ELIASŮV SEDMÝ DOPIS
Když jsem se zeptal, jestli jsem tě rozbil, věděl jsem, že jo. A tak jsi nemusel odpovídat, protože tvoje nevím a možná nic nezměnilo.
Další den jsem měl
odevzdávat seminární práci o Chaplinovi, ale vysral jsem se na to, protože
představa, že celej den sleduju černobílý grotesky, když mám v hlavě
obrázek tebe toho, jak se sjíždíš… Do hajzlu, Kennethe! Nemysli si, že
mi budeš režírovat život a sám k tomu přijdeš jako smutnej kluk odnikud!
Nejseš svatej! A jestli jsem na tvý hlavě viděl svatozář, mohla to bejt jenom
kouřová clona, tak si tu trnovou korunu můžeš klidně sundat ty čuráku!!!
Mám pocit, že jsem se nedávno naučil znovu chodit, tak si nemysli, že před tebou padnu na kolena…
Volal mi otec. Ptal se, jak se mám. Řekl jsem, že píšu seminárku o Chaplinovi. A nelhal jsem, měl jsem vážně otevřenej word, kde blikal kurzor –
– a rozepsanej dopis, to moje plačtivý… Proč nejsi u mě, Kennethe?
Elias
Autor: Eva Pospíšilová
* Líbil se vám dopis? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.
Proč nejsi u mě Kennethe? – Protože Kenneth ví,jak to může dopadnout nebo spíš dopadne,i když je to pro něj těžký. Eliasi ty by si vážně za chvíli padl na kolena,ale možná se už tak stalo.Jenom samá možná,možná a mož…
Hoši, jste v hajzlu… Oba.
Eliase bych nakopala.
Kenneth tam nie je, lebo sa asi bojí zranenia a sklamania, ze ho Elias neľúbi dostatočne 🤔
Teď bych spíš nakopala kennetha…. 👿
Jako Jin a Jang, Eliote. Ani jeden nemůže bez druhého tvořit celek, uzavřený kruh, jenže… když ti ujede ruka, život jde do hajzlu. Je velmi těžké vrátit ruku zpátky do pohybu kruhu, když malovat čáry je snazší.
🖤