Szabi

Když jsem se zeptal, jestli jsem tě rozbil, věděl jsem, že jo. A tak jsi nemusel odpovídat, protože tvoje nevím a možná nic nezměnilo.

Další den jsem měl odevzdávat seminární práci o Chaplinovi, ale vysral jsem se na to, protože představa, že celej den sleduju černobílý grotesky, když mám v hlavě obrázek tebe toho, jak se sjíždíš… Do hajzlu, Kennethe! Nemysli si, že mi budeš režírovat život a sám k tomu přijdeš jako smutnej kluk odnikud! Nejseš svatej! A jestli jsem na tvý hlavě viděl svatozář, mohla to bejt jenom kouřová clona, tak si tu trnovou korunu můžeš klidně sundat ty čuráku!!!

Mám pocit, že jsem se nedávno naučil znovu chodit, tak si nemysli, že před tebou padnu na kolena…

Volal mi otec. Ptal se, jak se mám. Řekl jsem, že píšu seminárku o Chaplinovi. A nelhal jsem, měl jsem vážně otevřenej word, kde blikal kurzor –

– a rozepsanej dopis, to moje plačtivý… Proč nejsi u mě, Kennethe?

Elias

Autor: Eva Pospíšilová

* Líbil se vám dopis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.