MOV0004


„Eliasi, vole, cos to udělal?!“

Přetočí se na druhý bok. Je mu zima. Sáhne vedle sebe, aby nahmatal peřinu. Nejde vytáhnout. Leží na ní a musel by se překulit, což je… extrémně komplikované.

Mrzutě zamručí.

„No tak vstávej. Kouká ti péro!“ Alan ho prstem píchne do tváře a posadí se na kraj postele. Matrace se pod ním zhoupne. Elias slyší škrtnutí zapalovačem.

„Donesl jsem džus,“ řekne Alan a vyfoukne kouř. S úšklebkem zakroutí hlavou. „Donesl jsem džus, to je jak z Hříšnýho tance… Donesla jsem meloun. Tak vstaň už, kurva!“

„Nech mě na pokoji,“ zamumlá Elias do povlaku. Pomalu otevře oči. Sáhne si mezi nohy a jednou rukou dopne poklopec. Tričko se povaluje na zemi u dveří. Vedle robertka. Vedle tygrovaného pyžama Caleovy mámy.

První, co ho napadne, je, že spal s ní. Na jazyku cítí příšernou pachuť. Pak to zavrhne, protože na starší nikdy nebyl.

Prostěradlo je ztvrdlé od spermatu. Elias má zaschlé sperma i na podbříšku… Prakticky všude. „Sakra.“ Posadí se a promne oči. „Hrozně jsem se zhulil…“

„Na,“ podá mu Alan svoji cigaretu a zapálí si novou. „Seš ready?“

Na konferenčním stolku je sklenice s něčím zeleným. Elias nakrčí nos. „Co to je za břečku?“

„Tys…“ začne Alan, jako kdyby mu to nebylo dvakrát příjemné. „Tys šoustal s Chrisovým bráchou?“

„Co?“ Elias se rozkašle.

„Šoustals s tím klukem, nebo ne? Protože já jsem ho ráno potkal a tvářil se… Ne úplně… Tvářil se…“

„Jako někdo, koho jsem šoustal? Co to kurva znamená?“ Chvíli trvá, než mu to dojde. „Ty vole!“ Vzpomene si. Na všechno. Kenneth skákající na posteli, co se šíleně nahlas směje. Kenneth, který se svléká a honí si. Kenneth, co leží pod ním a kňourá. „Do prdele…“

Začne přecházet po místnosti.

„Je mu šestnáct, Eliasi. Až se to dozví Chris…“

Elias se rozesměje. „Ty ses asi zbláznil! A kdo mu o tom řekne? Ty snad? Těžko.“

„Je mu šestnáct.“

„Jo, to už jsem slyšel. A v šestnácti seš snad nesvéprávnej, nebo co?! Líbilo se mu to. Chtěl mě. Co na mě tak čumíš? Alane, nehraj si na slušňáka. Nikdo na tebe neví takový svinstvo jako já.“

„Nemáš pocit, že tě vždycky všichni chtěj? Nesouvisí to trochu s tvojí sebedůvěrou? Prostě ty lidi ukecáš, zmanipuluješ. Já nevim…“

„Jako že jsem ho k tomu donutil?“

„Dals mu extázi!“

„A?!“ Elias dojde k Alanovi, zblízka si ho měří. „Tys to snad nikdy nežral?! Je to stimul a ne zázračná tableta, co tě lusknutím prstu změní v buznu. Odkdy seš tak svatej? Copak mě neznáš? Myslíš, že bych někdy někoho k sexu nutil? Že jsem takovej ubožák?“

„Nezlob se. Sorry.“ Alan se přinutí pohlédnout mu do očí.

„Možná jsem neměl,“ zamumlá Elias. Posadí se ke stolku, upije džus a zkřiví obličej. Z kapsy vytáhne mobil. Dva nepřijaté hovory od mámy. SMS od Vicky. Prstem přejede po sklence. „Možná jsem fakt neměl, máš pravdu… Neplánoval jsem to. Přísahám, do včerejšího večera jsem na něj takhle nemyslel.“

„Nojo.“

„Do hajzlu!“

„V šestnácti už nejseš děcko. Věděl, co dělá,“ řekne Alan klidně. Vajgl típne o parapet a zapálí si další cigaretu.

Elias se pobaveně zašklebí. Ze země sebere tričko a přetáhne si ho přes hlavu. „Najednou, Dunhame! Tvoje morálka je dobře ohebná. Jak… Nevimco. Být nebo nebýt…“

„Znám tě už dlouho,“ pokrčí Alan rameny. „Jsem tady, abych z tebe smýval vinu, víš, ne? Tvůj Mefisto.“ Na chvíli zmlkne, a pak se zeptá na to, co mu už od rána vrtá hlavou. „Jaký to bylo?“

„Nevzpomínám si.“

„Aha. No, Cale spí dole na koberci. Můžem odejít zadním vchodem a předstírat, že nevíme, kdo zaneřádil pokoj jeho mámy.“

„Perfektní.“ Elias najde svoje boty, sebere sklenici a vydá se za Alanem. Ve dveřích zastaví, pohledem zavadí o pomačkané peřiny.

Pamatuje si všechno. Intenzivní pocit. Jak dobré to bylo. Kennethovo jo. Jo. Jo ukrajuje jeho čas. Jak ho v sobě sevřel.

Najednou je mu špatně. Zavrávorá a chytí se futer. Cítí žaludeční šťávy, které stoupají do krku. Předkloní se a zvrací na prahu. Zvratky mu vyletí nosem.

Alan dojde zpátky a mlčky mu z ruky vezme džus. Napije se, poválí ho v puse. Nakonec pokrčí rameny. „Zas tak hnusný to snad není,“ řekne nevzrušeně.

***

Víkend stráví ve svém pokoji, čte, cvičí a natáčí videa. Pavouka, který lapil do sítě mouchu. Tekoucí vodu. Slabé sluneční paprsky prosvítající skrze koruny stromů v ulici. Svoje bosé nohy na parketách. Potom stříhá krátké filmy, spíš pocitovky než aby se doopravdy snažil něco říct.

Zabíjí čas. V neděli nejde na trénink. Vypije pět vajec a klikuje u sebe v pokoji. Mlátí do skříně, dokud jí neupadnou dvířka.

Vicky se přijde zeptat, jestli si s nimi nechce dát Virgin Mojito a Elias si vzpomene na Kennetha.

„Nechci.“

Vicky pokrčí rameny. Mžourá do šera pokoje. „Máš tady děsnou tmu.“

„Chceš si zahrát ve filmu? O holce, který její kluk celej víkend nenapsal a nezavolal? Protože na párty potkal někoho jinýho? Sahal cizím holkám na kozy?“

„To by neudělal!“

Jasně, že neudělal, když šukal se mnou. Elias uloží video pod názvem feabhfecfj do složky Nevím. Podívá se na ni. Necítí žádnou vinu. Necítí vůbec nic. „Je fotr doma?“

„Odjel.“

„Tak já možná přijdu.“

„Jestli do mě chceš rejt, tak nechoď!“ Zabouchne za sebou dveře. Elias se zatočí na židli. Vedle klávesnice má rozepsaný úkol z matematiky. Žádná z těch podělaných závorek nedává smysl. Shodí sešit i propisku na zem.

Ze skříně vytáhne čistou mikinu a převleče se. V telefonu najde číslo na Bonnie.

„No?“

„Bonnie, víš, jak jsem si tě celej pátek nevšímal?“

„Chtěls, abych tomu klukovi ukázala prsa.“

Elias si prohrábne vlasy, v šuplíku hledá zapalovač. „Nojo, vlastně… Nedělej z toho kovbojku. Co děláš?“

„Prescotte, tohle není zdravej vztah.“

„Tohle není vůbec vztah, takže nemá cenu řešit, jestli je zdravej, anebo ne. Můžu u tebe být za půl hodiny.“

Chvíli je ticho. „Fajn,“ řekne Bonnie konečně. „Zkus se aspoň někdy chovat jako gentleman.“

Elias se zasměje. „Koupím ti po cestě pizzu.“

***

S blížícím se listopadem je venku čím dál chladněji. Fouká studený vítr a všechny listy, které mohly opadat, už opadaly. Školník zametá vajgly a něco si pro sebe mumlá. Na nástěnce přibylo nové číslo školních novin.

Caleovi se konečně podařilo uklidit celý dům a zvrátit škody. „Stejně jste sráčové,“ řekne mrzutě a namočí hranolku v kečupu. „Mohli jste mi pomoct.“

„Neměli jsme čas, kámo.“

„Myslel jsem, že jsem uklidil všechno, že to je v pohodě, ale máma našla dneska ráno ve fíkusu bongo.“

Elias se zasměje. Pohledem těká po jídelně. Vidí Vicky, H. Jamese, Bonnie… Jsou tam snad úplně všichni, až na Kennetha. Ten není nikde. Elias ho zřídka zahlédne na chodbě.

„Tvoje ségra a Nolan se rozešli?“ zeptá se Cale, jako kdyby mu četl myšlenky.

„Nevim. Jsem snad svatá patronka jejich vztahu?“ Elias uhne před Alanovým pohledem. Najednou nemá hlad. „Sejdeme se před školou.“ Nechá tác na stole a zamíří na chodbu. Mine nástěnku s jídelním lístkem a rozvrhem, a otevře dveře na chlapecké záchody.

Kenneth, který zrovna vychází ven, se zarazí uprostřed pohybu. „Čau?“ navrhne potichu.

Elias otevře pusu, aby něco řekl, ale pak si to rozmyslí. Ohlédne se přes rameno, zkontroluje poloprázdnou chodbu a bezmyšlenkovitě natlačí Kennetha zpátky do umývárny.

Na studenou zeď. 

Nolan neprotestuje. Vypadá unaveně a nevyspale. A nezajímavě. Tak proč bylo tak dobrý šoustat tě, napadne Eliase, to nechápu. „Čau,“ odpoví konečně. Pohledem přelétne nápisy na zdi. Telefonní čísla, sprosté vtipy a říkanky.

Bylo nebylo jedno chcaní. Potkal chlapec mísu a vychcal se do ní. Kdo tady někdy honil, ať se podepíše. Já. Já taky. Šukali jste někdy Annu z áčka? Jo, nejseš jedinej. Hovno. Mušle. Cecky. Nemáš papírek? T. G. je lesba! Copak, nedala ti? Ryba smrdí od hlavy.

„Mám hodinu. Měl bych jít,“ řekne Kenneth bezvýrazně a zkontroluje hodinky. Rudnou mu uši. Elias se opře o zeď. Odolá nutkání štípnout ho do tváře. Výčitky odmítne se stejnou lehkostí, jako když si v kantýně objednává hranolky.

„Ne. Vyhýbáš se mi. Chápu, že to je těžký, ale Vicky začíná být otravná… Myslí, že jsem ti na té párty nějak ublížil. Ublížil jsem ti, Kennethe?“

Nolan zavrtí hlavou, ale do očí mu nepohlédne. „Řekls jí něco?“

„Jako co přesně?“

“No, že… ty, já, že jsme… to?”

„Ne.”

„A já bych měl?“ zeptá se Kenneth tiše.

„Jak chceš,“ pokrčí Elias rameny. „Všichni si budou myslet, že jsem tě zneužil.“

„Co? Ne, to ne. Vždyť… To já s tím začal. Vůbec nevím, co se stalo. Celou dobu jsem pil jen džus a… nejspíš mi dal někdo něco do pití, nebo… já nevím, ale v tu chvílí to pak nešlo vydržet. Ach bože, možná bych měl Victorii říct, že… že se něco stalo. Bude lepší, když tě z toho vynechám, ale… Přece jí to nemůžu zamlčet, nebo rovnou lhát! To prostě… nejde?”

Tak se uklidni, do prdele. Jestli tě něco žere, zavolej na tohle číslo. Bratránek prodává kokain. Hele, víš, že… Zbytek není vidět přes Kennethovy vlasy.

„Extáze násobí emoce. Nemá cenu si to vyčítat.“

„Jak víš, že to byla extáze?“ Obě oči, modré i zelené, se na Eliase upřou. Ten se výmluvně zašklebí. A Kenneth zbledne. „To… To si děláš srandu! To… Podstrčils mi extázi? Proč bys to dělal? Takže to vlastně je tvoje chyba! Celou dobu jsem myslel, že jsem za to mohl já! Ale tys věděl, že nejsem sám sebou a stejně…” 

„Extáze násobí emoce,” zopakuje Elias zřetelně. „Chtěls mě i předtím, jen sis to možná nepřipouštěl.”

„Vážně si myslíš, že bych o to chtěl přijít zrovna takhle?” zeptá se ublíženě.

„Kennethe, prosím tě… Neidealizuj si tolik všechno. Budeš zklamanej.” Elias ho chytí za bradu. „O nic nešlo, jasný? Nebuď takovej chcípák.”

„Už zklamanej jsem. Takhle to být nemělo. Ale… To je jedno, to bys nepochopil.”

Elias se na něj chvíli upřeně dívá. Bojuje s nutkáním odejít. Nakonec nezáleží na tom, co Nolan komu řekne. Ať to klidně vyřve. Že je Prescott sráč. Nikoho nepřekvapí. Nikdo se divit nebude.

Ale nikam nejde, stojí na místě. Kenneth pohne hlavou a nad ním se objeví zbytek nápisu vyrytého do zdi. Hele, víš, že by ses na to měl vysrat? Má pootevřené rty a Elias se nakloní blíž, aby ho políbil.

Překvapí ho, jak dobré to je. Líbá ho pomalu. Nolan se neodtáhne. Zavře oči a přizpůsobí se jeho tempu. Natáhne ruku, váhavě, jako kdyby se chtěl Eliase dotknout, ale potom ji svěsí podél pasu.

„Neber si všechno tolik,“ zamumlá mu Elias do úst. Ustoupí a otře si rty. „A urovnej to s Vicky.“

***

Když se večer vrátí z tréninku, vidí u dveří Nolanovy boty. Vezme to jako fakt a nesnaží se z toho vyvozovat žádné závěry. Z lednice vytáhne studenou colu a přiloží si ji na čelist. Alan ho přemluvil, aby šli se zbytkem klubu na sparingy. Šeredně přitom dostal.

Unaveně se odšourá do patra. Dveře do máminy ložnice jsou otevřené.

„Eliasi. Jaký jsi měl den?“

„Ty čteš Pýchu a předsudek?“ protočí oči v sloup. „Bože…“

„Takže dobrý den. Prima.“

Elias se opře o futra. „Máš totálně infantilní tričko.“

„Dík.“ Máma se zazubí na obrázek tuleně, který drží na čumáku míč, a přes knížku se natáhne pro hrst chipsů. Poklepe na matraci. „Klidně si sedni a potěš mě nějakou historkou.“

„Žádnou nemám.“

„Je tady Kenneth. Vypadá to, že se usmířili.“ Máma si opráší ruce a spiklenecky mrkne.

„A co? Mám se z toho posrat?“ Elias zakroutí hlavou. „Promiň, ale musím dělat věci do školy.“

Zavře se v koupelně. Dlouho stojí ve sprchovém koutě, sklání hlavu a pouští na sebe horkou vodu. Vyleze, až když má na prstech varhánky. U zrcadla si opatrně prohmatá čelist, na které se pomalu rýsuje modřina.

Hodí na sebe čisté oblečení, seprané tričko Route 66, a zkontroluje facebook. Ve složce s videi otevře poslední upravované a přehraje ho. Pozmění střih ve třetí minutě a dorovná barevnost. Poslední scénou si není jistý, ale rozhodne se, že ji když tak později upraví.

Klikne na renderování a zatočí se na židli.

Do místnosti vejde Kenneth Nolan. Těžko říct, jestli klepal. „Měli bychom si promluvit,“ vyhrkne.

Elias povytáhne obočí, vstane a praští sebou na postel. Za záda si strčí zmuchlaný polštář. „Mluvit je nová parafráze pro slovo šukat?“

„Urovnal jsem to s Vicky,“ ignoruje Kenneth jeho otázku a pečlivě za sebou zavře. „Řekl jsem jí, že mi na té párty někdo něco hodil do pití a bylo mi dost špatně. Ten zbytek jsem… nedokázal. Takže bych byl rád, kdybychom to prostě nechali být.“

„Tak jo, nechme to být.“ Elias rozhodí rukama. A když se Nolan nemá k odchodu, řekne: „Nevěděl jsem, že jsi panic. Myslel jsem si to, ale… Nevěděl jsem.“

Kenneth se rozhlédne kolem. Chodí po pokoji a prohlíží si věci. Z dálky, nedotýká se jich. Pohled mu padne na video v počítači. A na kameru, která je na stole. „Ty natáčíš?“

„Jo. Už dlouho. Rád bych studoval filmovku, vlastně jsem chtěl, ještě než jsme se přestěhovali, ale pro fotra je každej umělec člověk k ničemu.”

„A tobě tak záleží na tom, co si myslí otec, chápu.“ Nolan se ušklíbne a skočí na postel vedle něj. Posadí se do tureckého sedu. „Tak jo, jsem připravený. Ohrom mě nějakým tvým super materiálem.“

Eliase napadne tisíc sto jedna způsobů, jak by ho mohl ohromit. „Myslíš sex?“

„Hahaha. Vtipálku.“

Vstane, vytáhne notebook ze zásuvky a sedne si zpátky vedle Kennetha. Otevře složku s videi a uvědomí si, že by ho chtěl znovu. Zjistit, jestli to bylo poprvé vážně tak dobré. Bez chlastu a bez marihuany. Šukat ho s čistou hlavou. „Zhasni,“ řekne potichu.

Kenneth poslechne a rozsvítí lampičku. Elias pustí první video. Většina z nich je expresionistická. Inspiroval se Kabinetem doktora Caligariho, Upírem Nosferatu, ranou tvorbou Triera…

Jsou tam figurky z modelíny.

„Další,“ řekne Nolan. Směje se u pasáží, které mají být legrační. Působí zaujatě. „Další,“ opakuje.

„To je všechno,“ zavře Elias o čtyřicet minut později počítač a položí ho vedle postele.

„Měl bys jít na filmovku. A kašlat na to, co ti říká tvůj otec.“

„Možná někdy. Co chceš dělat ty?“

„To ještě nevím,“ Kenneth pokrčí rameny. „Hele, v tom videu s figurkami… Proč nakonec zemřela?“

„Nakonec všechno zemře. Přišlo mi, že by to mělo být nějak ohraničený. Nevím, kolikrát přemýšlím spíš o formě než o významu. Mám rád, když jsou věci definitivní. To, co lidi obecně děsí, mě vlastně uklidňuje, protože vím, co čekat…” Zmlkne, když si uvědomí, že řekl víc, než chtěl.

„Já si nemyslím, že smrt je definitivní,“ namítne Nolan klidně a poškrábe se na bradě. „Jasně, skončí tím jedno období, ale to neznamená, že je konec.”

„A co to je, když ne konec?”

„To nevím, ale něco určitě. Věřím, že po smrti ještě něco je.”

Elias zakroutí hlavou, skoro jako kdyby ho Kenneth zklamal. „Myslím, že se lidi rádi utěšujou tím, že pak přijde něco dalšího, něco lepšího. Jen protože mají strach žít doopravdy tady. Je to děsně pokrytecký. Pravda je, že tě nikdo a nic nespasí. Máš vyměřenej čas, a buď ho využiješ, nebo…” Pobaveně se usměje. „Fakt je, že umřeš, nehledě na to, jestli chodíš do kostela, anebo cucáš dildo.”

„Takže ty si myslíš, že po smrti se naše duše rozpadne stejně jako tělo a jen tak… zmízí? Že už tam nic víc není?” 

„To asi ne…,“ zamyslí se Elias. „Tvých dvacet jedna gramů někam odejde, ale tvoje já, tvoje podstata, se prostě rozloží. Duše je něco děsně podvědomého, o čem nerozhoduješ. Nemůžeš si proto myslet, že v ní pak přetrváš. Je to spíš jako genetická informace.”

O podobných věcech nikdy s nikým nemluví. Možná jednou, když zkusil pervitin. Ale to si nepamatuje.

Mluvit s Kennethem je v pohodě. Je to… v pohodě.

„Není to tak, že já přetrvávám v duši. To já jsem ta duše, přece. Když zemřeš, energie z těla přejde do země a z ní vzniká nový život. Je přece logické, že to samé by se mělo stát i s duší. Energie, hlavně ta životní, se prostě jen tak neztrácí. To je proti fyzice.”

Elias se přetočí na bok, aby na něj viděl. Podepře si hlavu. „Takže co se podle tebe stane? Narodím se znovu jako koťátko?”

„Dost svéhlavé koťátko, ano.”

Tím ho rozesměje. „Pokud je smrt opak narození, pak je to, co je po ní, opak života. Nedýcháš. Nevidíš. Nejsi.”

„A to končí jak? Jestli je všechno ohraničené, tak i to po smrti, to nebytí, musí nějak končit. Narozením třeba. Ne?” Kenneth si taky lehne na bok. Polštář přitáhne blíž k tělu. Světlo lampičky vrhá zvláštní stíny.

„Život je ohraničenej. Smrt je navždycky.”

„Pokud je smrt opakem narození, neznamenalo by to, že i narození je navždycky? Nebo by to znamenalo, že smrt je jen krátké období, stejně jako narození?”

„Opak. Protiklad. Takže neznamenalo,“ opáčí Elias. Odhrne si světlé vlasy z čela. Slyší, že na příjezdové cestě zastavilo otcovo auto. Potom klapnutí dveří.

„Dobře, ale jaké jsou tvoje argumenty?“ nevzdává se Kenneth. „Proč si myslíš, že po smrti nic není? Já ti přece řekl, že si myslím, že energie v nás má prostě tendenci neustále kolovat, ale ty jen tak řekneš, že po smrti nic není. Jak to víš?”

„Aaaa!“ Elias mu hodí na hlavu polštář. „Nemám argumenty! Nemůžu se opírat o něco, co jsem neprožil. Ani ty je nemáš. Podle tebe má energie tendenci kolovat, ale to není argument. To je jen víra.”

Kenneth položí polštáře mezi ně. Vyskládá z nich hradbu. „To není víra. To je fakt. Něco, co prostě je. A jen proto, že tomu nějaký Prescott nechce věřit, se to nezmění. ”

„Nic není.“ Elias málem líně natáhne ruku přes polštáře a vsune mu ji pod tričko. Nolan má horkou kůži, jemnou a dělali jsme to. Pozoruje místo, kde se ho Elias dotýká a potom mu pohlédne do očí. Tentokrát v nich není stud, ale spíš zvědavá drzost.

Neuhne, ani když mu Elias rozepne kalhoty a začne ho přes trenky třít. Když ho pevně stiskne.

Jenom dech se mu zrychlí. A tváře zrůžoví.

Teprve potom vyskočí a stoupne si co nejdál od postele. Zapne kalhoty, roztřeseně. „Ne, ne, ne… Tohle není dobrý nápad,“ řekne překotně. „Tohle zatraceně není dobrý nápad. Říkal jsem, že… Nesmí se to opakovat. Už nikdy. Já vím, že pro tebe je to legrace, ale já mám Victorii rád. Moc rád. A tohle si nezaslouží.”

„Máš ji rád,“ pokrčí Elias rameny. S nezájmem se svalí zpátky na postel. „A chceš, abych ti zase vykouřil. To se nevylučuje.”

„Ale ano! Vylučuje. Právě, že vylučuje.”

Chvíli jeden na druhého zírají. Elias si uvědomí, že ho otravuje. Kennethova přítomnost. Jeho oblečení. Mrzutě vstane a otevře dveře. „Když vylučuje, tak vylučuje. Příště mi nelez do postele.“

K jeho údivu se Nolan rozesměje. „Uuu. Prescott se zlobí. No tak jo. Už ti do postele nepolezu. Teda… Snad se udržím.“

„Tomu sám nevěříš!“ Elias ho nešetrně vystrčí na chodbu a zabouchne.

„Jaký dramatický gesto!“

Teď už se směje i Elias. Rozrazí dveře dokořán. „Heeej!“ vypálí a pokývá hlavou. „Ty dostaneš!“

Utíkají po schodech jako dva blázni, berou je po dvou a nahlas přitom dupou. Nolan oběhne stůl v jídelně, chvíli běhají dokola jako dvě krysy v kolečku, a potom zastaví a čekají, co udělá ten druhý. Nolan zvedne ukazováček a se vší vážností řekne: „Nechtěj, abych ti zase vrazil facku! Víš, že ses z toho minule zdrchával celej večer!“

„Haha!“ Elias odsune mísu s ovocem a vyskočí na stůl. Po čtyřech leze ke Kennethovi. „Jen počkej, taťka ti naplácá.“

Kenneth se nepřestává smát. Ukročí dozadu a znovu se vydá na úprk. Zakopne o nohu židle a rozplácne se na zemi. Elias ho vytáhne na nohy a přehodí si ho přes rameno. Pevně ho chytí za zadek. „Hmm, tak nevím, Nolane. Mám si tě vzít do pokoje?“

„Jojojo… K tobě do pokoje. Kam taky jinam!” řehtá se Kenneth.

Elias ho plácne přes zadek. Donese ho ke dveřím, otevře a postaví ho na práh. „Pozdě! To tě naučí mě příště neodmítat!“ řekne pobaveně. Poklepe mu na špičku nosu a zabouchne.

Když jde do schodů, ještě pořád jím otřásá smích.

„Eliasi, to jsi ty?“ Matka vyjde z pokoje a zavazuje si župan. „Proč děláš takový kravál? Otec před chvílí usnul, měl toho dneska hodně. Bavil ses s Vicky?“

„Jo. S kým jiným?“

Máma si ho chvíli zkoumavě prohlíží. „Trápí tě něco?“

„Vždyť se směju.“

„No tak…“

„Ne,“ odsekne. „Všechno je skvělý. Za dva roky dodělám střední, pak můžu na vysokou a najít si nějakou dobře placenou práci. Potkat hezkou holku, oženit se s ní, zjistit, že je po čase čím dál hnusnější. Zkusit to napravit tím, že jí udělám dítě. Pracovat od rána do večera. Najít si milenku. V práci na všechny řvát a nechat si to tajně dělat do zadku. V šedesáti se uchlastat…“

„Život není vždycky tak hnusnej,“ řekne máma klidně. „Je spoustu hezkých věcí a okamžiků. Dáš si se mnou kakao?“

Elias na ni chvíli zírá. Potom neurčitě trhne hlavou a sejde za ní zpátky do kuchyně. Na okamžik ho napadne, že Kenneth dost možná ještě pořád stojí za dveřmi a směje se. Zavrhne nutkání otevřít, opře se o lednici a pozoruje matku, která připravuje kakao.

„Co třeba?“

„Co?“ Máma nalije do hrnečků mléko a strčí je mikrovlnky.

„Hezké okamžiky.“

„Třeba když tě táta dovedl. Myslela jsem, že tě budu nenávidět. Že vždycky, když se na tebe podívám, uvidím oči té ženské. Jenomže to nešlo. Byls perfektní. Trochu ublížený, ano, ale právem…“

„Nechápu,“ vezme si od ní Elias hrnek, „jak jsi mu mohla odpustit.“

„Všichni děláme chyby.“

„Šukal jinou.“

„Všichni děláme chyby,“ zopakuje matka zřetelně a podá mu lžičku. Vyhlédne z okna do tmy. Sklo odráží jejich obličeje. „Navíc, nebýt toho, co udělal, nikdy bych tě nepoznala. A já tě mám ráda.“

„Já tě mám taky rád,“ vydechne Elias. Napije se a spálí si jazyk. „I když seš, co se fotra týče, někdy hrozně blbá.“

Později leží na posteli a zírá do zdi. Vzpomene si, že zapomněl na úkol do biologie. Mobil ukazuje, že jsou dvě hodiny v noci. Natáhne se pro batoh a z boční kapsy vyloví jointa. Hulí a myšlenky se otupují, ztrácí ostré hrany.

Jeho polštář voní jako Kenneth.

Autor: Eva Pospíšilová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

8
Komentujte

Karin

Jsem zvědavá jak to bude s těma dvěma dál.

Voldy

Dokonalá ukázka toho, jak zakopnout o penis v leže.
Dvakrát.
Jak se však ukazuje, i tohle umění se v reakci obrátí. Eliasova třináctá komnata, pro nás zatím neznámá, se začíná otevírat. A ta čtrnáctá se vytváří. Kenneth.

Robin

Strašně mě zajímá Elias a jeho myšlenkové pochody a věci, co říká.
Takže musím říct, že se nesmírně těším na další kapitolu.
Je mi jasné, že to budou mít oba dva těžké, vzhledem k Vicky (které je mi líto) a tomu, jak odlišní na první pohled jsou.
I tak ale doufám, že to bude dobré.

Ester

Prekvapilo ma ako to obaja rýchlo rozdychali, co sa v noci prihodilo, akoby sa nic vazne nestalo. A keby mna niekto úmyselne zdrogoval, asi by som to len tak lahko nevedela odpustiť. Urcite by som potrebovala dlhsi cas:-). Čudovala som sa, ze Kenneth prisiel za Vicky a nakoniec dlhy cas strávil u Eliasa. To Vicky nebolo čudné, kde zmizla jej návšteva? Elias ma prekvapil so svojimi záujmami a hlbokomyselnymi úvahami. Doteraz na mna pôsobil ako plytká a povrchna osoba so samodestrukcnymi sklonmi :-). Pozitivne stupol v mojich očiach…..