KENNETHŮV DEVÁTÝ DOPIS


Pamatuju si, že ses mi to snažil vysvětlit. Ptal jsem se tě, jak tomu říkáš, ale jen jsi pokrčil rameny. Říkej si tomu, jak chceš. Žití, nežití, existence, neexistence. Je to přece jedno. 

Říkám tomu neexistence, protože nakonec je přece VŠECHNO jedno. Stejně všichni chcípnem.

A hvězdy vyhasnou…

Eliasi, ty jsi byl vždycky příšernej pesimista.

Víš, kolik lidí to zkouší? Navštěvují kurzy a učí se žít přítomným okamžikem. Meditují. Moje máma to dělala v jednom kuse. Nakonec ale stejně couvnou. Následky totiž nejspíš doženou každého.

Eliasi… Proč je život v jednom okamžiku tak krásný a bezstarostný, a v dalším se všechno zvrtne?

Myslím, že je pro tebe jednodušší žít přítomným okamžikem, protože jinak by tě výčitky sežraly zaživa. Nemám pravdu? Nechci, aby přišly další dny. Nechci se tomu všemu postavit. Chci žít jen teď. S tebou. A v neexistenci.

Kenneth

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbil se vám dopis? Můžete nás podpořit přes Paypal, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

3
Komentujte

Voldy

Jako by to mluvilo ze mě.
Takhle bych Eliase popsala.
🖤

Karin

Moc pěkná povídka.

Ester

Tento dopis mi hovoril z duše. Presne som si aj ja toto hovorila. To čo vraví Elias, je v podstate to čo hovoria všetci duchovní učitelia a filozofovia. Len keď vidím ako žije, nie som si istá, či ich úplne a správne pochopil….