ELIASŮV ŠESTÝ DOPIS


Nikdy jsem Měl jsem tušit, že to takhle dopadne. Připomnělo mi to naše první setkání.

Víš, že jsem si tě pamatoval? A ne kvůli tomu, žes byl první kluk, kterýho Vicky dotáhla domů. Ani kvůli tvýmu humoru, je mi líto. Pamatoval jsem si tě, protože…

Heterochromie. Hetero. Jako kdyby bylo pro teplouše zapovězený mít tak nádherný oči.

Dlouho jsem nepil, aspoň ne tolik, ale s tebou bylo vždycky všechno jednodušší, že jo, Kennethe?

Aspoň do chvíle, než jsi začal rozbíjet lidem lahve o hlavu a než jsi začal říkat „miluju tě.“ Přiznám se, že jsem nevěděl, co cítím, ale tvoje tělo hřálo a všechny pochybnosti se rozpustily na dně bazénu, jako když do vody vysypeš kokain.

Chtěl jsem tě navždycky vlastnit pro sebe. Nemohl jsem to definovat přesně, nezlob se na mě, nemohl jsem tomu říkat láska po tom, co… Možná jsi na mě až moc spěchal, Kennethe, ale máš pravdu, to já jsem nám sebral pět let.

Takže jo, myslím, že když jsem tam stál jako debil s krabicí vloček a Alanovým pohledem v zádech, bylo to zasloužený.

Elias

Autor: Eva Pospíšilová


* Líbil se vám dopis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

5 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kateřina Teplá
3. 10. 2019 17:06

Eliasi, klobouk dolů za upřímnost.Vážně si dospěl.

Ester
3. 10. 2019 18:15

Elias si sype popol na hlavu….

Šárka
3. 10. 2019 18:20

No konečně Elias začíná chápat 👏

Voldy
4. 10. 2019 7:53

Tak on i Elias je jen smrtelník. 🖤

Karin
4. 10. 2019 23:30

Tak konečně pochopil a co teď z tím uděláš Eliasi?