MOV0003


„Eliasi, posloucháš mě?“

Elias položí knihu na stůl. „Nebe je švédskej bufet ze samejch kund,¹“ ocituje. Sebere plechovku s colou.

Je neděle večer. Otevřeným oknem fouká dovnitř slabý vítr. Ráno pršelo a parapet je ještě pořád mokrý.

Vicky stojí u dřezu, myje nádobí a pokládá ho na odkapávač. „Říkám, žes to mohl aspoň otřít.“

„Mohl, definitivně jo, ale ta představa, že mi to zkazí image, je kulervoucí. Ptala ses mámy?“

„Na co?“

„Na ten večírek u Calea přece.“ Elias vytáhne z batohu drtičku a malý sáček s marihuanou. Otevře ho, zhluboka se nadechne a jednu palici strčí dovnitř.

Vicky se za tím zvukem otočí, otře ruce do utěrky a usedne naproti. „Prosila tě, abys to netahal domů.“

„Tráva ti neškodí, pokud nehulíš od rána do večera. Před několika dny ji dokonce uzákonili v Kanadě, prej ji budou používat místo javorovýho listu.“

To ji rozesměje. „Já bych ji nezkusila.“

„Já bych se nerozdělil.“ Elias si přitáhne dezertní talířek, vysype na něj marihuanu a přidá tabák z cigarety. Obojí opatrně nasype na papírek. Zastrčí filtr, utáhne, olízne a sklepne. Konec stočí a jointa schová za ucho.

„Mámy jsem se ptala… Prý mě pustí, ale chce, abys na mě dohlédl. Není to ironie?“

„Nestačí, že tě doprovodí Nolan?“

„Asi ne.“ Vicky pokrčí rameny a upije z jeho coly. „Věří mu, ale myslí si, že jsme ještě děti. Myslí, že se o nás postaráš. Z nějakýho neznámýho důvodu…“

„Fotr se do Nolana pěkně navážel.“

Neodpoví mu.

Elias pokrčí rameny, vstane, zbytek tabáku smete do dlaně a vyhodí do dřezu. Černé tričko má pomačkané a světlé vlasy mu trčí na všechny strany, jak si je při čtení unaveně prohraboval. „Nebudu ti stát za zadkem. Můžete se klidně někam ulejt. Chceš kondomy?“

„Proč seš tak hnusnej?! Proč hnedka myslíš na to jedno?“

Praští do stolu a nakloní se k ní. „Já jsem hnusnej?! A ty ne?! Pořád ze mě děláš nějakýho parchanta.“

„Ty seš…“

„Jednou tě bude mrzet, žes fotrovi všechno věřila. Přísahám, Vicky, jednou ti to bude líto.“

„Smrdíš kouřem.“ Nepodívá se na něj, klopí oči.

Elias zakroutí hlavou, z věšáku sebere bundu a vyjde ven. Zpoza vlasů vytáhne jointa a zapálí si. Vezme to ulicí kolem trafiky, přes park, kde se kolébají kachny. Mine pár bezdomovců, kteří si pod sebe rovnají kartony. Poprchává.

Vyhoupne se na opěradlo lavičky a nohy spustí dolů.

Jedna bezdomovkyně se rozejde směrem k němu. „Nemáš pár drobáků?“

„Vypadni.“

„S čím kdo zachází, tím taky schází,“ opáčí žena. Možná je to žena, Elias si není jistý.

„To mě má vyděsit?“

Pokrčí rameny, chvíli na něj zírá. „Máš v sobě moc vzteku. Modli se k Bohu, odpros ho.“

„Tvůj Bůh tě nechává spát na krabici, krmí tě žrádlem z popelnice…“ Elias naposledy potáhne a jointa hodí na zem. V kapse najde několik drobáků, chytí ženu za ruku a položí jí je do dlaně. „Kup si chlast, prodluž svoje utrpení na tomhle světě.“

Pustí její ruku, seskočí z lavičky a vydá se do centra. Pohled má skelný, srdce mu buší nahlas a bezdomovkyně jeho směrem něco křičí.

V nebližším bistru koupí čínské nudle. A taky hranolky. Hodně kečupu.

Další den k ničemu.

***

Alan čeká před školou, na sobě má černou mikinu s kapucí. Kope do štěrku. „Jdeš pozdě!“

„Sorry.“

„Hele,“ Alan z kapsy vytáhne poškrábaný samsung, „jde nabíjet jen přes USB a je to stará mrdka. Patřil mámě a nic za něj nechci.“ Ušklíbne se. „Viděl ses o víkendu s Bonnie? Doufám, že v pátek přijde.“

„Neříkals, že je to čarodějnice?“ Elias zkontroluje telefon, přehazuje ho v ruce. „Stejně ti nedá. Je na tobě až moc vidět, že ji chceš. To lidi odrazuje. Všichni potřebujem toužit. Jakmile něčeho dosáhnem, je nám mizerně. Jsme odsouzený k věčnýmu hladu.“

„Zní to strašně, ale asi máš pravdu, vole.“

„Ten mobil je dobrej. Dík.“

Kamarád pokývá hlavou. Rozejdou se do školy. Na nástěnce visí noviny se studentskými soutěžemi a úspěchy. Je mezi nimi i Alanovo jméno. Elias se ušklíbne, ale nic neřekne.

U dveří do třídy postává Cale. Baví se s klukem, který má stejné rysy jako Kenneth, akorát hrubší.

„Čau,“ řekne Elias. „Nazdar Nolane. Kde máš bráchu?“

Chris se s Alanem přivítá poplácáním po zádech. „Kterého přesně?“

„Toho hezčího přece.“

Alan i Cale se rozesmějí. Chris pochopí. „Ajo, vlastně. Kenny si začal s tvojí sestrou, že?“

„Ne, vole, s mojí mámou… Tráví u nás hodně času. Spolu v pokoji. Doufám, žes ho poučil, kámo.“ Elias naznačí výmluvné gesto.

„Je dost chytrej. Přijde na to sám.“

„Přidáš se k nám v pátek?“ zeptá se Alan.

Chris pokrčí rameny a rozhlédne se po chodbě. Věnuje jim přezíravý úsměv. „Joo, to záleží… Znáte Levettovou z céčka? Chci ji pozvat na rande, takže uvidíme, jak to dopadne.“

„Jak?“ zeptá se Cale. „Jak se zvou holky na rande, vole?“

„Složím jí serenádu a zazpívám ji pod oknem. Jak asi? Že bych se třeba zeptal? Cale, kámo, měl bys to občas zkusit. Funguje to možná líp než se ji pokusit opít a vojet.“

Elias se smíchem šťouchne Calea do ramene. „Nevěř mu, Cale. Opít a vojet je jistota.“

Nechají Chrise na chodbě a vydají se do třídy. Elias vytahuje učebnice s pomačkanými stránkami, rovná je na lavici.

„Myslím, že Chris tě zrovna nemusí.“

„Já vím.“ Elias se svalí na židli a rozdělá snickersku. „Ale nikdy mi to neřekne. Je to docela přizdisráč.“

„A jeho brácha?“ Cale se nakloní blíž. „Jakej je?“

„Nevim. Lepší.“

Do třídy vejde H. James. Má svoji typickou modrou kravatu a bodrý úsměv od ucha k uchu. „Tak koho si dneska vyzkoušíme? Gotika v evropských zemích… Co třeba pan Prescott?“

„Vau, to jsem fakt nečekal!“ Elias nasadí překvapený výraz. Třídou otřese smích.

H. James semkne rty k sobě. „Po tom fiasku s referátem se nemůžete divit. A dejte si pozor na jazyk!“

„Nebo co? To by mě totiž zajímalo. Co přesně se stane?“

Učitel na něj chvíli zírá. Potom trhne hlavou. „K tabuli, pane Prescotte.“

Elias zmačká obal, jeho ohromení se ještě prohloubí. „Ty jo, s vámi není radno si zahrávat. Vzdávám se. Dejte mi to efko rovnou.“

Alan do něj šťouchne loktem. „Neblbni, vole, vždyť to umíš,“ řekne polohlasem.

„Jak chcete.“ H. James položí s třesknutím sešity na katedru. „Nemyslete si ale, že vám na konci roku pomůže, že je váš otec doktor na klinice! Budete mít vážné problémy.“

„Kreténe,“ řekne Elias a ani se nesnaží tlumit hlas. Učiteli zrudnou uši, ale předstírá, že ho neslyšel.

***

Vykoupe se a oblékne čistou mikinu s nápisem abcdfuckoff. Pohledem zavadí o zmuchlanou peřinu na posteli. Vlastně by si nejradši lehl a spal, což ale může dělat i po smrti. Do omrzení.

Ze šuplíku vytáhne kondom, čisté ponožky a sáček s extází. Všechno zastrčí do kapsy i s telefonem od Alana.

Prohrábne si vlhké vlasy.

Celý týden stál za hovno a neskutečně se vlekl. Nebýt třech tréninků, měl by pocit, že se vznáší v nějakém zkurveném vzduchoprázdnu.

Moc nespal. Kouřil hodně.

Otce potkal jenom dvakrát, což byl celkem úspěch. Další společné večeři, kde byl přítomný i Kenneth Nolan, se vyhnul. Matka naléhala, aby se k nim připojil. Řekl jí, že má spoustu úkolů do školy.

Sledoval Futuramu, hulil a nepřemýšlel o ničem.

Sejde dolů. V kuchyni vládne podivná atmosféra. Vicky má na sobě nové rifle a Kenneth tričko s vosou. Nemluví spolu.

„Párty!“ zařve Elias. Rozesměje se a prohlédne si je od hlavy až k patě. „Vidím, že máte dobrou náladu. Smutný poprvý?“ Z lednice vytáhne lahve s bílým vínem, jednu vrazí Kennethovi. „Neupusť to…“

„Myslím, že tvůj kamarád už čeká venku.“

Elias vážně přikývne. „Jsem rád, že jste ho nepustili dovnitř. Je to úchyl.“ Podívá se na ně s očekáváním, a když nereagují, povytáhne obočí. „Tak?“

„Já nejedu,“ řekne Vicky, jako kdyby se právě rozhodla. Pohled upírá k podlaze. To dělá často, když se chystá říct něco nepříjemného. Když si myslí něco nepříjemného. Elias ten pohled zná. Nesnáší ho.

„To je trochu přehnaná reakce, nemyslíš?“ zeptá se Kenneth.

„Prostě nechci. Není to dobrej nápad… Budu se učit, anebo si číst.“

„Vicky, prosim tě. Nedělejme z toho aféru. Vždyť přece o nic nejde. Užijeme si to.“

Zvenku se ozve zatroubení. Elias těká pohledem z Nolana na Vicky. Posadí se na kuchyňskou linku a rozdělá lahev. Bílé polosuché. Ne nejlevnější. Ne nejdražší. Pije ho stejně, jako pije colu. „Vicky, nevíš, kde máme popcorn?“

Vicky ho ignoruje. „Kenny, mně se nelíbí, že se chováš tak útočně. Promiň, ale táta není tak špatnej…“

Eliasovi vyletí víno nosem. Rozesměje se.

„Victorie,“ řekne Kenneth unaveně, „už jsem ti to vysvětlil. Nebudu se plazit před člověkem, který mnou očividně pohrdá. Ale taky jsem ti přece řekl, že se mu můžu celkem dobře vyhýbat.“

„Pro mě je důležitý, abyste si rozuměli. Není pravda, že tebou pohrdá. Jenom…“

„…tebou fakt pohrdá,“ doplní Elias.

„Nemůžeš počkat venku?!“

Elias rozhodí rukama a seskočí. „Chceš, abych počkal venku, Kennethe, anebo mám dělat rozhodčího? Která varianta ti připadá zábavnější?“

Nolan pozoruje Vicky. Vpíjí se do ní pohledem. Modrým okem. Zeleným okem. „Tak jdeš, nebo ne? Jestli chceš, můžu tu zůstat s tebou, ale klidně půjdu i bez tebe.“

To holky nechtějí slyšet, napadne Eliase. Jakože nikdy. Prostě ne. Znovu se napije.

„Fajn,“ pokrčí Vicky rameny, „tak prostě klidně jdi. Když ti přijde v pohodě jít někam sám s Eliasem.“

„Ale jo, myslím, že to zvládnu,“ usměje se Kenneth. „Tak já prostě klidně jdu. Zavolám ti. Ale kdybys chtěla, ještě si to můžeš rozmyslet.“

Je slyšet další zatroubení. Alan tam někde venku umírá nudou a nedokáže naladit jedinou hudební stanici, která by ho neštvala.

Elias otevře dveře. Čeká, až jimi Kenneth projde. Potom se ušklíbne. „Splaskni, Vicky. Vypadáš jak žába.“

Neodpoví mu. V jejím pohledu je nenávist. V pohledu upřeném na parkety.

Před domem stojí červený Opel. „Vole, to je doba,“ zamumlá Alan. Na sobě má kostkovanou košili.

Kenneth se automaticky posadí na zadní sedadlo. Elias mu podá rozdělanou lahev s vínem a zapálí si. „Vztahy,“ řekne Alanovi na vysvětlenou. „Ta nejsložitější věc na světě. Doufám, že se s ní rozejdeš, Kennethe.“ Ve zpětném zrcátku vidí, jak si Nolan zapíná pás. Lahev drží mezi koleny.

„Nemyslí to špatně. Jen se prostě v některých věcech neshodneme.“ Kenneth se nakloní dopředu. Otevřenou lahev podá Eliasovi, aniž by se napil. „Ty jsi Alan Dunham? Viděl jsem, že jsi postoupil do národního kola v historické olympiádě. To seš asi dost dobrej, co?“

„Ale ne. Naboural jsem se do systému a stáhl všechny správný odpovědi.“

Elias zkříží nohy pod sebe, otevře okénko a sklepne popel. „Alan se za svoje úspěchy vlastně stydí. Nepasuje to k jeho image drsnýho kluka.“

„Vole,“ povzdychne si Alan teatrálně a na křižovatce odbočí doprava. „Co když to řekne ostatním prvákům? Víš, jak budu vypadat? Takže, Kennethe, povedlo se Chrisovi sbalit tu holku?“

„Jo, myslím, že jsou v kině.“

„Škoda, že nepřijde. Minule nachcal Caleovi do bazénu. Byla sranda.“

„Někde jsem četl,“ řekne Elias, „že se za život můžeš vychcat do bazénu celkem třikrát a když to uděláš počtvrté, půjdeš do pekla.“

„Sakra,“ zamumlá Alan. „Tak to jsem v háji.“

„Tak to jsem v klidu,“ zasměje se Kenneth. „A brácha se má dobře.“

Krajina za oknem ubíhá. Elias se pohodlně opře, pije víno a pozoruje silnici. „Znáš Verneovou? Vysoká holka, hezký kozy.“

„Znám,“ řekne Nolan. „Je to křesťanka. Každou neděli chodí do kostela a věří na sex po svatbě. Jestli se ptáš na tohle.“

Alan a Elias se na sebe podívají a vyprsknou smíchy. „Sakra,“ praští Alan do volantu, „těším se, až tohle Cale zjistí… Dovedeš si ho představit v taláru?!“

Zastaví na příjezdové cestě, kde se tísní řada aut. Dům je dvoupatrový, s venkovním bazénem zakrytým plachtou. Zevnitř je slyšet hlasitá hudba.

„Bav se,“ řekne Elias Kennethovi. Věnuje mu úšklebek a zmizí uvnitř.

Na provizorním parketu uprostřed obýváku tancují holky, vesměs prvačky. Ty, co mají ještě dost elánu a víry v kohokoli. Úplně jiný typ holek, než je Bonnie. Elias podá jedné z nich lahev s vínem.

Je černovlasá, má tričko nad pupík a vypráví, že by chtěla studovat psychologii. O půl hodiny později mu sedí na klíně a říká: „Ty seš ukázkovej případ Odi… Od… Oidipovskýho komplexu.“

„A ty seš úplně blbá,“ cvrnkne ji Elias do nosu. Opře si bradu o její rameno a přijme nabízeného jointa.

„Hašiš,“ řekne Cale, který se objeví poblíž. Sotva chodí a na tričku má nápis tvoje máma. Posadí se na sedačku a zírá na Eliase. „Kámo, víš, co? Ona nepřišla. Napsala mi, že děkuje, ale že to není nic pro ni. Na poslední chvíli… Co mám dělat?“

„Tohle je…“ Elias ukáže na holku. „Nevím, zapomněl jsem. Seznamte se a tak.“ Vstane a nechá je tam. Vztahy jsou to poslední, co chce řešit.

Alana najde vzadu na zahradě, svlečeného do půl těla, jak hraje ping pong. Tři lidi jsou v houpací síti, jeden kluk čůrá u stromu. Partička druháků zkouší přeskakovat zahradní ostřikovače.

Uběhne další hodina a Eliasovi začne všechno splývat. Vypije několik panáků. Sleduje Calea, jak zvrací, a strašně se přitom směje. Ubalí si další brko.

Na mobil mu přijde esemeska od mámy, ale když ji chce otevřít, omylem ji smaže.

Stejně nemá důvod ho kontrolovat. Vicky s ním není. Nenese zodpovědnost. Vlastně je škoda, že s ním není… Při troše štěstí by se s někým vyválela a on by ji donesl domů, položil by ji před otce jako pytel brambor a sofistikovaně by se usmál: stane se.

Jaký to je, vědět, že jsou obě tvoje děti k hovnu?

Elias se šklebí. V jednu chvíli stojí sám uprostřed obýváku a kolébavě se pohupuje sem a tam. A vnímá, jak se Vesmír rozpíná. Totální klid.

Vypije další dva panáky. Zamíří do kuchyně pro něco k jídlu a první, čeho si všimne, je tričko s vosou.

Kenneth Nolan drží kelímek s limonádou a opírá se o kuchyňskou linku. Vypadá tak klidně, nezkaženě, vševědoucně, mírumilovně, tak

Elias zatřepe hlavou a začne se přehrabovat v lednici. Utrhne kus sýra, zakousne se do mrkve, zahrká krabicí džusu. Potom objeví talíř se zákusky („Hlavně nežerte ty zákusky!“ říkal Cale. „Nebo mě máti zabije!“) a vyleze s nimi na stůl. Olizuje si krém z rukou a pozoruje Kennetha, který se o něčem baví s klukem v modrobílé košili.

Kluk při pohledu na Eliase krčí nos.

„Na co čumíš?“ Elias kouše na střídačku do větrníků a do jablka. Hulihlad. Hu-li-hlad. Začne se pochechtávat a Kenneth mu vezme jablko z ruky.

Kousne si, v dobrém rozmaru řekne: „Nebuď debil!“ Pak se obrátí zpátky na kluka. „Jona Snowa nemám rád…“

„Vau,“ zamumlá Elias uznale, když nabere jablkem krém. A najednou, aniž by o tom stačil přemýšlet, ho napadne, jaký asi Nolan je, když nic nehraje. Jestli je ten úsměv jeho přirozenost. Jaký…

Z kapsy vytáhne sáček s extází, obrátí se k lednici a jednu pilulku strčí pod jazyk.

Vezme Kennethovi kelímek, napije se a plivne extázi dovnitř. Zakvedlá, pohlédne na Nolana a Nolan vidí jenom jeho, ne to, co právě udělal.

Elias mu kelímek vrátí. „Fuj. Je tam moc džusu.“

„To je šok, že je v džusu moc džusu,“ řekne Kenneth a taky se napije.

„Měl bys jít tancovat. Trochu to prožít.“ Seskočí a začne si otírat prsty do košile toho cizího kluka.

Ten ustoupí. „Co děláš, vole?!“

„Sorry,“ usměje se Elias blahosklonně. „Jsem zhulenej, přišlo mi, že to je utěrka.“

Vrátí se zpátky do obýváku, pozoruje tančící holky, pár, co si to v rohu rozdává, Calea spícího na klíně černovlásky, Alana, co se snaží udržet kelímek s pivem na čele, další a další.

Všichni splynou.

Na chvíli zavře oči, a když se vzbudí, patří jeho první myšlenka Kennethovi. Dostatečně ji zapije Jagermeisterem a vyjde před dům, aby si zapálil.

Uprostřed toho mumraje hlasů jsou slyšet projíždějící auta a štěkot psů. Tancující skupinka se mezitím přesunula na zahradu. Nolan tancuje uprostřed, hýbe hlavou, rukama, nohama, jak kdyby nic nevážil. A působí šťastně.

„Ty vole,“ zasměje se Alan, který se objeví vedle. Vezme Eliasovi cigaretu. „Dobře to rozjel.“

„Dal jsem mu extázi.“

„Tys – cože?“

„Dal jsem mu ji do pití.“

Alan zakroutí hlavou. „Ježiši. Není to už trochu moc? Co když se to dozví Chris?“

„No jo vlastně,“ řekne Elias. „Máš pravdu. Musíme se ujistit, že se to dozví úplně všichni.“ Vytrhne Alanovi cigaretu a z kapsy vytáhne svůj nový samsung. Zapne kameru a protáhne se doprostřed hloučku. „Hej, kámo, pozdrav Vicky!“

„ČAU VICKY!“ zařve Kenneth a několik lidí začne pískat a tleskat. „Je to ta nejlepší párty na světě!“

„Kenny, mám pro tebe dobrou zprávu. Ty seš úplně sjetej!“

Nolan se nadšeně rozhlédne po ostatních, jako kdyby ho ta informace potěšila a chtěl ji sdílet s každým. „Jsem sjetej!“

Elias se otočí na Alana a povytáhne obočí. Alan zakroutí hlavou, ale koutky úst mu cukají.

Nějaká holka dotancuje k Nolanovi, něco mu vykládá a pak mu vlepí pusu na tvář.

Elias zahodí vajgl, vypne kameru a mobil schová do kapsy. „Pojď sem!“ zařve na Kennetha.

Ten k němu doskáče. „Nevím, co se děje, ale něco se děje. Děje se něco? Něco se děje. Připadám si tak… tak. Připadám si. Mám příšerný hlad. Nemáš pocit, že se něco děje? Ty vole. Zdá se mi to, nebo máš fakt dobrý svaly?“

„Vidíš ty barvy?“ ukáže Elias kolem sebe. Je vidět zaprášené venkovní světlo. Lampa, kterou někdo vytáhl z obýváku. A pár roztroušených hvězd. Ze všeho nejvíc to připomíná scénu ze starého černobílého filmu. „Popiš mi to!“ Chytí Kennetha kolem ramen a vede ho do kuchyně.

„Hranolky, rajče, tofu… Ne, ne, ne, pizza! Jasně, že pizza. Dal bych si pizzu se žampiony. Pizza!“ zařve. Má zpocená záda.

A Elias ho drží pevně. Volnou rukou popadne lahev s vodkou a přiloží mu hrdlo ke rtům. „Napij se…“

Kenneth se rozkašle, alkohol mu steče na tričko. Elias mu hřbetem ruky otře pusu, zašmátrá v lednici a vytáhne žampión. „Sněz to.“

Poslechne. Strčí si žampión do pusy. Tvář má staženou soustředěním. Působí šťastně. „Nemáš pocit, že je tu hrozné horko?“ zeptá se.

„Sundej si tričko,“ přikáže Elias.

„Jo…“ Kenneth si stáhne ponožky a hodí je do dřezu. Rozdělá sáček s popcornem a nabere si plnou hrst. „Tvoje sestra myslí, že se chovám hnusně k vašemu otci. K tomu posranému elitáři, co má dojem, že je nejlepší na světě. Prej necháváte se očkovat? No ne asi. Jsme rodina, co žije v jeskyni, a jíme trávu.“ Bezmyšlenkovitě sundá tričko a hodí ho k ponožkám. „Já se jako nerad hádám, ale ona se ráda hádá. Co jí na to mám říct… Když nemá pravdu. Já mám pravdu. Ona ji nemá. A hádá se. Může se hádat? Není to zakázané? Když nemá pravdu. Řekni. Řekni… No tak řekni. Řekni.“

Elias zakroutí hlavou. „Ty seš fakt dost hubenej, co?“ řekne kriticky. Rozdělá olivy a vysype mu je do dlaně. Polije mu přitom bosé nohy.

Kenneth ucukne. „Sněz si to sám… Dej mi to!“ Nacpe si olivy do pusy a zaksichtí se. „Bože, to mi vůbec nechutná. Je to tak divné.“

„Přesně. Chutná to jak mrdka,“ souhlasí Elias. „Kurva, jsem fascinovanej! Ukaž mi všechno. Sněz to.“ Podá mu plátek šunky.

Začne hrát nová písnička. Kenneth vyskočí na místě, a potom se roztancuje. Kolem stolu a lednice. „Tahle je super!“ Když ho Elias chytí a připlácne mu šunku na čelo, zatřepe hlavou a shodí ji na stůl. Má zpocené vlasy.

Elias šunku sebere a sní. Dívá se na Kennetha. „Pojď, ukážu ti pár holek. Můžeš si vybrat. Žádná se s tebou nebude hádat, když nebude mít pravdu. Nemaj pravdu, ani názor. Maj kozy.“ Odtáhne ho zpátky na zahradu, do víru tančících lidí. A sám se nechá vtáhnout jím.

Do jiného prostoru a času.

Kenneth Nolan se směje úplně všemu. Poslušně přeleze plot k sousedům a houpe Eliase na houpačce. Potom spolu soutěží, kdo se zhoupne výš.

„Kenny, koukáš na porno?“

„Vůbec. Můj brácha nikdy neodchází z pokoje, musím si honit jenom v koupelně.“ Začne se řehtat a Elias se k němu přidá.

„Na co přitom myslíš?“

„Že když se zhoupnu pořádně, dostanu se až do nebe.“

„Nebe není.“ Seskočí a začne ho houpat. Výš, ještě výš.

Kenneth sklouzne ze sedátka a rozplácne se na zemi. Zůstane ležet a nahlas oddechuje. „Jak to, že není? Teď na něj koukám. Už jsi měl někdy pocit, že všechno kolem tebe je tak živé, tak intenzivní, tak úžasné?“ Vstane, doběhne k nejbližšímu keři a začne si ho prohlížet.

„Když jsem zkusil kokain.“ Elias si stoupne vedle něj, stáhne kalhoty ke kolenům a začne močit.

Nolan ho se skloněnou hlavou upřeně pozoruje.

„Na co čumíš…?“

„Proč to děláš? Co ti ten keř udělal? Všichni říkají, že jsi hajzl. Řekni, že to tak není. Řekni, že už na něj nebudeš čůrat.“

Elias se oklepe, natáhne kalhoty a vrazí Kennethovi facku. „Máš babu!“ Rozeběhne se zpátky do domu a za sebou slyší pobavené: „Hej!“

Dají si spolu panáka. Hrají Beer Pong s Bonnie a její kámoškou. „Sáhni jí na prsa!“ říká Elias. „No, tak Bonnie, udělej mu radost…“

Otevírají dveře do všech pokojů. Kreslí fixou vousy spícím lidem. V kuchyni najdou silné prášky na bolení hlavy. Elias dva zapije pivem a Kenneth mu řekne, že je prase.

Přijde jim legrační snad úplně všechno. V ložnici Caleovy mámy objeví robertka. „Udělej jednorožce!“ přikáže Elias. Ze skříně vytáhne župan s tygřím vzorem. „Sexy! Dneska spíš v tomhle!“

„Budu spát nahej!“ Kenneth si vyleze na postel a začne poskakovat. Zezdola je pořád slyšet hudba. Na záchodě za zdí někdo nahlas zvrací. „Nebo nebudu spát vůbec! Už nikdy!“

„Tak jo.“ Elias zavře dveře, dojde k oknu a flusne dolů. Zapálí si cigaretu, podrží ji mezi rty a zvedne ukazováček. „Teď. Poslouchej. Slyšíš? Teď existuješ… Teď jsme tady a nic jinýho nemá smysl. Buší ti srdce.“

„Buší mi penis. Fakt. Poslechni si to.“

Elias vdechne kouř a rozkašle se. Položí cigaretu na parapet a se smíchem vyleze na postel. Motá se mu hlava. A Nolanova energie je šílená. Nolan je všude. „Hotovej orchestr,“ přikývne Elias smrtelně vážně. „Co s tím uděláš?“

„Všechno je tak strašně intenzivní! Nedá se to vydržet… Zblázním se z toho. Potřebuju…“ Vysvlékne si kalhoty a hodí je na zem.

„Co to děláš, ty vole?“

„Musím…“ Kenneth sebou praští na postel, stáhne boxerky a začne si honit. Přivírá přitom oči a rty má pootevřené.

Elias se nedokáže nedívat.

Bez rozmyslu k němu klekne, chytí ho za ruce a odtáhne je. Počká, než se na něj Kenneth podívá, a pak ho vezme do pusy. Co nejvíc. Vzadu na patře ucítí slanou chuť preejakulátu. Sevře ho rty a použije jazyk.

Kenneth automaticky stáhne nohy k sobě. „Jo, jo, jo…“

Elias mu zaryje nehty do stehen. Ještě nikdy tohle s klukem nedělal. A kdyby věřil v existenci… čehokoli, možná by zvažoval důsledky.

Ale nasrat na svět. Nasrat na Vicky.

Vzhlédne, od pusy se mu táhne slina. Má pocit, že se sám každou chvíli udělá. Vyleze na Kennetha a kousne ho do krku. Honí mu. Nolan zaklání hlavu a boky mu vychází vstříc.

„Otoč se,“ přikáže Elias. Stáhne si kalhoty a rukama mu přejede přes zadek. Natlačí se na něj. Srdce mu buší, jako kdyby se o něj pokoušel infarkt.

Tak ať chcípnu.

Pohne se dopředu a Kenneth vykřikne. Elias se pohne znovu a přirazí. Znovu. Znovu. „Kurva… Ježiši…“ vydechne omráčeně.

Kenneth dýchá nahlas. Ve vlasech se mu leskne pot. „Jo,“ zamumlá. A jeho jo Elias už nikdy nezapomene. Když zkusí piko. Když zkusí kokain. Když zkusí šoustat někoho jiného.

Už nikdy. Nezapomene.

Autor: Eva Pospíšilová

¹ PALAHNIUK, Chuck. Program pro přeživší. Vydání třetí. Přeložil Richard PODANÝ. Praha: Odeon, 2015. Světová knihovna (Odeon). ISBN 978-80-207-1639-2

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

12
Komentujte

Cokokeksik

Tak dobre a tak zle. Som zvedava čo bude ďalej a hlavne na Kennetha. Myslim že Elias to na plnej čiare pohnojil, i keď…

Arisu

Wow, počítala jsem leda tak s nějakou pusou, i o té jsem dost pochybovala. To hoši rozjeli docela brzo! 😀
Těším se na pokračování, i když bude mít asi Elias hodně co žehlit. A nebo si ten prohřešek s extází chtěl vyžehlit právě tím honěním? hmm..

Ester

Na zaciatku som sa na niektorych castiach pobavila. Napriklad na dialogu, ako pozvať dievča na rande :-). Ten zaver bol ale drsný, myslim, uz len to, ze Kennetha zdrogoval. Čakala som tak nanajvys, ze ho natoci na video a potom niekde zverejni, zosmiesni alebo ukáže Vicky. Ale ten úplný zaver ma fakt prekvapil, to som fakt nečakala. Som strašne zvedavá, co bude, ked hrdinovia pridu k svojim zmyslom. A ak si budú pamätať nieco z toho, co sa stalo, ako sa s tym vyrovnajú….

Karin

Elias to dost přehnal a doufám že si to Kenneth nebude pamatovat.

Voldy

Tak trochu jsem zůstala zírat. Jdu se nenápadně přesunout na další část. 😲🤤❤

Daniela Boková

Myslela jsem si, že víc než Pátá minuta mě to nedostane, ale jo, tohle je přesně můj šálek kávy! Díky. <3