísla větší tričko. Když si všimne Eliase, lekne se, ale potom skloní hlavu a spěchá chodbou dál, směrem k umývárnám.

„Nolane!“ Elias přidá do kroku a zastoupí mu cestu. „Co je s tebou, kurva?!“

„Potřebuješ něco, nebo jen prahneš po pozornosti?“

Elias natáhne ruku, aby ho pohladil po tváři. „Prahnu po pozornosti,“ přizná pobaveně. „Nechceš si povyrazit?“

Kenneth ucukne a zkusí ho obejít. Když se mu to nepodaří, zamíří na opačnou stranu chodby.

„Přestaň se mi vyhýbat,“ řekne Elias. Jde otráveně za ním. Z krabičky vyklepne cigaretu a zastrčí si ji za ucho.

„Nech mě na pokoji. Nech mě.“

„Přestaň se tvářit jako oběť. Je to otravný!“

„Eliasi…“ Kenneth zastaví a pohlédne mu do očí. „Nech. Mě. Na pokoji.“

Tehdy Eliase poprvé napadne, že by to snad mohl myslet vážně. „Takže tady to končí?“ zeptá se posměšně. „Tvoje láska ke mně je jen potřeba vlastnit?“

Na chvíli doufal, že by Kenneth mohl být jiný. Lepší? Statečnější? Mohl by kurva aspoň jednou někdo nic nežádat?!

„O tom, kdo z nás dvou lže, si klidně popovídám.“ Má červené oči, ale nebrečí. Možná brečel během posledního týdne stejně často, jako Elias zvracel. „Proč toužíš po mojí pozornosti? Proč za mnou lezeš?!“

„Protož tě chci,“ přizná Elias upřímně. Cítí bodavou bolest ve spáncích. Vážně se nutně potřebuje vyspat, nebo znovu sjet. Při pohledu na Kennetha nedokáže nemyslet na to, jaký je v posteli. Jak se mu poddává.

Prcat. I když teď by možná stačilo alespoň chvíli mluvit.

„Já tebe nechci.”

Elias se rozesměje. Postoupí dopředu. „Je jedno, s kým budeš,“ řekne klidně. „Vždycky budeš myslet na mě. Tak to prostě je.“

„Já už s tebou nechci mluvit. Už nikdy s tebou nechci mluvit. Prosím tě, vážně tě prosím, přestaň s tím!“

„Nebudeš brečet, že ne?“ povytáhne Elias obočí.

Kenneth zakroutí hlavou. „Chceš mi ještě něco říct?“ vyštěkne.

Začne přestávka, dveře od tříd se otevírají a studenti vychází na chodbu. Elias v davu zahlédne Calea s Alanem a Bonnie.

Naposledy se na Kennetha podívá a zamíří směrem k nim.

Stojí před školu a kouří. Cale kreslí špičkou boty do sněhu kosočtverec. „Už jsem dlouho neviděl Jamese tak nasranýho, vole. Myslel jsem, že dostane infarkt.“

„Takový štěstí nemám.“

„To bude další eFko, co?“ zeptá se Bonnie pobaveně. „Nojo, Prescotte, v poslední době nejsi ve svý kůži. Tvoje výkonnost klesá.“

Počastuje ji otráveným pohledem. „Řekni všem, jak jsem selhal. Vidím na tobě, že to chceš udělat. Protože,“ poznamená moudře, „na světě není žádnej jinej kluk kromě mě, kterej by vystříknul moc brzy, že jo, Bonnie?“

Tím je rozesměje. Bonnie na něj vyplázne jazyk. „Skoro mi to tak připadá.“

„Au!“

„Prescotte…“ Chris Nolan se prodere davem a Cale ustoupí, aby mu udělal místo. „Můžu s tebou na chvíli mluvit?“

„Nolane… Jasně, svěř se.“

„Můžeme jít někam, kde budeme sami?“

Elias si vymění pohled s Alanem. Pomalu zakroutí hlavou. „Oni nebudou poslouchat. Že nebudete poslouchat?“

„Jasně, chápu,“ přikývne Chris. Přešlápne, na boty se mu lepí sníh. Chvíli pozoruje Calea, který uhněte kouli a trefí opodál stojící June do zadku. „S nimi se cítíš bezpečněji.“ Podívá se na Eliase, prohlédne si ho od hlavy až k patě. A nejspíš na něm nenajde nic, co by ho vyloženě zaujalo, anebo uklidnilo. „Upřímně nevím, co se mezi tebou a Kennym stalo. Nechce mi nic říct, ale není na tom zrovna nejlíp. Takže tě chci vážně poprosit, aby ses na to vykašlal a nechal ho být.“

„Dobře,“ řekne Elias vážně. Cvrnkne vajgl ke koši a přetáhne si rukávy mikiny přes ruce. Zalituje, že si ráno zapomněl bundu doma. Pokud spal doma… Člověk nikdy neví. „Nolane, kámo, to, cos řekl, mě fakt zasáhlo. Vezmu si to k srdci, vážně.“

„O co ti jde? Je mu šestnáct. Proč ses rozhodl zničit šestnáctiletého kluka? Co z toho máš?“

Alan protočí oči v sloup. Dojde ke koši, aby vyhodil vajgl, a vyhne se letící kouli, kterou na něj poslal Cale. „Zas nepřeháněj, Chrisi. Kenneth určitě ví, co dělá.“

„Tím si právě nejsem jistý. A Prescott určitě nepotřebuje, abys za něj mluvil a bránil ho.“

„Ale jo,“ přizná Elias. „Popravdě mi to dělá dobře.“

Bonnie do něj šťouchne loktem a Elias ji obejme kolem pasu.

„Chrisi,“ pokračuje Alan a ruce schová do kapes černé bundy. Nevzrušeně pohodí hlavou. „Možná to prostě jen zveličuješ. Tvůj brácha s námi šel do klubu. Bylo to v pohodě.“

„Jo, měl tam štěně. To mu dal Elias, ne?“ Chris chvíli pozoruje Bonnie. Možná u ní hledá zastání, ale ona se na něj nepodívá.

Jednou Eliasovi řekla, že odmítá být rozumnější, jen protože je holka.

„Vidíš, Chrisi,“ usměje se Elias přezíravě a schválně taky použije jeho křestní jméno. A tón, jako kdyby mluvil s prosťáčkem. „Dal jsem Kennethovi štěňátko.“

Nolan na něj zírá. Není ani zdaleka tak hezký jako Kenneth. Technicky vzato má symetrický obličej a stejnou barvu vlasů, ale chybí mu vnitřní kouzlo. „Ty víš, o čem mluvím. A neřeknu to nahlas jen kvůli bráchovi. Nepotřebuje, aby to věděl někdo další. Vážně to nevzal moc dobře, takže jestli nejseš prostě jen hajzl, tak přestaň.“

„Je přecitlivělej…“

„Já vím,“ pokrčí Chris rameny, čímž Eliase umlčí. „Vždycky byl.“ Věnuje mu poslední pohled a zmizí ve škole.

„Jsi báječnej diplomat, Prescotte,“ podotkne Bonnie.

„Potřebuju se vyspat. Ještě pár moralistických keců a usnu vestoje.“ Elias otráveně setřese její ruku.

„Jdeš dneska na trénink?“ zeptá se Alan.

„Nikam. Až do pátku si beru pracovní dovolenou, nebo tak něco. Kdyby měl James kecy, řekněte mu, že si v galerii honím péro.“

***

Do školy jde nakonec až v úterý a stejně se vykašle na odpolední výuku. Ví, že otec bude v práci a matka jela do IKEA pro novou lampu. Proto ho překvapí, když po příchodu zaslechne hlasy.

Zkopne boty a prohrábne si vlasy. Tváře má zčervenalé mrazem.

Dveře do obývacího pokoje jsou pootevřené, škvírou zahlédne Vicky, která divoce gestikuluje. „… a vím, že jsme si říkali, že budeme kamarádi, ale já ti to musím říct. Snažila jsem se to potlačit. Vážně, ale…“

Elias opatrně otevře a opře se o futra. Přinese s sebou zimu a cigaretový kouř. Vicky k němu stojí zády a věnuje veškerou pozornost Kennethovi. Ten má na sobě zelenou mikinu a hraje si s mobilem. Přehazuje ho z ruky do ruky. Elias vyhledá jeho pohled a Kenneth neuhne.

Vlastně neudělá vůbec nic.

„…prostě to nejde,“ pokračuje Vicky v monologu. „Kenny, myslím, já vím, že bychom spolu měli dobrej život. Kdybys mi dal šanci… Já… Miluju tě.“

V Nolanových očích se objeví panika. Zůstane tam několik dlouhých sekund. Elias začne tleskat.

Vicky trhne hlavou. „Co tady děláš?“ zeptá se pobouřeně.

„Měl jsem tušení, že se někde mimo školu odehrávaj zajímavý věci. No a jak vidím, byla to pravda, tady jsme!“ Svalí se na gauč a nohy natáhne na stůl. Sebere matčin časopis o bydlení, začne jím bezmyšlenkovitě listovat. „Takže, Vicky, moc pěkná řeč. Jsem dojatej.“

Kenneth chytí Vicky za ruku. „Pojď, půjdeme k tobě do pokoje.“

„Ne…“ Vicky pohlíží na Eliase spatra a s opovržením. „Věděla jsem, že za to můžeš. Taky jsem měla to tušení, nebo jak tomu říkáš. Jenže víš co? Kenneth ví, že seš hajzl. Vědí to úplně všichni, i Cale a Alan. Nakonec ti nikdo nezůstane.“

„Hm, tenhle peřiňák by se mi hodil.“ Elias otočí časopis na Vicky.

„Debile.“

„Prosím tě, pojď,“ opakuje Kenneth a ošije se.

Elias na něj zakmitá jazykem a vyzývavě povytáhne obočí. Vicky ignoruje. Kdyby záleželo na něm, odtáhl by Kennetha někam daleko. Vykasal by mu tričko, zaryl nehty do horké kůže a donutil by ho udělat to samé.

Kenneth se na něj podívá a zčervenají mu tváře, jako kdyby věděl, na co Elias myslí. Konečně se mu podaří Vicky odtáhnout.

„Zbytečně to komplikuješ,“ řekne Elias prázdnému obýváku. „Hnus.“ Zahodí časopis, sáhne si do kalhot a srovná penis. Se zatnutými zuby sebere klíče. Napíše Alanovi: Za chvíli sraz v parku.

Oblékne si bundu a rozejde se zpátky ke škole. Sníh u prolézaček je pochcaný od psů.

Elias vyleze úplně nahoru a zapálí si. Zakloní hlavu a vyplázne jazyk. Po chvíli uslyší křupání a potom ho ničivá síla stáhne dozadu. Spadne do závěje a cigaretu upustí.

Nad ním stojí Cale a šíleně se směje. „Ty vole, to se mi povedlo!“

„Seš debil.“

„No tak. Jsme kvůli tobě za školou. Nemáš radost?“

Alan mu pomůže na nohy. „Cale řekl, že musí jít domů, protože jeho máti zapomněla pohřbít želvu.“

„A ty?“

„Šel jsem na záchod. Prý se hned vrátím.“

***

Celé odpoledne hrají stolní fotbal a kulečník. Cale nahází většinu drobáků do jukeboxu. Potom na hodinu zmizí a dovede dvě holky ze druháku, které prý potkal nedaleko bankomatu. Hrozně se tomu směje. Společně vykouří dva jointy a skočí na kebab k Arabovi.

Elias dlouho zírá na nabídku a nakonec vybere falafel.

Někdy okolo deváté spolkne extázi. Z hospody je vyhodí, protože Cale vyprovokuje bitku se štamgasty.

Sophii nahradí Monika, Moniku nahradí Lenna. Všechno splyne.

V jednu chvíli drží Elias tágo, šťouchá do koulí a hrozně se směje, a vzápětí táhne za ruku Alana, který na půli cestu do klubu spadl do závěje a odmítá pokračovat. Cale drží kamaráda za nohu a sníh ve světle pouličních lamp jiskří a třpytí se jako velkolepý ohňostroj.

„Všechno je k ničemu,“ řekne Elias. „Všechno je k ničemu!“ zařve. Pustí Alanovu ruku a vezme ho za nohu. Potom klopýtne a všichni tři letí do sněhu.

Zůstanou ležet a dělají andělíčky.

V klubu je narváno. U baru se tísní spousta nezletilých. Elias se procpe dopředu a objedná třikrát absinth. „Nebo pětkrát,“ zakřičí, když zahlédne Bonnie a June.

„Vypadáš, jak kdybys stavěl iglú,“ řekne Bonnie. Její konečky mají v neonovém světle málem korálovou modř.

Alan se objeví vedle ní. Chvíli mu trvá, než se vzpamatuje. Promočenou bundu hodí na zem.

„Kokain?“ zeptá se Cale. Položí June studené dlaně na tváře a ta zapiští.

Elias je nevnímá. Vypije absinth a odklopýtá na taneční parket. Tancuje se zavřenýma očima. Chlastá. Směje se. Pocit, že mu něco chybí, přetrvává.

Proč?

Kenneth Nolan může za všechno, připomene si myšlenku posledních dní. Jediná konkrétní. Bolí ho hlava. Zasekne se uprostřed parketu.

„Kámo!“ vrazí do něj Alan. „Myslel jsem, že ses někam zašil… Pochybuju, že zítra vstanu.“

Elias na něj chvíli upřeně zírá. „Přespíš u Calea,“ rozhodne.

„Co?“ Alan se rozesměje. Drží cigaretu se zapáleným filtrem. „Nemohl jsem tě najít. Viděl jsem tě s nějakou holkou. Jak to sakra děláš? Kdybys byl prezident, volil bych tě, ale musel bys zlegalizovat trávu…“

„Alane,“ Elias ho chytí za ramena. „Potřebuju tvoje klíče. Musím si něco vyřídit a nemůžu spát dneska doma. Potřebuju volnej dům, chápeš? Tak mohl bys přespat u Calea? Jeho máti ti ráno připraví hemenex.“ Ušklíbne se.

Alan nechápavě nakloní hlavu na stranu. Podívá se na Eliasovy ruce. „To si tam chceš vzít holku?“

„Ne.“

„Tak koho?“ Alan se nadechne. „To si děláš prdel. Proč se na to nevykašleš? Teď už tomu vážně nerozumím. Chris tě prosil. Tohle nemusíš dělat.“

„Co přesně?“

„Nemusíš si dokazovat, že dostaneš každýho. Všichni to vědí. Tvoje posraný kouzlo osobnosti.“

„Vůbec to nechápeš.“ Elias ho odtáhne ke dveřím.

Venku chumelí, ve sněhu jsou nejrůznější otisky bot a psích tlap. Nedaleko vchodu stojí zavalitý chlápek a močí.

Alan zahodí cigaretu a zapálí si novou. „Tak mi to vysvětli.“ Podá ji Eliasovi.

„Já…“ Elias mrzutě nakopne hromádku sněhu, nejspíš pokus o sněhuláka. „Kurva, asi jsem se zamiloval.“

„Děláš si prdel?“

„Jo. Nevím.“ Vrátí cigaretu Alanovi. „Na co čumíš?“ zeptá se klidně opodál stojícího chlápka. Ten si dopne kalhoty a zmizí v klubu. „Dělat to s holkama je super, však víš. Ale když se udělám, mám pocit, že to nestačí. Když jsem s Nolanem, jsem pak unavenej, všechno do sebe zapadne.“

„Počkej, nech mě přemýšlet. Takže tohle je tvoje definice lásky? Šukat, aby to zapadlo?“

Nějakou dobu mlčí. Alan odlupuje rampouchy z cedule s názvem podniku. Potom z kapsy vyloví klíče, zadívá se na ně a podá je Eliasovi. „Nezapínej toustovač, prosimtě. A v žádným případě nelez do mýho pokoje. Jo a nejez ten kokosovej jogurt, co je v lednici…“

„Ještě něco?“

„Myslím, že se pobliju.“ Alan skončí v předklonu. „Fuj, tak ne… Docela jsem vystřízlivěl. Doufám, že Cale nebude před spaním pouštět teenky.“

„Děkuju.“ Elias schová klíče do kapsy a rozejde se tmou. Dlouho čeká na křižovatce, i když nic nejede, jen protože si přesně nevybavuje, kterým směrem se vydat.

Alkohol pomalu vyprchává, stejně jako účinky trávy a extáze. Elias se jednou, nebo dvakrát musí vrátit a zabočit na opačnou stranu, než konečně stane před Kennethovým domem.

Dýchne si na zmrzlé ruce a nahlas zabuší.

Uvnitř štěká pes. A jsou slyšet kroky. Otevře Kenneth a jeho tvář je jedno velké spektrum emocí, když pochopí, že před ním stojí Elias. „Co tady děláš? Proč právě dneska…?“

Otázce nerozumí, a tak zakroutí hlavou. „Pojď ven, Kennethe.“

„Prosím tě, nech mě. Nech mě na pokoji.“ Zní to spíš jako prosba než rozkaz.

Kenneth zkusí zabouchnout, ale Elias se zapře o dveře. „Vezmi si kurva bundu a pojď ven,“ řekne pomalu. „Jinak seberu pořádnej kámen, rozbiju okno a všechny vzbudím, jen abys mě vyslechl.“

Kenneth sáhne pro bundu a vyjde ven. Zastaví až za brankou a založí ruce na hrudi. Dívá se všude možně, jen ne Eliasovým směrem. Na chvíli zakloní hlavu a pozoruje padající sníh. Nebe je tak černé, že není vidět ani jedna hvězda.

Elias vyklepne cigaretu a zapálí si. „Mrzí mě, co se stalo,“ oznámí klidně. „To, cos mi řekl, mě prostě vyděsilo…“ Nadechne se. „Nevyřešil jsem to nejlíp a omlouvám se. Musíš mi dát šanci to napravit.“

„Vyspal ses s holkou,“ řekne Kenneth potichu, když už to vypadá, že nikdy nepromluví. „Chvíli po tom, co jsem ti řekl, že tě miluju.“

Elias natáhne ruku, aby ho pohladil po tváři, ale Kenneth ucukne. „Fajn… Měl jsem strach. Pořád mám strach, copak to nechápeš? Tohle zažívám poprvý. Nemůžeš čekat, že v tom budu dobrej.“

„Jo. Seš v tom zatraceně špatněj. Ale to už je teď jedno.“

„Není to jedno! Přestaň… Sakra, nemusíš to tak dramatizovat. Posral jsem to, tak mi prostě řekni, co mám udělat, do hajzlu!“

„Nemůžu ti říkat, co máš dělat,“ řekne Kenneth unaveně. Přetáhne si přes hlavu kapuci. „To je tvoje věc.“

„Nemůžeš mě poslat pryč!“ Někde vzdáleně si uvědomuje, že se chová jako fakan, ale nedokáže s tím bojovat. Promne si oči. „Nemůžeš mě poslat pryč… Chceš mě. Děláš zatracenou chybu, Kennethe.“ Ukáže na něj prstem.

A potom se rozbrečí. Slzy mu tečou po tvářích a v tom mrazu rychle mění skupenství. Schová obličej do dlaní. „Nemůžeš mě poslat pryč…“ opakuje roztřeseně. „Nemůžeš.“ Dojde ke Kennethovi a chytí ho kolem krku. „Já tě potřebuju.“

Kenneth se pokouší vytrhnout, ale Elias ho drží pevně. Brečí mu do bundy.

„Přestaň, Eliasi! Přestaň!“ Konečně se mu podaří ze sevření vymanit. Klopýtne dozadu a kapuce mu spadne. „Vyspal jsem se s Victorií!“ vypálí. Nahlas vydechne. Vypadá to, že v duchu počítá do pěti, aby se uklidnil. „Vrátili jsme se k sobě a já… se s ní vyspal. Dneska večer.“

„Tos neudělal…“ Elias nechápavě zakroutí hlavou. Jeho výraz ztvrdne. „Chceš mi kurva jenom ublížit!“ zařve. „Myslíš si, že na to máš právo?!“

„Právo na co? Ublížit ti, nebo spát s tvojí sestrou? Protože čistě teoreticky mám právo na obojí.“

Elias se napřáhne a bezmyšlenkovitě ho praští hřbetem ruky. „Tos neudělal!“ zopakuje naštvaně.

Kenneth se šokovaně dotkne tváře. „A co sis myslel?! Že… Že budu sedět doma a čekat na tebe? Zatímco ty spíš s každou druhou? Proč mě prostě nenecháš na pokoji?“

„Protože mi patříš!“ zařve znovu jako smyslů zbavený. „Patříš mi, Kennethe! Od první podělaný chvíle. A ty to víš, v hloubi duše. Jaký to bylo, šukat moji sestru, když jsi myslel na mě?!“

„Dej mi pokoj, už mě kurva nech!“ Kenneth se rozejde ke dveřím, ale Elias ho chytí za kapuci a shodí ho do závěje. Koleny mu přisedne ruce.

„Jestli se dozvím, žes s ní spal znovu, žes spal s kýmkoli jiným, než se mnou, tak tě zabiju.“

„Pusť mě. Slyšíš? Pusť mě.“ Kenneth sebou cloumá a kroutí hlavou.

„Ne. Miluješ mě. Nebo to byly jen kecy?“

„Nesnáším tě!“ vypálí hystericky. „Jak jsi to mohl udělat? Věděls, že tě budu hledat. Věděls, že tě tam najdu a… Nemůžu, já už tohle nemůžu. Pusť mě, Eliasi.“

„Miluješ mě, nebo to byly jen kecy?“ Neuhne ani o píď, protože ví, že ho pustit nedokáže. Už nikdy.

„Pusť mě.“ Kenneth nadzvedne hlavu a vzápětí se vysílením sveze zpátky do sněhu. Přestane sebou dokonce cloumat. Vzdorovitě semkne rty.

„Budu se ptát, dokud mi neodpovíš. Znovu a znovu. Miluješ mě?“

V Kennethovi se něco zlomí. Jeho oči se zalijí slzami. „Miluju.“ Odvrátí pohled a zuřivě mrká. „A teď mě kurva pusť!“

Elias mu uvolní ruce, ale zůstane na něm sedět. Nakloní se, opře se o něj čelem a zavře oči. „Nech mě u sebe, prosím. Prosím, prosím, prosím… Přísahám, že to, cos viděl, už se nestane.“

„Eliasi…“ Kenneth se ho pokusí shodit.

„Už se to nestane. Nebudu s nikým jiným.“ Elias konečně sleze. Zůstane sedět na zemi vedle něj a bradu si opře o kolena. „Udělám pro tebe cokoli.“ Když se Kenneth posadí, bezmyšlenkovitě mu složí hlavu do klína, jako kdyby se modlil.

Potom vstane. Vytáhne Kennetha na nohy a obejme ho. Už to není majetnické a násilné gesto. Je vyčerpaný.

Neví, co by dělal, kdyby mu Kenneth neodpustil. Vlastně si ani neuvědomuje, jak vážně se vůči němu provinil. Chce jen… Chce být s ním.

Kenneth začne nahlas brečet. Zvedne ruce, obejme Eliase kolem krku a zaboří mu obličej do bundy. Třese se.

A navzdory tomu, že ho to taky bolí, ucítí Elias zvláštní úlevu. „Už je to dobrý,“ řekne konejšivě. „Je to dobrý, Kennethe.“ Chytí mu ruce, aby ho zahřál. Drží je v dlaních a dýchá na ně. „Půjdeme do tepla, dobře?“

Rozejdou se ulicí pryč. Kenneth nemá tušení, kam jdou, ani proč, ale neprotestuje. Zarývá Eliasovi prsty do dlaně. Celou cestu kráčí mlčky.

Alan bydlí nedaleko školy v dvoupatrovém bílém domě. Na schránce je odlepující se cedulka s jeho jménem. Elias odemkne a nechá vejít Kennetha jako prvního. U dveří vypne alarm a opráší si z vlasů sníh.

Obývák je prostorný a uklizený. Ve zdi je falešný elektrický krb. Elias ho zapne. Chvíli se přehrabuje CDčky, než jedno z nich vybere a strčí do hifi věže. „Chceš se převléct, nebo osprchovat?“ Otevře bar a vytáhne broušenou lahev whisky. Odzátkuje ji, přičichne a zhluboka se napije. Podá ji Kennethovi.

Ten přimhouří oči. Napije se jednou, dvakrát. „Kde to jsme?“ řekne konečně.

„U Alana doma. Přespí u Calea.“ Elias položí lahev na bar a chytí lem Kennethova trička. Pohledem požádá o svolení.

Kenneth zvedne ruce a nechá se vysvléct. Sleduje každý Eliasův pohyb. Když mu Elias rozepne kalhoty, vydechne. Nechá si vyzout boty.

„Byl jsem tady jen párkrát,“ řekne Elias. „Většinou chodíme ke Caleovi. Alan to tady nemá moc rád. Jeho rodiče se rozvedli a máma si sem tahala nový chlapy, na každej týden jinej táta, co se tě snaží vychovávat… Stejně jsem mu vždycky záviděl.“ Stáhne Kennethovi trenky. Polkne, prohrábne si vlasy a vstane. „Ten šílenej klid.“ Přikývne a poodstoupí. „Ukážu ti koupelnu.“ Vede ho k posledním dveřím na konci. Ve sprše nastaví teplou vodu a začne se svlékat.

Kenneth ho obejde, zády se opře o kachličky a sjede do sedu. Kolena přitáhne k sobě.

„Mám rád zimu,“ řekne Elias. Posadí se vedle něj a zakloní hlavu. „Ne Vánoce, ani zapalování svíček a dávání debilních dárků. Je mi dobře, když sněží, je to… Říkám hrozný kraviny. Nechceš se mnou mluvit?“

„Já mám rád teplo,“ zamumlá Kenneth potichu. „Ale zima mi taky nevadí.“

„Můžu udělat něco pro to, aby ses cítil líp?“

„Já upřímně nevím. Ale chci tady být s tebou. Bez ohledu na to, co bude zítra.“

„Dobře. Nevěřím v zítřky, ale slibuju, že jestli nějaký přijde, budu s tebou.“ Elias se natáhne pro lahvičku se šampónem a očichá ji.

„Nevěříš na zítřky? Jak se nevěří na zítřky?“

„Tak, že žiješ dneškem.“ Chytí Kennetha za ruku a proplete s ním prsty.

Chvíli je slyšet jenom tekoucí voda. A tlumená hudba přes dveře.

„Eliasi… Já jsem… Neměl jsem s ní spát, byla to hrozná chyba. Věděl jsem, že ji nemám rád, že s ní nechci být a jenom jí ublížím, ale bylo mi to jedno. Chápeš? Jsem hroznej člověk, totálně jsem to pokazil. Jak se s tím mám vyrovnat?“

Elias mu olízne tvář. „Pamatuješ si dobu, kdys byl dítě? Kdy jsi nemyslel na to, jestli je to, co děláš, správný, nebo špatný, kdy nebyl tvůj život ohraničenej narozením a smrtí… Kdy sis něco vzal, prostě protože jsi chtěl. Vzpomínáš si?“

„Jo.“

„Kdy se to změnilo a proč? Kdy ses začal bát?“

„Asi když jsem dostal rozum? Dospěl jsem?“ Kenneth se na něj podívá, jako kdyby čekal správnou odpověď. Nerozumí tomu, co chce Elias slyšet. A po nose mu stéká voda.

„Myslím, že by ses měl k tomuhle způsobu uvažování vrátit. Nebát se dělat chyby. Měl bys dělat to, co chceš a nepřemýšlet, jestli je to špatně, anebo dobře. Teprve pokud se smíříš s tím, že nemůžeš žít správně, můžeš život doopravdy prožít.“ Když vidí Kennethův nechápavý výraz, zasměje se. „Víš, tohle se nedá úplně vysvětlit, jako spíš prožít. Jestli dovolíš, ukážu ti, jak jsem to myslel. Jedno za druhým. Zkušenost po zkušenosti. Se mnou můžeš být kdokoli. Můžeš být sebedestruktivní.“

Elias naznačí Kennethovi, aby vstal. Ruce mu položí na stehna, pohladí ho, zastaví u koulí a chvíli se jim věnuje. Kenneth se kousne do rtu.

„Žít okamžikem.“ Elias se přitiskne k jeho rozkroku. „Ale nejdřív… Úplně nejdřív z tebe smyju vinu.“ Vezme ho do pusy a má pocit, že se z toho udělá ještě dřív než Kenneth.

Potichu zasténá a navede si jeho ruku do vlasů. Kenneth pochopí. Zatahá ho a vyklene se proti němu. Oddechuje a vzdychá nahlas.

Zírají jeden druhému do očí. Kennethův stisk zesílí a Elias ho v odpověď vezme ještě dál. Když se oddálí, od pusy se mu táhne slina. Vlasy má mokré a rozcuchané.

Líbají se. Pozpátku vyklopýtají ze sprchy. Cesta do obývacího pokoje jim trvá několik dlouhých minut a na podlaze po nich zůstávají mokré otisky. Skončí u krbu. Kenneth se posadí Eliasovi na klín. Zavrtí se a Elias ho chytí za zadek, spokojeně mu zamručí do pusy.

Protože tohle je to, co: Potřeboval. Musel mít. U nikoho jiného nenašel.

Lehnou si vedle sebe na bok a Elias mu přitiskne rty na krk. Vdechuje vůni Kennethovy kůže a rukou ho chytí kolem pasu. Roztírá kapky vody.

Milují se pomalu, kolébavě. Elias Kennethovi honí, a když se udělá, ještě v něm nějakou chvíli setrvá. Hladí ho na podbříšku a šeptá: „Kennethe…“ Unaveně mhouří oči. Nemá tušení, kolik je hodin.

„Eliasi…“ Kenneth se odtáhne a přetočí na druhou stranu, aby ho mohl obejmout. „To bylo zatraceně sexy.“

„Ty jsi sexy,“ opáčí Elias bezprostředně.

„Jsem posiloval, ne?“ Kenneth se rozesměje.

„Hmm. Řekl bych ti tajemství, ale tobě by to stouplo do hlavy, takže… Na to kašlu.“

Kenneth se na něj vyhoupne. Položí mu ruce na hrudník. „Jaký tajemství?“

„Tajemství za tajemství. Něco mi nabídni.“ Elias ho hltá očima a spokojeně se šklebí.

„Hej! To je trochu nefér. Já před tebou nemám žádná tajemství.“ Věnuje Eliasovi kousanec na krk. „Jaký tajemství? No tak, Prescotte, dělej!“

„Spát s tebou,“ řekne pomalu. „Líbat se s tebou. To je… Dobře, dobře teda. Nedívej se tak. Myslím, že jsem nikdy nezažil nic tak intenzivního. Nic, při čem bych se cítil tak hezky.“

Ticho. Kenneth nic neřekne. Oddechuje tak klidně, až Eliase napadne, že možná usnul. Ale potom se Nolan přisaje rty k jeho krku a nahlas zafuní. Bublavý zvuk je oba rozesměje.

Elias ho pobaveně plácne přes zadek. „Zahulíme si?“

Kenneth se zeširoka usměje a ten úsměv se dotkne i očí. Je speciální, vyrobený přímo pro Eliase. „Zahulíme.“

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

8
Komentujte

Kateřina Teplá

Wow tak to jsem nečekala. Málem jsem se u toho rozbrečela. Nevím, co na to říct, jen že k sobě patří. Elias dal průchod svým citům a chápu Kennetha, co udělal. Teď se jen těším na ty zítřky,na který Elias nevěří.:)Protože určitě na jeden bude věřit někdy a s Kennethem, s nikým jiným.

Karin

Tak to mně Elias překvapil jen doufám že Kennethovi opět neublíží.

Voldy

Tak trochu jsem tušila, že se Elias takhle projeví. Stále však přemýšlím, zda jeho slzy byly opravdové. Zda to nebylo jen divadlo. Na druhou stranj ano, i on může být tím vším zmatený.
Další stranou věci jsou drogy. Jak daleko se jimi nechá zanést? A je vůbec šance, že by se od nich dokázal odprostit?
Mám spoustu otázek, ale počkám si, jak jste to vymyslely.
🖤

Ester

Už sa len bojím, či mu Kenneth nedal šancu zbytočne a znova mu v nejakom zajtrajsku neublíži. Záver sa mi páčil, len mám trochu obavu či môžem veriť Eliasovi. Na môj vkus je príliš ovládaný drogami a malo triezvy :(. A zaujímalo by ma odkiaľ má toľko peňazí na alkohol a drogy, keď nepracuje….