BRÁCHA, KTERÝ VYPADÁ PŘESNĚ JAKO ONA

12. 04. 19

Depresivní povídka k popukání.


Nikdy nevím, co z příběhu vznikne, než začnu psát. To je asi jasné, ale u Bráchy to platilo dvojnásob. Téma vymyslela Evička. Vrátila jsem se z procházky se psem a na messengeru mě čekala zpráva s novým námětem.

Zamilovala jsem se do něho, pořád jsem opakovala, že je to úžasné a fakt nutně ho potřebuju sepsat. Nejlépe hned, jakože okamžitě, zahoďme rozdělanou práci. A v mysli se automaticky začal vytvářet příběh o klukovi, co nemá kam jít, a tak se vydá za sestrou, kterou doposud neviděl. Měl být trochu… Ale tady mi Eva řekla velké STOP, bráchu píšu já.

Abyste pochopili: kdo vymyslí námět, vybírá si postavu.

Do pr…

Takže já dostala Lennyho. Zádumčivého, otráveného, zničeného kluka uprostřed krabic od pizzy, plechovek od coly a se špagetou na koberci (no dobře, tu špagetu jsem vymyslela já, a co jako?).

S Lennym jsem měla od první chvíle zvláštní vztah. Bylo to kdo s koho, protože v té době jsem dopsala příběh Mattiase Mawera, což byla moje zatím největší výzva. A psát další psychologicko-depresivně-smutný-plný myšlenek a emocí příběh… Tak buď by mi z toho explodovala hlava, nebo by mi z toho explodovala hlava. Čímž se můžu vrátit k prvním dvěma větám. Nikdy nevím, co z příběhu vznikne, než začnu psát. To je asi jasné, ale u Bráchy to platí dvojnásob!

Takže.

Brácha je povídka (líbí se mi, jak s Evou neustále používáme slovo povídka, ačkoliv žádná z nich není pod 100 tis. znaků a jedná se de facto o novely, ale jak by řekla Kaiova máma: sere pes), která nakonec není až tak depresivní, jak by se mohlo podle anotace zdát. Ano, Lenny je zničený, zlomený a nešťastný, ale zároveň má svůj vlastní pohled na svět, který je trochu legrační a poťouchlý. A díky tomu jsem se do Lennyho opravdu zamilovala, psal se mi skvěle a hrozně jsem si to užívala.

Už jsme několikrát zmiňovaly, že si u psaní nechceme vytvářet mantinely, proto má povídka rate 18+, Lenny totiž, když se naštve, mluví docela vulgárně (já za to fakt nemůžu, pokoušela jsem se ho mírnit) a pak je tam ta jedna scéna. 🙂

A poslední věc na závěr… Všimli jste si, že mám všude spoustu bráchů? 😀 Tak jen pro informaci, další moji dva kluci – Troye a Ryan – jsou jedináčci.

Klára

2
Komentujte

Ester

Bolo mile prečítať si aj zákulisie príbehu 🙂

Karin

Zajímaví pohled do zákulisí.