6.DOCX


A ještě výš. Hlouček dívek se rozesmál a napodobil ho. Přidal se i pár na druhé straně, a nakonec celý parket. Kenneth skákal jako smyslů zbavený, aby všechna ta energie, která v něm kolovala, mohla ven. Tancoval rád, ale tohle považoval spíš za nutnost.

Bylo mu příšerné horko. Chytil tričko za výstřih a odtáhl ho od krku. Druhou rukou si přejel po zátylku. Zaklonil hlavu. Nahlas zakřičel, ale přes dunění hudby nešel slyšet. Vypadalo to, jako by jen naprázdno otevíral ústa.

Vůbec si nepamatoval, jak se na parketu ocitl.

Při dalším výskoku se otočil o sto osmdesát stupňů. Okamžitě uviděl, že na druhé straně klubu postává Elias – v ruce držel skleničku, pomalu popíjel opřený bokem o sloup a přitom upřeně sledoval Kennetha. Jakmile se jejich pohledy střetly, zvedl jeden koutek a ušklíbl se.

Kenneth naproti tomu zářil. Zůstal stát uprostřed parketu, zatímco lidé kolem něj dál skákali do rytmu. A propaloval Eliase pohledem, omámený a fascinovaný.

Šíleně zamilovaný.

Vymotal se z parketu, zastavil u baru a objednal dva panáky vodky. S těmi doklopýtal před Eliase. Postavil je na barový stolek a z kapsy vytáhl extázi. Zamával s ní ve vzduchu.

„Kennethe… Je tohle důležitý?“ pronesl Elias hlasitě a přitom přistoupil blíž, aby přehlušil hudbu. Kennethovi přitom neušlo, že krásně voní a že se pod bílým tričkem rýsují svaly. Pohled mu automaticky zamířil k rozkroku.

Copak se nechceš cítit úplně nejlíp na světě? – proběhla mu hlavou vzpomínka. Místo toho se však opřel o barový stolek a zvědavě, s nádechem sarkasmu, řekl: „A bavit se můžeš? Nebo to je taky zakázané? Tancuješ třeba?“

Elias suverénně popadl Kennetha za zátylek a políbil ho. Klidně a rozvážně, ale přesto nekompromisně. Nedovolil mu couvnout ani se odtrhnout. 

A když ho pak pustil, vydal se pozpátku k parketu a zaplul mezi tanečníky.

Vždycky rád ukazoval, kdo z nich dvou má navrch.

V klubu hrála hlasitá hudba, navíc stáli blízko reprákům, proto Kenneth místo mluvení chytil Eliase za poutko u riflí a čirou náhodou zavadil o jeho rozkrok. Neměl moc tušení, co se děje kolem. Skákal do rytmu, vnímal jen hudbu a Eliase.

Stejně nakonec vždycky záleželo jen na něm.

V jednu chvíli k němu Prescott zezadu přistoupil, objal ho a přitom oba sehraně pohybovali boky. Kenneth zaklonil hlavu, nechal se líbat na krk a slastně vydechl, když mu Elias zajel rukou pod tričko.

Nikdo si jich nevšímal. To na klubu Sklep miloval. Dva nadržení kluci nikoho nezajímali. Navíc v sobě většina lidí už něco měla a rychle ztrácela zábrany. Jen kousek od nich strčila  dívka v minisukni ruku do kalhot opilého zrzka a docela suverénně s ní začala pohybovat.

Když dotancovali, oba zpocení a červení v obličeji došli k baru, dál od hudby, aby se vzájemně slyšeli. Kenneth objednal šest panáků tequily. „A tohle se smí? Nebo jsme na to moc hodní?“

„Nelíbí se ti hodný Elias?“ nadzvedl Prescott pobaveně obočí.

Kenneth neodpověděl, raději si olízl zápěstí a nasypal na něj sůl. „Pamatuješ si ještě na hru Nikdy jsem?“ pronesl klidně. „Nikdy jsem nikoho nepodvedl.“ Do pusy vložil půlměsíček citronu.

„Hrál jsem ji tak stokrát.“ Elias bez skrupulí olízl Kennethovi zápěstí, vypil tequilu a citron sebral rty. Jemně přitom sevřel Kennethův spodní ret. „Nikdy jsem nikoho nepodvedl,“ odvětil poté sebejistě. Také olízl své zápěstí a nasypal na něj sůl. Přisunul druhého panáka blíž.

Vždycky bral Kennethův úlet s Victorií jako podraz. Když natáhl ruku před sebe, Kenneth obrátil oči v sloup. „Nikdy jsem nikoho nepodvedl,“ parodoval a schválně se přitom zaksichtil. Přesto ale udělal krok dopředu, chytl Elisovo zápěstí a olízl. Pomalu, velmi pomalu, a zíral mu přitom do očí.

Tequilu s chutí vypil, ale citron z Eliasovy pusy sebral rukou a hodil ho na zem. „A já snad jo?“ odsekl vzdorovitě, ale přesto – protože nemohl jinak, když pozoroval jasně zelené oči – se neuměl zlobit příliš dlouho.

„Pokračuj,“ pronesl Elias.

Vyrušila je dívka, která se mezi nimi protáhla, dopadla na pult a mávala přitom na barmana. Objednala si, zády se opřela o bar a oba přeměřila pohledem. Rozesmála se. Když dostala mojito, zvedla ho do vzduchu, jako by jim připíjela. Mrkla na Eliase a při odchodu se na něj ještě několikrát otočila.

Kenneth byl však až příliš bezstarostný, než aby skutečně žárlil. Raději si olízl prsty a ty pak otřel o krk a nasypal sůl. Naklonil hlavu na stranu. „Nikdy jsem neměl tvrdého ptáka při pohledu na Kennetha Nolana.“

Nenáviděl, že miloval, když se Elias rozesmál. Upřímně, jako právě teď. Zavřel raději oči, aby ho neviděl, nepředstavoval, nevzpomínal. Ale pořád cítil. Cítil, jak ho Elias chytil za boky a olízl mu ucho, políbil na bradě, krku, a pak se přisál na místo posypané solí. Když skončil, bylo Kennethovi jasné, že zítra v zrcadle uvidí cucflek. Pak ho Elias ještě políbil na rty a strčil mu jazyk do pusy. Všude byla chuť citronu.

„Nikdy jsem neměl jinýho kluka,“ řekl Elias.

Kenneth otevřel oči a nechápavě zamrkal. Jistě, Prescott nic netušil. Mohl si klidně myslet, že za těch pět let prcal o sto šest.

V mnoha ohledech by to bylo jednodušší.

„Chceš mě rozesmát?“

Když k němu Elias přisunul skleničku, s neochvějnou jistotou, rozčililo ho to. Naštvaně tequilu vypil, a poté do sebe vyklopil i zbývající dva panáky. Zatřepal hlavou. „Ježiši… Fuj,“ zašklebil se. „Sorry, na tvoje děvky už nezbylo.“

Za tohle Elias nejspíš nemohl. Mohl za spoustu věcí, ale za tohle ne. Přesto mu chtěl Kenneth z ničeho nic hrozně ublížit. Rozhlédl se, těkal pohledem, až nakonec uviděl tu pravou. Vysokou, trochu extravagantní, ale hlavně hezkou. „Hele,“ ukázal na ni. „Tamhleta holka je trochu podobná Bonnie. Co říkáš? Můžeš ji vzít na záchod. Počkám tady na tebe.“

Elias zůstal naprosto klidný, jako by měl situaci pevně pod kontrolou. „Já si to pamatuju… Ležel jsi ve sněhu a já říkal prosím.“ Pitvořil se. Vyšpulil spodní ret. „Prosím, Kennethe, prosím, prosím. To se ti přece taky líbilo.“

Vyrušil ho barman, který sebral špinavé sklenice a ptal se, jestli má ještě něco donést. Elias objednal další panáky. Zaplatil a jeden okamžitě vypil, teprve pak dodal: „Ty už si nevzpomínáš?“

„Vážně?“ odvětil překvapeně Kenneth. „To seš fakt takovej čurák, že vytáhneš zrovna tohle? Na druhou stranu… Je fajn vědět, že ta tvoje nová image hodného kluka je jenom přetvářka.“

Ještě než dořekl poslední slovo, Elias ho chytil zezadu za krk a stisknul. Nedal do toho všechnu sílu, ale i tak to bolelo. „Takže to chceš? Abych se naštval?“ Ještě víc přitlačil a Kenneth musel nedobrovolně zaklonit hlavu. „To se ti líbí, Kennethe?“ Pustil ho.

„A umíš to ještě?“

„Mám ti to ukázat?“

„Ne asi,“ obrátil Kenneth oči v sloup.

„Pořád se snažíš překročit moje hranice. Napadlo tě někdy, že jak jde o tebe, žádný nemám? Ty seš… to nejhorší, co ve mně je.“ Elias postupně vypil všechny panáky. „I to nejlepší,“ dodal po chvíli. Položil ruce na bar a předklonil se. „Chceš mě zničit?“

Kenneth nad těmi slovy vážně přemýšlel. Chtěl ho zničit. Za to všechno. Ale… Chytl Eliase za zápěstí. „Jdeme,“ rozhodl. Táhl ho ven do chladné noci. „Na ničení životů ještě není ta správná noc, raději si to užijem.“

Utíkali spolu městem, přeskakovali kaluže. Kenneth vylezl na zídku, balancoval na ní a ptal se, jestli by ho Elias chytil, a ten místo odpovědi natáhl ruce před sebe. Kenneth neskočil, ale smál se. Smál se, i když běželi přes silnici a málem je srazilo auto.

„Víš, co je to za budovu?“ ukázal na vysoký dům se zamřížovanými okny. „To je univerzitní sportovní středisko. Mají tam fakt velkej bazén,“ řekl okamžitě.

Obešli budovu a zastavili u jediného nezamřížovaného okna. Bylo zavřené, ale když Kenneth zatlačil, šlo otevřít. Vlezl do kotelny a z plechovky položené na polici vytáhl klíče, kterými se dostali do sprch až k bazénu. V plechovce nechal pro údržbáře pár babek.

Vevnitř bylo vlhko a horko. Kenneth nejprve vyzul botasky a poté sundal mikinu. Bosky pochodoval kolem bazénu, až měl brzy mokré nohavice.

„Pěkný,“ usmál se Elias. Skopl boty a rozepnul kalhoty. „Chceš si zaplavat?“

Kenneth kopl do klidné hladiny, aby ji rozvířil, a přikývl. Jen v boxerkách se posadil na kraj bazénu a nohy ponořil do vody.

Elias skočil šipku, chvíli plaval pod vodou, a když se vynořil, zatřepal hlavou. „Co vlastně chceš?“ zeptal se překvapivě vážně.

„A co chceš ty?“ Kenneth si byl stoprocentně jistý, že Prescott neodpoví. A měl pravdu. Elias raději doplaval zpátky ke kraji. Vyhoupnul se a dal mu pusu na rty.

„Dobře,“ vydechl Kenneth klidně. „Víš, co bych chtěl já?“ Prohrábl Eliasovi vlasy. „Abys mi teď a tady ukázal, že to v sobě pořád máš!“ Skočil do vody. Objal Prescotta, nohy mu ovinul kolem těla a náruživě ho políbil. Prohnul se v zádech, když ho Elias chytil za zadek.

A rozesmál se, když byl tvrdě přiražen ke kraji bazénu.

x

Elias zůstal ve vodě, opíral se o okraj a mezi ukazováčkem a palcem držel cigaretu. Dlouze potáhl a velmi pomalu vyfoukl. „Myslel jsem, že potkám někoho, s kým mě to bude bavit víc než s tebou,“ pronesl. „Ale to se nestalo.“ 

Kenneth splýval na hladině. Zíral na strop a počítal stropní panely. „Myslels někdy na mě? Během těch pěti let?“ vyhrkl nečekaně. Otázka mu skoro okamžitě zhořkla v ústech. „Řekni pravdu, prosím.“ Narovnal se, aby na Eliase pořádně viděl. Chtěl z jeho tváře něco vyčíst.

„Co myslíš?“

„Vím, co si myslím. Chci vědět, jak to bylo doopravdy.“

„Jo. Chyběls mi,“ přiznal Elias.

Bylo hezké to slyšet. Ale těžké uvěřit. Kenneth zavřel oči a zhluboka vydechl. „S nikým jiným jsem nespal. Celých pět let. Nešlo to.“

Elias mlčel, ale nespouštěl z něj zrak. Dokonce ani neodklepl popel, sám spadl do vody.

„Zkoušel jsem to. S holkama a jedním klukem, ale…,“ zasmál se Kenneth, jako by mu to vážně připadalo legrační. „Nikdy se mi nepostavil. Teda… Občas, když jsem masturboval, to šlo, ale vlastně nevím, jestli mi to bylo příjemné.“ Odmlčel se. Vylezl z bazénu, ale zůstal sedět na zemi. Najednou těkal pohledem všude možně, jen ne na Prescotta. „A pak ses objevil ty. Představ si, že tvoje tělo reaguje jen na člověka, kterého chceš z hloubi duše nenávidět. To je k vzteku.“

Elias hodil cigaretu do odtokového kanálku. „Nevím, co ti na to mám říct.“

Nešlo než jen přikývnout a potlačit hysterický smích. Kenneth cítil, jak na něj padá tíha celého světa. Každého rozhodnutí, které kdy učinil. Když zamrkal, připadalo mu, jako by pár barev zmizelo. A bez ohledu na to, co Elias říkal, pořád se nemohl zbavit myšlenky, která ho pronásledovala.

Proč dokážeš žít beze mě? A proč to já nedokážu? Proč dokážeš žít beze mě? A já to nedokážu? Proč dokážeš žít beze mě? A já to nedokážu? A ještě jednou, a pak tisíckrát. 

„Asi jsem neměl odcházet. Je zvláštní, že si myslíš, že děláš to nejlepší, a přitom je to nejhorší možná verze. Kdybych zůstal… Aaa.“ Elias praštil dlaní do vodní hladiny, sprška kapek dopadla až na Kennetha. „Kurva, podívej se na mě. Celou dobu jsem litoval svýho rozhodnutí, a teď lituju taky. A myslím na budoucnost, která je tak…“ Pokrčil rameny, jako by nenacházel ta správná slova. „Nedokážu procítit, že jsem teď a tady. Jak kdybych byl vyplej.“ Naštvaně vylezl z vody, popadl tričko a začal se do něj utírat.

Kenneth vstal. Zavrávoral, ale ustál to. Došel k hromadě oblečení a z kapsy kalhot vytáhl sáček. „Možná vím, jak tě zapnout.“

„Nechci se zapnout na podělanejch několik hodin. Chci mít trvalej pocit… neexistence.“ Poslední slovo Elias spíš zamumlal. Sebral ze země boty. Už byl oblečený a z mokrých vlasů mu na ramena kapala voda.  

„Neexistence nepřemýšlí nad budoucností. Teď bys žil tady a na tom přece záleží. Koho zajímá, co bude potom. Zítra a další dny. Je to krásné, protože je to pomíjivé.“ Všude byl cítit chlór. Kenneth měl pocit, že z toho smradu zešílí. Že mu bolestí pukne hlava. Že až mrkne příště, přijde definitivně o všechny barvy.

Sedl si k plastovému stolku a v rychlosti hledal po kapsách cokoliv, co by mohl srolovat do ruličky.  „To jsou tvoje slova,“ dodal po chvíli.

Elias rázně zakroutil hlavou. „Řekl jsem ne. Půjdu domů…“ Ukázal na bílý prášek. „Vyser se na to a pojď se mnou.“

„Chci jít s tebou, ale řekni mi jeden důvod, proč se na to mám vysrat.“

Elias k němu přidřepl. Zvláštní, napadlo Kennetha. I v téměř černobílém světě zářily Eliasovy oči zeleně. „Protože ať chceš od tý drogy cokoli, já ti dám víc a slibuju, že ten pocit znásobím, dokud nebudeš křičet.“

„Ty víš, jak na mě,“ rozesmál se Kenneth. Hrál si se sáčkem v ruce, převaloval ho mezi prsty a v jednu chvíli ho chtěl vážně schovat. Ale pak ztuhl. „Počkej, ale… Co mi zůstane, až mě zase opustíš?“

Prescott se zamračil. „Ty myslíš jen na sebe, že jo?“ 

Kenneth jen zakroutil hlavou. Naštvaně a frustrovaně a vyčerpaně na sebe naházel oblečení. „Vlastně… Posledních pět let jsem myslel jenom na tebe,“ procedil skrz zuby. 

„Tak v tom pokračuj,“ přikývl Elias. Počkal, dokud nebyl Kenneth připravený. Pak došel k němu, chytil ho pod zadkem a přehodil přes rameno.

„Jdi ho hajzlu, Prescotte!“ Svíjel se a kopal, aby ho Elias postavil zpátky na zem, ale brzy pochopil, že nemá šanci, proto povolil. Připadal si jako hadrová panenka.

Teprve až v kotelně ho Elias pustil. Vylezli oknem ven, do chladného, velmi brzkého rána. „Jdeme teda k tobě? Není mi nejlíp, potřebuju spát,“ prohodil Kenneth. Třásl se a nejspíš za to nemohla zima.  

„Jo,“ přikývl Elias a maličko se usmál. Vypadal… bezstarostně? „Udělám ti čaj. Alan bude nadšenej.“ Chytl Kennetha za ruku a propletl s ním prsty.

x

Probudil se třikrát. Vždycky ale klidně usnul, když si uvědomil, kde je. A s kým.

Počtvrté už oči nezavíral, odevzdaně hleděl na Eliase a hlavou mu vířily vzpomínky. Na spoustu podobných rán, kdy měl pocit, že by život mohl být perfektní.

Opatrně pohladil Eliase po čele, přes nos až ke rtům a palcem přejel po bradě.

„Nechoď pryč,“ zašeptal Elias ospale. Kenneth nejprve myslel, že mluví ze spaní, ale Elias mu vzápětí položil hlavu na hrudník a pevně ho objal. „Nechoď pryč,“ zopakoval.

„Potřebuju prášek. Nemáš nějaký?“ řekl Kenneth a pokoušel se ignorovat bodavou bolest na spáncích. A neklidný žaludek.

„Potřebuju Nolana.“

„Kterého přesně?“ Instinktivně vjel prsty Eliasovi do vlasů a prohrábl je. „Mám ještě tři bráchy.“

„Představa, že bych spal s Chrisem, je šílená. Máš pravdu,“ souhlasil Elias. Bradou se opřel o Kennethův hrudník a ukázal na noční stolek. „První šuplík.“

Kenneth se natáhl pro aspirin a pro jistotu spolkl dvě tablety. „Jak se má Victorie?“ napadlo ho.

To Eliase probralo. Zvedl hlavu. „Nevím. Studuje medicínu. Nevídám se s ní.“

V těch třech větách bylo tolik informací. Kenneth okamžitě zalitoval, že nemlčel. Kdysi měl Victorii rád a nakonec zůstaly jen špatné vzpomínky. „Hm. Na střední mě dost nesnášela. Ne, že bych se jí divil.“

Na první pohled bylo jasné, že o ní Elias nechce mluvit. „Dávala ti to sežrat?“ optal se bez zjevného zájmu.

„Řekla celé škole, co se stalo. O mně a o tobě a pak ještě spoustu jiných, méně pravdivých drbů.“

„Co chceš, abych řekl?“ odsekl Elias a vylezl z postele. V další vteřině si už natahoval tepláky.

„Vlastně nic.“

Elias zastavil uprostřed pohybu. Vzdychl. Naklonil se ke Kennethovi a než zmizel v koupelně, dal mu pusu na tvář. Když byl za pár minut zpátky, sedl si na židli a bosé nohy natáhl na postel a schoval je pod peřinu.

„Nikdy by mě nenapadlo, že se přidáš k Bonnie a Caleovi,“ konstatoval mimoděk.

Kenneth přikývl. „Jak to víš?“ Pak mu však došlo, s kým Elias bydlí. „No jasně. Alan,“ plácl se do čela. „Občas jsme někam zašli. Bonnie se mě párkrát zastala. Pak odmaturovala a odstěhovala se, takže jsme se už tolik nevídali. Někdy si zavoláme. Nic extra.“ Po těch letech mu už dávno nepřišlo paradoxní, že mu právě Bonnie pomohla nejvíc. „Máme něco k jídlu?“ odvedl řeč jinam.

„Co bys rád?“

„Palačinky,“ rozhodl okamžitě Kenneth. „Z ovesných vloček. A s ovocem.“

„Proč jsem se ptal? Teď nevím… Bože, nejsem si jistej, co jsou ovesný vločky,“ uchechtl se Elias. Kenneth ucítil vůni mentolové pasty.

„Vedle v ulici je sámoška. Určitě ti poradí, jak vypadají ovesné vločky.“

„Ty si myslíš, že poběžím do krámu?“

Kenneth se převalil na záda a nahodil nevinný úsměv. „Prosím, Eliasi, prosím. Prosím. Prosím. Prosím…,“ opakoval, dokud Elias neobrátil oči v sloup a nezaúpěl: „Ach bože. Ale jestli se mezitím sjedeš, poznám to a dám ty zkurvené palačinky potulnejm kočkám.“

Kenneth teatrálně rozhodil rukama. „Aaaa… Fajn! Udělám si posrané kafe!“

Jakmile zabouchly dveře, vylezl z postele. Nejprve zaplul do koupelny a poté do kuchyně. Prohledal poličky a vybral zelený hrnek. Zrovna když zapnul konev, uslyšel z chodby zvuky. „To bylo rychlé,“ zavolal.

Místo blond vlasů a zelených očí na něj však v další vteřině zíral Alan. A nevypadal zrovna nadšeně. Hodil klíče na linku a protočil oči v sloup. „Takže tě zase dovedl. Věděl jsem… Kurva. To snad není možný!“ Vytáhl další hrnek, čistě bílý, a nasypal do něj kafe. „Zbude ti voda?“

„Když jsi věděl, že mě přivede, tak nemusíš být tak překvapený,“ odsekl Kenneth a tiše skřípal zuby. Nemohl Alana vystát. „Chodil jsem za tebou několik měsíců. Prosil jsem tě, abys mi řekl, kde je. Vždycky jsi tvrdil, že nevíš. Lhals, že jo?“

Alan se posadil ke stolu, sebral solničku a přehodil ji z ruky do ruky. „Jo,“ pronesl klidně. „Jo, lhal jsem. Jestli toho lituju, nevím. Doufal jsem, že se posune jinam a vážně jsem tomu věřil. Bylo to buď a nebo. Nemáš tušení, jak na dně byl, Nolane.“

„Kvůli čemu?“

Alan pokrčil rameny. „Kvůli sobě. Kvůli fotrovi. Kvůli tobě. Není to jedno?“

Rychlovarná konvice vypnula. Kenneth nalil vodu do obou hrnků a do svého přidal mandlové mléko. „Chceš říct, že ho stahuju dolů?“

„Ne, pomáháš mu jít dál,“ přikývl Alan vážně. Pak však vykulil oči a nechápavě rozhodil rukama. „Jasně, že ho stahuješ dolů, ty vole. A není to fér. Vím, že se k tobě nechoval nejlíp. A on to ví taky. Ale sere mě, že se furt chováš, jak kdyby to pro něj nebylo těžký. Jenže to asi nemá cenu, že jo, říkat ti tyhle věci.“

Kenneth automaticky přistoupil blíž. „Řekni mi to. Řekni mi, jaké to pro něj bylo.“

Zeptal se Elias někdy, jaké to bylo pro Kennetha?

„Nolane…“ V první chvíli myslel, že Alan odmítne. Ale ten nakonec přece jen řekl: „Nikdy jsem ho neviděl tak na dně. Nejspíš si uvědomil, že ti zničí život. Doufal, že bys bez něj mohl mít šanci. Takhle to zní jako srdcervoucí sračky, ale musíš vědět, za tu dobu, co ho znám, si k nikomu nedokázal vytvořit vztah. Byl to sráč? Rozhodně. Ale když odešel, udělal pro tebe to nejlepší, co mohl. Sebral se, vyškrábal se ze dna a věnoval spoustu času a úsilí tomu, aby byl lepší člověk. Nezvládl by to, kdyby nevěřil tomu, že bez něj máš šanci, že dělá správnou věc. A tys… Zklamal, vole.“

„Byl šťastnej?“ chtěl vědět Kenneth. „Než mě znovu potkal?“

Vsadil by všechno na to, že ano. Že si Prescott užíval každou vteřinu, zatímco Kenneth prožíval nejtěžší období svého života.

„Eeh. To asi ne,“ připustil Alan upřímně. „Ale spokojenej? Jo. A na tom mohl stavět. Nemyslím, že je ten typ, co se ožení a usadí. Ale kurva, máš vidět, jak se starej Roland tváří, když vidí jeho filmy. Má talent a zkušenost, může být dobrej, Kennethe.“

„Ještě něco?“ odsekl vzdorovitě.

„Miluje tě.“

Jak dvě slova dokážou všechno zničit. Kenneth cítil, jak ho zaplavuje vztek. „Kecy,“ zakroutil hlavou. Kafe vylil do dřezu, ale ještě než odešel, vyštěkl: „V tom byl právě ten problém. Že mě nikdy nemiloval. A já jeho ano.“

V Eliasově pokoji pak vyšňupal lajnu, oblékl se a posbíral všechny svoje věci.

Když vyšel z pokoje, Elias už stál v kuchyni a vyskládával nákup na linku. Sebral balíček vloček a zvedl ho. „Našel jsem to. Stálo mě to veškerý úsilí, ale jsem na sebe pyšnej.“

Kenneth však mnohem víc pozornosti věnoval Alanovi. A taky vědomí, že znovu už stejnou chybu neudělá. Nedovolí, aby miloval víc.

„Musím jít,“ vzdychl a bez vysvětlení zamířil do chodby.

„Jsi v pohodě?“ došel za ním Elias a položil mu ruku na rameno. Kenneth ji setřásl.

„Můžeš dát ty palačinky potulnejm kočkám,“ odsekl.

Výraz na Eliasově tváři naznačoval zmatení. Dobře.                      

x

Na posteli ležel lístek. Dneska spím u kámoše.

Peterova postel byla pečlivě ustlaná, což Kennetha rozčilovalo, proto peřinu shodil na zem. Pokoušel se utřídit myšlenky, ale když došlo na Eliase Prescotta, netušil, jak by to měl udělat.

Chtěl jít zrovna do sprchy, když mu zazvonil telefon. Normálně by ho ignoroval, ale tohle nemohl nevzít.

„Čau.“

„Čau, Kenny,“ pozdravila Bonnie. Veselá a bezstarostná jako vždycky. „Tvůj velkej brácha si už zase dělá starosti. Cituju: Ten kokot je zpátky.“

Kenneth protočil oči v sloup. „Ježišmarja, on ti volal? Já ho zabiju, fakt. Všechno je v pořádku, slibuju.“ 

„Ne, poslal sovu… Jasně, že volal. Jestli tě to ale zajímá, podle mě se chtěl prostě jenom vetřít. Říkal, že bychom to měli probrat u oběda. Zas takovej svatoušek to není.“

Kenneth se ušklíbl. Chris byl z Bonnie vždycky na větvi. Přidržel si mobil u ucha ramenem a rozepnul kalhoty.

„Takže?“ pokračovala Bonnie vážnějším hlasem. „Jak ti je?“

„Takže nic,“ odvětil klidně. „A je mi fajn.“ Aniž by mobil odložil, přetáhl tričko přes hlavu a hodil ho na zem. „Co chceš slyšet?“

„Chci slyšet: Nezapomněl jsem, co všechno mi udělal a budu se od něj držet dál.“

„Nezapomněl jsem, co všechno mi udělal a nebudu se od něj držet dál. Nebo budu? Jak že to bylo?“ uchechtl se. Jen v boxerkách skočil na postel a zabořil hlavu do polštáře.

Bonnie hlasitě vzdychla. „Kenny, ty vole, to je vážně pořád stejnej? Pořád je tak…“

Nezjistil, co přesně k Eliasovi cítila. Nikdy se přímo nezeptal, ale když Elias odešel, pomohla mu ze všech nejvíc. Což bylo přinejmenším zvláštní. Vzhledem k tomu, že zrovna s ní ho Elias podvedl.

Opřel bradu o polštář a hleděl do zdi. „Jo… A zároveň ne. Chová se úplně jinak. Je mnohem víc… Ani nevím, jak to pojmenovat. Zodpovědný? Dospělý? Vyrovnaný? Ale občas je stejný jako kdysi.“

„Hele, já vím, že Prescott umí být okouzlující. Znám spoustu lidí, co to pocítili. Ale asi mu tuhle hru nevěř. Lidi se v zásadě nikdy nemění.“

„V to doufám.“

„Cože? Jak jako, že v to doufáš? Spadnuls z višně?“

Vyskočil do sedu. „Co na tom nechápeš? Chci ho zpátky. To není nic těžkého na pochopení.“

Na druhé straně telefonu bylo dlouho ticho. Kenneth zkontroloval, jestli se hovor nepřerušil. „Máš na mysli, že chceš zpátky toho, co ti ublížil?“ zeptala se Bonnie z ničeho nic. „Ach jo, láska fakt lidi deformuje. Kámoška teď flákla s prací, jen aby mohla porodit, a přitom nikdy… No a Cale je zasnoubený.“

Oba se tomu zasmáli, protože Cale byl… Cale. A když miloval, všechny řeči o trapných svatbách, které na střední vedl, šly docela rychle stranou.

„To je v háji. Kenny, slib mi, že nezapomeneš na všechny ty věci. Elias to s lidmi umí, oba to víme. Nenech se znovu zlomit.“

Kenneth došel do koupelny. Sundal boxerky a chvíli mlčel. „Už musím končit. Hele, Bonnie, dej si na Chrise pozor. Už vymyslel vašim dětem jména.“

Nečekal, jestli ještě něco řekne a zavěsil. Pak toho ale litoval. Měl ji přesvědčit, že on se rozhodně zlomit nenechá. Že přece nedovolí…

Uvažoval, které rozhodnutí ve svém životě posral nejvíc.

Autor: Klára Foldynová

PŘEDCHOZÍDALŠÍ


* Líbila se vám kapitola? Můžete nás podpořit přes PAYPAL, komentářem, anebo tím, že budete i nadále číst.

10
Komentujte

Kateřina Teplá

Ach jo to je těžký, vážně těžký. Kennethe nemohl by sis už vybrat mezi ,,žít bez Elaise“ a ,,žít s Eliasem?“ Mám tu rozporuplné pocity. Elias ho opravdu miluje,ale zase chápu trošku Kennetha,jenže lidi se mění za pět let,alespoň malinko. Nepřipouštíme si to,ale měníme se celý život jako etapy našeho života,lepší přirovnání teď nenajdu.Alan se mi dneska líbil,jen do doby,než řekl Kennethovi,že zklamal. Jak sakra měl vědět,že má být ten stejný Nolan jako v 16? Nikdy nevíme,jaký rozhodnutí je pro nás a pro okolí dobrý nebo špatný.V dalších vteřinách,minutách,hodinách,dní,týdnů, roků se zjistí, jaký jsme udělali rozhodnutí,ale nikdy ho nevrátíme, to… Číst vice »

Veronika

Sakra, vážně mám pocit, že se to hrozně moc pokazí a nedokážu se ho zbavit. Tiše doufám, že to bude v pohodě, ale… nevěřím tomu. 😀
Jinak se na kapitolu vždycky těším jak malý dítě na Vánoce a nejvíc mě dostalo, že on chtěl palačinky z ovesných vloček a moje bydlenka je dělala před necelou půlhodinou. :’D

Voldy

Jsou jako had zakousnutý do hada… a jelikož instinkt velí nepustit… jsou oba zakousntí do ocasu druhého a vyčkávají, nepřestávaje se točit… do vyčerpání… do chvíle, kdy jeden padne první. 🖤🖤🖤

Ester

Byt ci nebyt s Eliasom 😧. To je ťažká otazka a nastastie ju musite vyriesit vy dievcence. Tak ja len budem tisko pozerat a obhryzat si nechty, ako to nakoniec s nimi dopadne 🙂

Karin

Elias nikdy nezmění to že Kennetovi moc ubližil.